Články / Rozhovory

Maxl Walmsley-Pledl (Klangphonics): Sociální sítě jsou požehnání i prokletí

Maxl Walmsley-Pledl (Klangphonics): Sociální sítě jsou požehnání i prokletí

Filip Peloušek | Články / Rozhovory | 10.07.2024

Klangphonics se zjevili zničehonic uprostřed pandemického bezčasí, kdy si řekli o pozornost nevšedním pojetím techna provozovaného na pračku, pilu nebo tlakový čistič. To, co vzniklo jako snaha o krátké a zábavné virály v časech, které nepřály živému hraní, se rychle změnilo v poznávací znamení kapely, která je s nekonečným techno experimentováním již neodlučně spjatá. S kytaristou a hlasem Klangphonics Maxlem Walmsleym Pledlem jsme se bavili o sociálních sítích, hře na alpský roh nebo o hraní na parkovišti.


Z vaší tvorby je zřejmé, že se snažíte k technu přistupovat jinak. Jak o tom přemýšlíte?
Abych byl upřímný, nepřemýšlíme aktivně o tom, že bychom se snažili být jiní. Pokud jsme, je to spíš tím, že nemáme typické producentské pozadí, a to se možná projevuje ve způsobu, jak děláme hudbu. Dřív jsme hráli všechno živě, takže nám zůstala láska k používání akustických nástrojů, to jsou naše kořeny. Nevidím důvod tento koncept měnit jen na základě toho, že je naše hudba teď víc elektronická.

Loňský singl Shapes in the Spray přináší těžší zvuk než vaše předchozí tvorba. Je to ukázka směru, kterým chcete jít jako kapela dál?
Jasně, je to určitě těžší než předchozí věci, ale není to nutně ukázka směru, kterým se chceme ubírat. Abych byl upřímný, většina skladeb, které se objeví na nadcházejícím albu, je mnohem odlehčenějších a nejsou ani tolik techno. Závisí to vždycky na náladě při skládání a emocích, které cítím zrovna ten den. Miluju tolik různých druhů hudby, které mě zároveň inspirují, že bych se nikdy nemohl zaměřit jen na jeden konkrétní subžánr, i kdybych se snažil sebevíc.

V singlu můžeme slyšet hlas filozofa a buddhisty Alana Wattse, proč jste si vybrali právě jeho?
V době skládání jsem sledoval dost jeho starých videí a hodně jeho myšlenek ve mně rezonovalo. Cítil jsem, že ta skladba vyjadřuje určitou emoci, tak jsem do ní zkusil přidat mluvené slovo, a zdálo se mi, že to funguje. „Shapes in the spray“ a další věci, které tam jsou, není ve skutečnosti přesně to, co řekl, ale je to výsledek smíchání dvou jeho citací. Chtěl jsem něco abstraktnějšího, co by nechalo prostor pro interpretaci.

Když se bavíme o buddhismu a abstrakci, jak důležité je pro vás spojení s přírodou a okolním prostředím? Máte živý set nahraný uprostřed lesa...
Je to všechno hlavně o tom, že přidáš do hudby takové prvky, které prohloubí prapůvodní emoci, která za ní stála. Může to být mluvené slovo, nebo v případě našeho lesního setu právě okolní prostředí. Výběr místa je pro nás hrozně důležitý, chceme, aby odpovídalo emocím otisklým do hudby. Kdybychom hráli lesní set někde na parkovišti, mělo by to pro nás i posluchače jiný význam a vzbuzovalo úplně odlišné pocity.


Váš nejnovější singl Ich Brauch Mehr Bass využívá sampl alpského rohu.
Chtěli jsme nahrát na sítě videoklip, který jsme si pracovně nazvali When Germans Play Techno, a s tím přišel i nápad na použití rohu. Původně jsme ho neplánovali vydat jako plnohodnotný singl, ale alpský roh fungoval líp, než jsme čekali.

Prorazit vám pomohla sociální média. Vidíš je jako nedílnou součást hudebního průmyslu, nebo bys je raději odfiltroval?
Sociální sítě můžou být požehnáním i prokletím. Na jednu stranu můžou umělci propůjčit velkou moc, což může být rozhodně super věc. Zároveň to ale znamená, že se z nich stal způsob, jakým dnes měříme úspěch jednotlivých interpretů. Hodně z nich tak může mít problém dostat se k nějaké opravdové příležitosti, pokud prostě nemají dostatečně velká čísla na sítích. A to i když mají setsakra dobrou hudbu. To je špatně. My máme štěstí, že jsme našli cestu, která funguje, ale uvědomujeme si, že ne každému se tohle může povést.

Dříve jste chtěli více zapojit vaše proslulé domácí technonástroje do živého hraní. Pořád to platí?
Funguje to jen s určitými věcmi, jako je třeba tlakový čistič, protože můžeme s publikem přímo interagovat a bavit se, dodává to show něco navíc. Je pro nás ale taky hrozně důležité, aby lidi chápali, že naše klipy jsou ve skutečnosti jen velmi malou částí toho, co v hudbě děláme, takže se snažíme, aby live sety reflektovaly i tuhle skutečnost. Virální klip a živé vystoupení jsou zcela odlišná média, a my chceme lidem poskytnout nejlepší zážitek v obou případech.

Dříve jste popisovali, jak je pro vás důležité napojení na publikum během koncertů. Kdy cítíš, že je toto pouto nejintenzivnější?
Hlavně během vlastního turné, lidi jdou přímo na nás a jsou kompletně ponoření do hudby. Festivaly jsou taky skvělý, ale hodně lidí tam na nás přijde úplně poprvé, takže se nedokážou na první dobrou do naší hudby dostat. Jde pak o úplně jiný typ zážitku pro obě strany.

Jak je pro tebe důležitá kolaborace s dalšími muzikanty?
Je to velká část toho, o čem je muzika. Miluju mít ve vlastních věcech všechny druhy nástrojů, mluvené slovo a vokály, takže vždycky hledám lidi, kteří mě inspirují a u kterých cítím, že mohou přidat další vrstvu hloubky a emocí.

Je někdo, s kým bys chtěl spolupracovat a dosud jsi neměl to štěstí?
Těch je tolik. Zvlášť mě zajímá spolupráce s lidmi mimo elektronickou scénu, protože u nich cítím, že mohou přinést něco úplně nového. Napadá mě například Holly Humberstone, kterou jsem v poslední době hodně poslouchal a jsem její velký fanoušek. Ale mohl bych tu teď napsat nekonečně dlouhý seznam!

Info

Klangphonics (de)
web kapely

živě: Colours of Ostrava
17.–⁠20. 7. 2024 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu

foto © Joseph Woods

Relevantní články

Vlzques (Fuchs2, Swine Daily): Baile Funk jednoducho milujem

Libor Galia 05.09.2024

Jeden z dramaturgů klubu Fuchs2 se rozhodl přinést do pražské klubové scény svěží vítr, nové žánry a neotřelé hudební experimenty s pulzujícími rytmy Latinské Ameriky. Rozhovor.

SJ yellow (Fuchs2): Hraju čím dál rychleji

Libor Galia 28.08.2024

Její radostné skladby s kořeny v hip hopu, RnB a funku a bezchybné přechody vás zaručeně rozhýbou. F2 opening.

Mirko Burazer (Ship): Samé nejlepší místo

Mariia Smirnova 22.08.2024

„Každý kout Šibeniku vypráví svůj vlastní příběh a stojí za podrobné prozkoumání,“ říká zakladatel festivalu Ship.

Petra Soukupová (PSO): Orchestr mě naučil dávat důvěru mladým lidem

Mariia Smirnova 19.08.2024

O začátcích, o hranicích mezi vysněnou prací a životem a o zázracích, které se dají tvořit s podobně smýšlejícími lidmi kolem. Rozhovor.

Ivo Voříšek (Cool v plotě): Nejtěžší úlovek byl ten, který jsme neulovili

Mariia Smirnova 14.08.2024

„Já osobně se těším skoro na vše, velkou radost mám z Petry Hermanové, Anny Vaverkové, Davida Boultera a Pantha Du Prince...," říká dramaturg píseckého festivalu.

Natálie Pleváková (Sanatorium Sonorum): Mám hrozně ráda opravdovost a křehkost

Mariia Smirnova 12.08.2024

Pod pečlivým kurátorským vedením Natálie Plevákové se rezidenti ponořili do odkazu Smetany a přetavili ho do současného uměleckého vyjádření. Rozhovor.

Marek Mikič (Fuchs2, Tabačka Kulturfabrik): Je to všetko o ľuďoch

Libor Galia 08.08.2024

Marek mimo jiné stál spolu s Dušanem Vlkem u zrodu undergroundové koncertní série UGOT, která se na Štvanici odehraje za pár dní.

Mike Kerr (Royal Blood): Že potřebujeme alkohol, abysme byli kreativní, je největší lež

Kristina Kratochvilová 09.07.2024

S frontmanem Mikem Kerrem z britského rockového dua jsme si před čtvrtečním koncertem popovídali o jeho hudebních začátcích, o boji s impostor syndromem, o cestě ke střízlivosti a tipy na…

Malcuth & Facutum: Jít tou těžší cestou

Viktor Hanačík 07.07.2024

Na konci minulého roku jim vyšlo album Alter, a to na americkém labelu Vale, s mezinárodními hosty i ohlasy. Rozhovor.

Prouza: Demo 1994 je kompletní Hampelovina

Štěpán Bolf (A.M.180) 27.06.2024

Na jedné z populárních streamovacích platforem se zničehonic objevilo demo třetí, nedokončené a nepojmenované desky Prouzy. Jak se to stalo a co bude dál? Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace