Články / Rozhovory

Mike Kerr (Royal Blood): Že potřebujeme alkohol, abysme byli kreativní, je největší lež

Mike Kerr (Royal Blood): Že potřebujeme alkohol, abysme byli kreativní, je největší lež

Kristina Kratochvilová | Články / Rozhovory | 09.07.2024

S frontmanem Mikem Kerrem z britského rockového dua Royal Blood jsme si před čtvrtečním koncertem v Ledárnách Braník popovídali o jeho hudebních začátcích, o boji se syndromem podvodníka, o cestě ke střízlivosti, o mýtu alkoholu přispívajícího ke kreativitě, debatě o mentálním zdraví, hledání inspirace a tipech na zajímavé kapely. Pojďme!


Co byla ta počáteční jiskra dělat hudbu?
Do určité míry se pojila se zájmem o pozornost, kterou jako dítě od svých bližních vyžadujete. Reálně nejen jako dítě, ale i jako dospělý. Samozřejmě taky vzrušení spojené se schopností naučit se něco nového. Začít s něčím, co vám šíleně nejde, a o pár dnů později přijít na to, že vám to nejde o trochu méně. Je to takový zvláštní druh postupného získávání moci a kontroly. Nejen v hudbě, ale v čemkoliv, co se snažíte naučit.

Vzhlížel jsi od mala k nějakým muzikantům?
Neměl jsem žádné konkrétní ikony. Když se na to dívám zpětně, tak se dá říct, že jsem je měl, jen jsem nevěděl, kdo to byl. Nevěděl jsem, že poslouchám třeba Elvise Presleyho. Jen jsem si užíval, co jsem slyšel.

Od koho jsi nahrávky dostával?
Od matky. Teď už si tipy na hudbu nevyměňujeme, ale dalo by se říct, že formovala můj hudební vkus.

Začínal jsi v tříčlenné kapele, vydali jste jedno EP. Jak to ovlivnilo tvoji hudební dráhu?
Vnímám to tak, že moje hudebnická cesta začala, když mi bylo šest a učil jsem se na piano zahrát písně Queen a The Beatles. Hunting the Minotaur měli na můj muzikantský vývoj měla opravdu ohromný vliv. Nebyl jsem ještě frontman, ale hodně jsem se učil od hlavního zpěváka George McCanny a byl to takový křest ohněm. Když jsem začal s Royal Blood, bojoval jsem se syndromem podvodníka (tzv. impostor syndrom, psychologický jev, při kterém člověk pochybuje o vlastních dovednostech, talentu a má přetrvávající obavy, že bude odhalen jako podvodník, pozn. aut.), protože jsem nikdy předtím frontmanem nebyl a bylo zvláštní se v té pozici najednou ocitnout.

Trvá to pořád?
Neřekl bych, že je to pocit, který zažívám konstantně, je to věc, kterou každý z nás trochu zná. Do určité míry je to dobrá věc, protože člověka dokáže posouvat dál. Za opak tohohle syndromu považuju komfortní polohu, ve které nemáme potřebu více pracovat sami na sobě a posouvat kreativitu na další úroveň. Jsou to nuance.

Procházela jsem příspěvky Royal Blood na Instagramu a jen pár fotek zpět máte post s Yungbludem, který hodně mluví a zpívá o mentálním zdraví. Jak je pro tebe diskuze o něm důležitá, zvlášť v kontextu cesty ke střízlivosti, která byla v mnohém propojena s depresemi?
Hodně. Když jsme promovali nahrávku Typhoons, snad většina rozhovorů mířila k debatě o mentálním zdraví kvůli tomu, o čem deska byla. Ale i teď se v hudbě věnujeme depresím, mentálnímu zdraví a strastiplnému životu ve vlastní hlavě. Vstříc těmhle tématům se vydávám skrze hudbu a texty písní.

Ovlivnilo vystřízlivění přístup ke skládání a hraní koncertů?
Ze začátku to byla hodně náročná zkušenost, předtím jsem pravděpodobně nikdy neodehrál koncert střízlivý. Dalo by se tak říct, že jsem se učil a zažíval všechno od začátku. Podobně to bylo s děláním hudby, jako kdybych začínal od začátku. Měl jsem sice zmáknuté řemeslo jako takové, ale přístup byl nový.


Bylo těžké přijít s novou inspirací? Často se říká, že sklenička alkoholu pomůže s prvotním zápalem.
To je podle mě největší lež, kterou si předáváme. To, že potřebujeme alkohol a drogy k tomu, abychom byli kreativní. Jak jednou někdo řekl, kreativita je něco, co děláš, a ne co máš. Všechno je o praxi. Abstinence v mém životě byla inspirativnější než období před ní.

V jednom z rozhovorů jsi zmínil, že zkraje jste na malých koncertech byli běžně vypláceni hlavně alkoholem. To je, řekla bych, běžná praktika i u nás. Pokud má akce malý budget, dá víc pivenek. Máš dojem, že se alespoň částečně vzhledem ke zvyšující se pozornosti k debatě o mentálním zdraví nějakým způsobem hudební průmysl v tomhle směru mění?
Nemám pocit, že by alkohol nebo večírky z hudebního světa mizely. Spíš se jen rozšiřují možnosti pro ty, kteří to potřebují. Cítím velký posun v nabízené pomoci hudebníkům, kterým se věci vymknou.

V roce 2013 si bubeník Arctic Monkeys Matt Helders na Glastonbury oblékl vaše triko, čímž k vám přitáhl dost pozornosti. Jakým kapelám chcete podobně pomoct vy?
Letos se nám podařilo vzít s sebou na turné skupiny, ve které opravdu věříme a máme je rádi – HotWax a Bad Nerves.

Jak jste se poznali?
Bad Nerves jsem náhodně viděl v Brightonu a HotWax mi poslal Ben (Thatcher, bubeník Royal Blood, pozn. aut.) jako tip.

Chodíš pořád na koncerty? Případně snažíš se nacházet novou hudbu třeba na streamovacích platformách?
Jsem na turné, takže jsem prakticky pořád na koncertech. Svých. Neřekl bych ale, že bych se snažil hledat novou hudbu a hudebníky. Nejsem v tom moc dobrý. Nesednu si ke Spotify, abych si otevřel Discover Weekly.

A jak to máš s vlastní hudbou, třeba když vydáte novou nahrávku, vracíš se k ní a říkáš si, že něco potřebovalo trochu víc dotáhnout?
Pokaždé, ale to ji dělá speciální. Přirovnal bych to k fotografiím. Když se na ně podíváte, vybaví se vám spoustu skvělých vzpomínek. Kolikrát ale budete kroutit hlavou nad tím, co to máte na sobě za šílenost, i když vám ten outfit tenkrát, když jste ho měli na sobě, přišel skvělý. Nahrávky zachycují moment v čase. A tak to mám rád.

Info

Royal Blood
web

Royal Blood (uk)
11. 7. 2024 19:45
Ledárny Braník, Praha
Fb událost

foto © Tom Beard

Relevantní články

Jakub Jirásek, Matyáš Švejdík: Mělo to ducha letního táboru pro dospělý

Libor Galia 12.12.2024

Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.

Alf Carlsson: Zkouším nehrát moc rychle

Jiří V. Matýsek 09.12.2024

Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.

1914: Krev, smrt a utrpení

Abbé 04.12.2024

Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.

Simon Kounovský, Oliver Torr: Dorostli jsme do Axontorr

Libor Galia 26.11.2024

Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.

Czech Metal Studies: Metal se dá zkoumat

Abbé 06.11.2024

Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.

David Boháč (NOC6): Klubovnu nám svěřili na dva roky

Mariia Smirnova 03.11.2024

V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.

Jim Luijten, Micha Zaat (Tramhaus): Utéct hned na začátku

Klára Řepková 23.10.2024

Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.

Brendan Canty (The Messthetics): Hraní naživo je nejlepší balzám na nafouklé ego

Banán 09.10.2024

Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.

Rasťo Rusnák (Kolowrat): Nové piesne vznikali pomaly

Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024

Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.

Red Fang: Pivo a bulšit

Abbé 03.10.2024

Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace