Abbé | Články / Rozhovory | 04.12.2024
Všechny tři pilíře, na nichž jsou ukrajinští 1914 založení, stojí na samých základech metalu. Ten byl protiválečný od té chvíle, co Ozzy poprvé zanotoval: „Generals gathered in their masses, just like witches at black masses.“ Kiss s propracovanými alter egy vylezli na pódium o pár let později. A kapelník Dmytro Ternuščak taky není jediný archeolog s mundúrem ve skříni, který co najde v archivu a terénu, pak prožije v bitevní ukázce. Přesto je blackened deathmetalová kapela, kterou postavil na nedávném stoletém výročí první světové války, naprosto unikátní počin.
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení a až pedantsky dbají na ústrojní kázeň. Tím by se ještě příliš nelišili chlapců a chlapů, horlivě studujících vojenská hlášení, řády a manuály, kteří prožívají staletí vyčpělé nacionalistické sentimenty a přehrávají karikaturu bitevní vřavy. 1914 si na vojáky nehrají.
Publikum nabudí akorát na začátku vystoupení na letošním Brutal Assaultu otvírákem FN .380 ACP#19074 z posledního alba Where Fear and Weapons Meet. Jako název Ternuščak použil sériové číslo pistole, se kterou Gavrilo Princip v Sarajevu na konci června 1914 věci rozhýbal, a jako chytlavé slogany skutečná slova srbských nacionalistů z Černé ruky: „I pulled the trigger twice, each shot, one dead“ nebo „Dobrodošli u Sarajevo!“
Nejde o ojedinělé gesto. Kytarista Vitalij mi po koncertě potvrdil, že spousta jejich „písní obsahuje autentická slova pamětníků, úryvky dopisů a spoustu dalších materiálů,“ načež mě zajímalo, jestli jim nevadí, že na toto lidi paří. Odvětil věcně a stručně: „Publikum má vždycky dvě strany. Jedna se baví a užívá si muziku, druhá ostřeji vnímá texty, snaží se hlouběji ponořit do historie a možná ji přimějeme si něco přečíst.“
Nemám důvod mu nevěřit. Zbytek setu kapela drtí davy plnou vahou utrpení a zmaru, jaký přináší materiální opotřebovací válka v široširém bezedném bahně smíšeném s rozkládajícími se mrtvolami. Je to nekonečně zdlouhavé, nepříjemné až ochromující a několik linií zákopů vzdálené přepjatému patosu zmiňované overtury.
1914 byli v press centru ze zjevného důvodu docela žádaní. Kdo by nechtěl nabrat kapelu, která při vyprávění o jedné válce zachází až do maniakálních podrobností a jiná je s nimi na každém kroku. Je to o tolik přínosnější než bludy všech těch začerněných mizantropů, co jsou zalezlí v bezpečí svých domácích studií. Co ti můžou vědět o nekonečných hodinách děsu, kdy se choulíte v plesnivém, beznadějně vydýchaném krytu a doufáte, že strop vydrží dělostřeleckou přípravu.
Příště bych měl být opatrnější, co si přeji. Všetečnými otázkami zahlcený Ternuščak energicky zavelel, ať mě a pár dalších obslouží posmutnělý dlouhovlasý obr, kytarista Vitalij Vigovskij neboli seržant Vitalis Vinkelhock z 3. hulánského pluku. Ternuščakovo komandování mu nijak zvlášť nevadí. Moje poznámka o „baťkovi hetmanovi“ se stala jediným momentem našeho krátkého rozhovoru, kdy se usměje: „Já mu věřím, protože má pro tyhle věci vytříbený smysl, zejména co se týče muziky. Pozná, co bude fungovat a co ne. Snažím se ho poslouchat, ale většinu rozhodnutí děláme spolu.“
Většinu těch deseti vyměřených minut byl bez nálady. Svobodník Rusty Potoplacht, bubeník Rostislav Potopljak, si před evropským turné vytáhl černého Petra a musel zůstat doma. Zbytek kapely za něj vyjednal záskok, Igora „Reich“ Kovalenka ze spřátelené kapely, a i to byl logistický oříšek. 1914 sídlí „ze sta procent ve Lvivu,“ thrashgrindový Sectorial v Kyjivu. Vigovskij k tomu poznamenal: „Bohužel teď máme nová úřední nařízení a omezení. Není to poprvé. Předtím jsem musel zůstat zase já, protože jsem nedokázal včas vybavit všechny dokumenty. Kdykoliv vyjedeme na turné, vždycky se něco objeví.“ Pokladnička, kterou s sebou Vitalij nese, taky jasně dává na srozuměnou, z jakého důvodu je teď duchem nepřítomný: „Zkoušíme vybrat peníze na zdravotnickej materiál a auta na evakuaci, abychom měli co nejvíc na záchranu životů našich obránců.“ V Ukrajině na vojáky vybírá, kdo může, kapely na turné, čokoládový magnát a politik Petro Porošenko i kavárna v Užhorodu, odkud mi kamarádka Teťana poslala fotku paklíčku zeleného čaje s obrázkem dronu a bankovním QR kódem.
Těžko se mi volila slova, abych mu nepřipomněl, na co všechno se tady v Josefově snažil aspoň pár hodin nemyslet, jenže tohohle slona v místnosti nešlo jednoduše obejít. „Jak se vám žije v realitě podobné první světové válce?“ ptám se. „Dejte mi vteřinku,“ odvětil a zhluboka se nadechnul. Při popisu posledního dva a půl roku života Ukrajiny nezacházel do velkých podrobností. „Kdykoliv na podobné otázky odpovídáme, říkáme, že jsme proti válce. Není na ní nic romantického. Je to jen krev, smrt a utrpení. Protože jsme v ní osobně zainteresovaní, jsme s ní hlouběji propojení. Nemůžeme srovnávat první světovou s tím, co se děje teď. Obojí se odehrává v jiných časech měřítkách a používají se jiné zbraně. Stejní jsou jen lidé. U nás na západě Ukrajiny je bezpečněji, ale ne zas o tolik. Snažíme si na to zvyknout a přežít. Nic už nebude jako dřív.“
Zkusil jsem stočit řeč jinam. Nadhodil jsem, jak vnímá, že Princip dožil v dost podobném prostředí, protože Terezín je sesterské pevnostní město Josefova. „Zajímá mě historický pozadí, obzvlášť u tohohle festivalu, ale nevidím v něm nějakou sesterskou pevnost. Užívám si tohle prostředí jako takové.“ Prozradil jsem mu, že za městem je vojenský hřbitov z první světové pro carské a srbské vojáky. Odpověď byla opět spartánská: „To by znělo jako dobrej nápad, kdybychom měli víc času, ale teď jsme na turné.“ Chápu, mise má přednost.
1914
Fb kapely
živě: 1914 (ua) + Katla (dn)
20. 3. 2025 19:30
Black Pes, Praha
lupeny
foto © Sofiia Ruda
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…
redakce 30.09.2024
Akce rovněž nabídne příležitosti pro networking mezi umělci a profesionály a představí veletrh s firmami z hudebního sektoru. Programový ředitel nám o tom řekl více.