Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Asi takto. Pinky in the Daylight je ode dne, co vyšlo toto album, nejlepším slaďákem vůbec. A i další písně z alba No Treasure But Hope britských elegánů Tindersticks aspirují na vysoké příčky. Tindersticks se totiž podařilo nahrát výjimečnou desku.

Ta nejlepší klišé, která milujeme na pomalých písních a slaďácích, plus originalita, aranžérská promyšlenost a vlastní zvuk. Tohle je dokonalá poklona žánru,, která jej zároveň i rozvíjí a v nových písních vybrušuje k další dokonalosti. Styl se vyvíjí a zní současně a neotřele. Je to vtahující a silné album postavené na něze, pomalosti a zároveň tu zní i nadhled a vtip. Myslím, že Britové se v Paříži, kde album vznikalo, museli krom tvrdé práce ve studiu i dobře bavit.

Nastoupí pomalý klavír a pak přijde procítěně civilní zpěv Stuarta A. Staplese. Něha zůstává a roli postupně přebírá jemný orchestrální doprovod. Pomalu se houpat. Takto zní úvodní For the Beauty. A pomalu to už zůstane. Tindersticks jsou ale zároveň příliš přemýšliví a hledající muzikanti na to, aby album znělo pořád ve stejné linii. Ne. Tindersticks ovládají několik způsobů, jak nahrát dokonale vypointovaný song. Bloky zvukové melancholie, i místa, kde až při několikátém poslechu vyjde najevo, jak důležitou roli tu hrají třeba bicí. Nevystupují do popředí, ladí a místy doslova nesou atmosféru. A takto zní i další nástroje. Nic nezní přeplácaně, a to ani v těch nejsladších okamžicích. V hlavní roli dokonalost, elegance, ladná souhra.

Pomalé písně se přitom dají hrát i energicky. A toto ovládají Tindersticks rovněž. Ty vypointované a atmosféru gradující mezihry i refrény. Vtipný úder činelu. Zpěv, který umí doslova nést a nebojí se ani gradovat. Lehce výjimečným songem je pak See My Girls. Lehce avantgardní a přes to něžný klavír v úvodu a pak přijde dokonalá kovbojská romantika i lehká rozervanost uprostřed nočního města. V tomhle romantickém stylu je pak občas povoleno i lehké, přiznané a zároveň vtipné balancování na hraně kýče. Umí to i Tindersticks. Ta trocha romantiky, která se při zpěvu někdy doslova lepí z úst, jako zbytky cukrkandlu. Pokud to ovšem dělají vyhraní muzikanti, hrající, a hrající si, s nadhledem a vkusem, je i tohle výhra.

Album plné pomalých písní, které ani na chvíli nenudí. Je to něžné, zábavné a vtahující. Neotřelé, své a silné. No, a že je to vlastně i ideální deska k nočnímu milování? Beze sporu. Bez obav lze ale pouštět i přes den. To zase pobaví svou hudebností.