Články / Sloupky/Blogy

Preaching the blues (and all that jazz) #19

Preaching the blues (and all that jazz) #19

apx | Články / Sloupky/Blogy | 10.03.2015

Dneska nebudou vůbec žádné senza objevy! Sorry. Prohrabávala jsem se heptadexamiliónem terabajtů muziky z archivů Radia 1 a s politováním musím zveřejnit žebříček těchto nálezů:

1) Fotka Josky Sedloně ze Strahova z roku 1992
2) předělávka Suicidal Tendencies od Amandy Palmer
3) So Long - original mix Joris Voorn ft. Kid A
4) kompilace After Dark Nightshift (2014)
5) Kavinsky - Rampage

Ruku na srdce, na dvoustovce už jsem měla lepší výsledky. Nicméně hudba! Sufjan koťátko Stevens (když zadáte hledání fotek, mezi suggestions se objeví "smile" a "married", já se zblázním!) natočil po pěti letech novou desku, Carrie & Lowell, a vydal ji, pochopitelně, u Asthmatic Kitty. Její artwork na konci roku určitě vyhraje spoustu hitparád, a celou nahrávku pravděpodobně nikdo nebude kritizovat, jelikož (je hezká) a pojednává o smrti jeho mámy Carrie. Připomíná mi Illinois, ale možná jen proto, že některé písničky zní jako John Wayne Gacy, Jr. Což mě přivádí k tomu, že málokterá Sufjanova skladba nezní jako Sufjanova skladba, snad vyjma loňské kolaborace Sisyphus.


Obchoďák Neurosis Steve von Till se vytasil s novinkou A Life unto Itself. Můj táta těmhle chlápkům říká drnkálisti. Typickým drnkálistou je Alexander Tucker nebo Sir Richard Bishop, který zrovna vydal Tangier Sessons. Mě to taky trochu otravuje. Ty nekonečné smyčky a zhmotňování deprese. Člověk by se nejradši oběsil. Líbí se mi Night of the Moon, ale je to prašť jak uhoď.

Když jsem poslouchala nového Rockyho Votolata, přidal si mě na last.fm do přátel nějaký kluk a poprosil mě, jestli bych mu Hospital Handshakes, tak se jmenuje ta nová deska, neposlala. (Neposlala, neodpověděla a ani do přátel si ho nepřidala, přišlo mi to totiž jen jako notifikace na mejl, proto to vím. God bless system setting.) Rocky je Rocky. Zatímco u Sufjana je to žádané, aby pořád dokola zpíval Chicago, u Rockyho jsem doufala, že aspoň jedna skladba bude jiná. Má strašně charismatický vokál a některé jeho písničky miluju, ale tady jsem byla pořád jenom divně zklamaná.

Nyní z kategorie Zase jsem si spletla dveře. Liturgy, wtf!? Black metal, vážně? Prostě mě jenom zastřelte.

Nyní z kategorie soundtracky. Thom Yorke a Robert Del Naja z Massive Attack (musím to sem explicitně psát, pro případ, že jste ročník 1983 a méně), a taky Jonny Greenwood a Guy Garvey natočili soundtrack k dokumentu The UK Gold, který mapuje historii daňových úniků v Británii a kterým provází hlas Dominica Westa, což je mj. McNulty z Wire. Má to klasický Yorkův divnorukopis, ale je to šíleně krátké. F.y.i. Radiohead are working on a new album, Massive Attack have been collaborating with Run the Jewels. Ok! Není zač. Přístupnější deskou bude skóre k životopisu Stephena Hawkinga Theory of Everything, který složil Jóhann Jóhannsson. O dost lepší než film. Bohužel?


A nakonec, Modest Mouse. Část první. Modest Mouse jsou jedna z mých nejvíc nejto kapel, takže si ještě pořád třídím myšlenky. Už teď ale vím, že Strangers to Ourselves není deskou roku, a už teď vím, že jsem ráda, že tam nehraje Johnny Marr. Na druhou stranu tam nehraje už ani Eric Judy, který vždycky BYL Modest Mouse. Singly Lampshades on Fire a Coyotes mě moc nebavily, ale v rámci alba to má trochu jiný, lepší feeling, a ve skutečnosti je tam pár tracků, které zní jako Talking Shit About Pretty Sunset v roce 2015. Dám tomu ještě minimálně milion poslechů, ale zdá se mi, že přestali tlačit na pilu v přítelíčkování se s rádiem a sice to taky znamená, že je to míň pochopitelné, uchopitelné a i jinak -pitelné, ale esence Modest Mouse nikdy nebyla v hitech na první dobrou.

Tohle, jiné a všechno ostatní budu pouštět a dále komentovat dneska v Moonshinu na Radiu 1. Dneska = v noci z úterý 10. března do časných ranních středečních hodin. Zapraszamy!

Info

TL;DR Preaching the blues #19
Sufjan Stevens - Carrie & Lowell / 75%
Steve von Till - A Life unto Itself / 55%
Sir Richard Bishop - Tangier Sessons / 40%
Rocky Votolato - Hospital Handshakes / 55%
Liturgy - The Ark Work / 30%
Thom Yorke & Robert Del Naja - UK Gold OST / 70%
Jóhann Jóhannsson - Theory of Everything OST / 75%
Modest Mouse - Strangers to Ourselves / tba

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

5 zimních písniček pro tichou noc podle Full Moonu

redakce 22.12.2024

Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace