On: Off (Festival 2022)

Do Katovic se vracím ráda a obzvlášť jsem si oblíbila jejich rekreační zónu U Tří rybníků, kterou tvoří vodní plochy obklopené stromovím. Tentokrát jsem měla namířeno do areálu letiště místního aeroklubu, takže bez romantiky.

OFF je označován jako jeden z největších festivalů alternativní hudby v Evropě. Láká fanoušky indie, rocku, metalu, punku nebo hip hopu. Vzhledem k tomu je areál roztomile maličký, což má i svoje nevýhody, parkovat jsem musela u dva kilometry vzdáleného obchoďáku.

Polská metalová skvadra Gruzja měla připravenou show, při které přecházel zrak i sluch. Hřmotné bicí a kovový zvuk kytar se staly kulisou pro vystoupení hned čtyř zpěváků s mocnými chrapláky. Frontman zvolil vymazlenou image absolventa tanečního kurzu ve vybledlém obleku, pak tu byl svalovec, kterého byste nechtěli potkat v podchodu. Část repertoáru převzal Ježíš po čtyřicetidenním půstu a vše dovedně doplňovala postava v burleskním kostýmu. Kříže byly všude, na gruzínské vlajce i na čele frontmana. Hudebníci zdánlivě bezcílně bloudili pódiem a vyvolávali dojem pitoreskního divadla, ne tak úplně zvládnutého principálem. O tom, že to Gruzja s metalem nemyslí až tak vážně, svědčilo několik téměř popových kousků. Gruzja mají své publikum, a to bylo spokojené.

fotogalerii z festivalu zhlédněte tady

Prošla jsem poloprázdným letištěm. Stage stály poměrně blízko u sebe, cesty lemovaly toitoiky, gastrozóna lákala bary, hospůdkami a rozličnými stánky s občerstvením z celého světa. Vše probíhalo v poklidu, jako by se nehýbali lidé ani vzduch. Uklidňující atmosféru nenarušili ani anglicky zpívající domácí Oxford Drama, kteří jako by vyšli ve vytahaných džínách a mikinách ze zkušebny na střední škole. Ale jejich pohodový pop-rock zněl hodně dobře.

Jako z jiného světa byli Mdou Moctar šířící pouštní hudbu Tuarégů. Začali ve třech a se třemi nástroji, flétnou, bubínky a „etno“ kytarou. Brzy je doplnil basák, bubeník a klávesista, aby spolu předvedli skladby rockové, ale i bezmála swingové. Nastolená pohoda byla předzvěstí věcí příštích.

Iggy Forever

Najednou se vzduch rozechvěl, jako by se setmělo, opona se roztrhla. Američtí The Armed rozjeli svou show. Nadupané bicí, bleskurychlé kytary, pořádné chrapláky. Na pódiu se skákalo, kytary kmitaly vzduchem. Nic na to nezměnilo ani to, když se zjevila éterická blondýnka s blyštivou maskou na obličeji. Jakmile vzala do ruky mikrofon, proměnila se v krvelačnou strigu. Frontman skočil do kotle a nechal se jím unášet, objevily se náznaky moshpitů.

Areál se začal zaplňovat. Projít gastrozónou nebo uličkou kolem toalet se stalo pekelným zážitkem a mělo dojít na nejhorší. Před půlnocí se sešli na jednom místě úplně všichni, nešlo stát jinde než na cizí noze. Iggy Pop, „otec punku“ sice oslavil 75. narozeniny, to mu však nebránilo, aby zpíval, tančil, pózoval, svlékal se, řídil publikum a rozhlížel se, kam by skočil šipku. Jeho opakované pokusy nechat si svrchní část těla zahalenou byly zbytečné, lidi pod pódiem byli na hraně extáze. Lust for Life je rozžhavilo do běla, při skladbě The Passenger už zpívali a skákali i Popovi vrstevníci. Devadesátiminutová zpocená show byla hodná o generace mladších zpěváků.

Britská sekce

Punkoví Crows jsou jasným důkazem, že Iggy Pop má následovníky. Mladí, neklidní, rychlí a s velkým elánem dělat zábavu. Frontman neváhal seskočit do lidí, jen břišáky jsme neviděli. Později se obloha zbarvila červánky, mezi nimi prosvítaly poslední sluneční paprsky. A ticho rozervalo zběsile rychlé kytarové sólo Yard Act. James Smith se přihlásil k polským kořenům a následně dal průchod textům vycházejícím z každodenního života mladého Brita. To vše v chvatném tempu.

Hlavní slabinou festivalu bylo zázemí pro fanoušky. Skromný areál letiště prostě nemůže poskytnout dostatek místa pro všechny, otravné byly nekonečné fronty v gastrozóně, před záchodky i před nádobami s pitnou vodou. Navíc způsobovaly zácpy mezi stagemi. Na druhou stranu Off Festival dává příležitost vedle hvězd světového formátu méně známým interpretům, a to je jeho velkou předností.