Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Třetí ročník festivalu elektroakustické hudby a audiovizuálních performancí Sonda se po dvou letech přesunul z brněnského planetária do Studia Marta a kostela Husův sbor. Opustil tak fulldome audio-vizuální formát a otevřel se dobrodružným prolínáním různých forem zvukových umění. A svedl dohromady několik desítek mladých studentů, nadšenců, profesionálů i amatérů několika generací. Akcí podobného okrajového zaměření probíhá v rámci města jen pár, jako Faun nebo Expozice nové hudby.

Sobotní odpoledne přináší sluneční paprsky a probouzející se vzrušení v podzimem ospalé mysli. Na trase mezi zmíněnými lokalitami jsou hned dvě kavárny, Café ART a Kimono, které nabízí skvělou focacciu, dezerty i matchu. Studio Marta je specifický prostor, kde jsou prezentovány většinou projekty studentů JAMU. Komorní, tmavý, podzemní divadelní sál se hodí pro Sondu. Zvědaví návštěvníci i pořadatelé se schází před prvním vystoupením, sklepní bar se studentskými cenami disponuje chleby, vínem i slivovicí. Po úvodním slovu dramaturgů Jiřího Suchánka a Jana Lichého přibíhá do hlediště kamarád s tím, „že laťka je po předchozím ročníku vysoko“, a má pravdu, v hlavě mi probleskne vzpomínka nejen na úžasně intenzivní výstup srbské hudebnice Svetlany Maraš.

DÝCHAJÍCÍ AKORDEON

To už se světlo v sále tlumí a objevuje se překvapení letošního ročníku, mladá belgická akordeonistka a skladatelka Suzan Peeters a její fenomenální hra se širokou škálou témbrů, textur a emocí. Většinu setu odehraje se zavřenými víčky, zkoumá akustické spektrum až na samý okraj možností, nástroj v jejích rukách disponuje organickým, až neklidným carpenterovským chvěním. Působivé jsou nekonvenční, pro mnohé nikdy neslyšené techniky a masážní přístroj na chodidla přetvořený na pedál, díky jehož vibracím akordeon podivně, zvláštně muzikálně rezonuje a koresponduje s dramatickým výrazem Peeters. Elektronické efekty dodávají vystoupení strašidelnou intenzitu. Cítím úžas, dotek, vcítění. Vše doprovází obrazové smyčky Adama Smolka z jeho vlastnoručního obvodu s vizuálním oscilátorem. Vizuál se sladí s hudbou až po pár minutách a zvukový vrchol nastává už v polovině vystoupení, i tak jde o silný moment letošní Sondy.

Ne úplně příjemnou AI audiovizuální lahůdku představuje fixed media projekce od kolektivu Spime.Im, o jehož reputaci svědčí projekt pro tokijskou edici festivalu MUTEK. Pásmo doplněné o místy hutně pulzující postklubový zvuk, syntetická crescenda a IDM rytmické mutace útočící na divákovi smysly prostřednictvím agresivních obrazů týkajících se konzumerismu, dystopických vizí a vojenského terorismu představilo inovativní náhled na výpočetní sílu AI. Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků. A škoda, že se nepodařilo uskutečnit v kontextu živého, interaktivního live setu.

TEXTURÁLNÍ MŠE

Otřesen a udivený se přesouvám, procházka na mrazivém listopadovém vzduchu přijde vhod. Poprvé vidím interiér funkcionalistického kostela Husova sboru, stavěného podle návrhu Jana Víška z konce dvacátých let, jednoho z prvních svého druhu v Evropě. Uvnitř dřevěné lavice, modře malovaná stěna za oltářem s obrazem Kristova kázání na hoře a podsvícené listy květin tvořící stíny na stropu. Australská skladatelka Jasmine Guffond a klarinetista Kai Fagaschinski v kontrastu s obrazy prezentují meditativní vystoupení na míru: minimalismus, nenápadný dronální let dechem klarinetisty a synťákových ploch natažených k nekonečnu. Po Spime.Im spíše uspávající a zklidňující, připravující na závěrečné vystoupení německého mistra rozostřených abstraktních ploch Jana Jelinka, jehož bohatá diskografie se táhne přes dvě dekády.

Doprovodná světla zhasnou a zůstane jen lampa nad stolem osvětlující setup poskládaný z mixu, kapesních retropřehrávačů, mikrosampleru a modulárního efektoru. Introspektivní atmosféra nás přibližuje k sobě samým. Set se nese v duchu texturálního minimalismu a granulárního procesovaní vzorků z kazetových pásek i digitálních zdrojů, místy až delikátně křehkých, jindy plochých terénních nahrávek, subtilních hlasů. Kvadrofonní zvuk a akustika nabízí mocný proud, který místy stimuluje, jindy redukuje myšlenky na samotné jádro. Usebrané bytí a meditace. Jak se pasáže opakují, akcelerují a zpomalují, dosáhne zvuk retrogradující nadčasové kvality. „Zvláštní, jak používáme nejmodernější technologie k primitivním rytmům,“ pronese kamarád, když mezi stěnami kostela doznívá zvuk do ticha a já pociťuju cosi sakrálního, přesahujícího. Po posledním echu následuje dlouhý potlesk a pak se návštěvníci seběhnou k vinylům a aby si prohlédli Jelinkovy nástroje.

OZVĚNY PRŮZKUMU

Sonda vzlétla a vydala se na třetí průzkumný let elektroakustickým vesmírem, znovuobjevila významnou architektonickou památku a připomněla zásadní postavu elektronické experimentální scény. Vystoupení spojovala odvaha, nekonvenčnost a průzkum specifických sonických a vizuálních prostor. Navíc oblast inovativních AI filmů a soundtracků tvořených kolektivy se bude nezadržitelně rozvíjet. Festival potvrdil dramaturgickou odvahu, schopnost přivést nekonvenční umělce i zapojit studenty.

Přes slabší momenty v úvodním vystoupení Structure Filipa Dobrockého a nenápadný náčrt potenciálu Jasmine Guffond se jednalo o vydařený ročník, který se kvalitou přiblížil těm předchozím a naznačil další možnosti. Podobné akce jsou u nás výjimečné, jejich podpora není samozřejmostí a nešly by dělat bez fondů a nadšenců. A tak nezbývá než doufat, že horizonty mysli i kultury Brna, stejně jako schopných pořadatelů, zůstanou otevřené.

P. S. Pod hlavičkou Sondy se v prosinci uskuteční laser/zvuková performance Jiřího Suchánka a Petra Bradáčka Critical Level ve Vodojemech Žlutý kopec, které se pomalu stávají novým brněnským hubem s výrazným multižánrovým potenciálem.