Jiří Akka Emaq | Články / Sloupky/Blogy | 03.03.2018
Po delší pauze vás opět vítám ve světě přílivů a odlivů kontrolovaných mimozemskými mrtvými tělesy. Čtyři čerstvé novinky a tři starší písně z nového století, jež unikly mým hloubkovým sondám a průzkumným satelitům. Samí osvědčení hudební matadoři. Profesionálně vystavěné zvukové pomníky se tu tyčí k nebi a připomínají nám, že měsíc stále ještě jitří představivost fantastů a snoplavců.
Mien – Earth Moon (MIEN, Rocket Recordings, 2018)
Členové The Horrors, The Black Angels, Elephant Stone a The Earlies dávají dohromady projekt Mien. Sitár a nálada pohrobků The Beatles i devadesátkového psychedelic revivalu. Pravděpodobně o nich ještě uslyšíme.
Noel Gallagher‘s High Flying Birds – The Man Who Built the Moon (Who Built the Moon?, Sour Mash Records, 2018)
Ani jeden z frackovitých bratří Gallagherových už asi nikdy svůj stín nepřekročí. Noel mi ale byl svým hudebním přístupem vždy sympatičtější. Pravděpodobně je to vkusnými kolaboracemi s Chemical Brothers a menší mediální arogancí. Tady nám servíruje další očekávané menu. Lehké retro s psychedelickým zvukem Madchesteru funguje jako příjemný výlet časem zpět k zakonzervovanému duchu 90. let, vystavenému v muzeu voskových figurín. Vše sledováno z bezpečné vzdálenosti nového století.
Fever Ray – To the Moon and Back (Plunge, Rabid, 2017)
Ani se nechce věřit, že debut Fever Ray vyšel bezmála před deseti lety. Karin Elisabeth Dreier tu ubírá ze severských inspirací, ředí temnou atmosféru a syntetické podklady transponuje o pár oktáv níž. Tím se více blíží svému hibernujícímu projektu The Knife. Další Heartbeats (známá z coveru José Gonzalese) nebo What Else Is There (spolupráce s Röyksopp) zatím ale nepřichází.
Goldfrapp – Moon in Your Mouth (Silver Eye, Mute, 2017)
A hned tu máme další severské ozvěny. Pět let dělí Alison od předchozí desky, z hájemství poloakustických balad se zde vrací zpět k elektroničtějšímu zvuku. Ač jsou skladby charakteristicky táhlé, novinka lehce pokulhává za hloubkovými ponory mořských velrybích sentinelů z debutu Felt Mountain nebo za decentně dekadentní intimitou Tales of Us.
Steve von Till – Night of the Moon (A Life Unto Itself, Neurot Recordings, 2015)
Tuto desku jsem dlouho točil v autě při cestách do zkušebny i na jiná prapodivná místa. Nikdy jsem ale neotočil obal desky a nepodíval se na tracklist, abych zjistil, že jedna z písní je o měsíci. U podobných nahrávek člověk vlastně ani moc neočekává vypsané názvy písní. Ale jsou tam a je to nádhera. Meditativní mantra s krásně delayovanou kytarou.
Puscifer – Holiday on the Moon (New Tales to Tell: A Tribute to Love and Rockets, Justice Records, 2009)
Jak již název desky prozrazuje, píseň je cover britské skupiny Love and Rockets a projekt Maynarda Jamese Keenana (Tool, A Perfect Circle) se tu zjevuje v komorně potemnělé atmosféře. Ta se zlomí až s druhou polovinou skladby. Celému albu pak vévodí společnost vynikajících hudebníků jako Black Francis aka Frank Black z Pixies, The Dandy Warhols, The Flaming Lips nebo A Place to Bury Strangers.
Tindersticks – Waiting for the Moon (Waiting for the Moon, 2003)
Tento song mi dlouho unikal v zákrutech času a nekonečných ohybech mnohorealit. Pluje ve vodách podobných nálad jako jejich další balada No More Affairs, či její francouzská verze Plus de Liaisons. Krásný fadeoutový epilog dnešního dílu s barytonem Stuarta Staplese podložený varhánky a tklivými housličkami o čekání noci vstříc.
Znáte-li další písně osvětlené bledým luny svitem, pište na info@xplaylist.cz.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.