Dominik Polívka | Články / Reporty | 06.02.2023
V pátek je v Dlouhé vždycky živo. Plno sýrových barů, plno cizinců a lidí, co se chtějí bavit. Prostý hédonismus sem tam zvrátí všímavá dramaturgie klubu Roxy, snažící se přivést relevantní jména aktuální elektronické scény. Francouzký dj a producent Hadone (Jérémy Bonnet) měl českou premiéru. Mladá krev reagující na revival 90s soundu, který míchá techno s tranceovými melodiemi nebo zlámenými beaty. A ozdravný návrat ke kořenům a schopnost míchat více stylů v jednom setu nabourává „kmenovitost“ do sebe zahleděného techno rybníčku.
Večer otevíral tuzemský Hugorieri, ale kdo chodí do klubu na jedenáctou? Jednoduché, svižné techno zkoušelo první návštěvníky. Vyjma hlavního sálu byla otevřena i druhá mini.musik stage, která sloužila jako chill zóna, ve které však zřídka kdo pobýval. Výměna za uzavřený balkón nad tanečním parketem se nabízela pokaždé, když člověk zkoumal hru světel a vizuály klubu. Led pásky na stropě synchronně rozsvěcovaly parket do různých barev, strohý stroboskop a souhra laseru s vizualizacemi promítanými na celou plochu stage skvěle ladily s hudební produkcí. Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou. Akce tak chvílemi vypadala jako after party maturitního večírku.
Klub zůstal i na Hadoneho poloprázdný. Ze čtyř playerů zabral tři a na nich pak rozehrál svou paletu hutných kicků. Dvouhodinový set byl dravý, bez promlk a oddechu. Z dynamických 140 BPM neubral, ale ani nepřidal, což byla v rámci jeho stylového rozsahu škoda. I přesto Hadone svůj set neustále šperkoval různými efekty, výkruty a loopy s lehkostí a přesností mistra. Publikum tancovalo kolem něj na stagi, parket byl plný sotva ze čtvrtiny.
A to byl kámen úrazu celého večera, kde se celkový vibe publika a jeho nedostatek míjel s hudebním potenciálem nadějného dje a pečlivě připravenou, protlačovanou atmosférou akce. Ani dobrý zvuk, ani bezchybné vizuály nedokázaly člověka dostatečně vtáhnout. Dobré techno pro špatné publikum? Příště snad důstojněji.
Hadone (fr)
3. 2. 2023 Roxy, Praha
foto © Libor Galia
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.