Články / Recenze

Modest Mouse na cestě odnikud nikam

Modest Mouse na cestě odnikud nikam

Jakub Koumar | Články / Recenze | 13.04.2015

Přestože jejich popularita pořád stoupá, Modest Mouse jsou zároveň neustále zatracovaní. Za přechod k major labelu, za vyměklý sound, za náhlý pozitivismus a s poslední deskou - poprvé ve své historii - za neoriginalitu. A tentokrát vcelku oprávněně.

Řekněme si to hned a na rovinu. Strangers to Ourselves je donebevolající a průserově drzá sebevykrádačka. A neobstojí ani přivření uší nad nějakou skladbou, asociace na starší písně se objevují v průběhu celého alba. Na druhou stranu Modest Mouse mají patent na tak osobitý zvuk, že je až ohromující, že se nepotopili do opakovaček už dávno. Kapela je sice v plné síle, ale Isaac Brock najednou působí, jako by se zastavil a rekapituloval. A vypadá to, že jeho posun byl jen domnělý. Že vlastně nikam nedošel a nic neobjevil.

Snad i proto v textech občas naťukne skořápku starších písní a v jeho hlase zazní Ugly Casanova, jindy zaskočí atmosféra starších nahrávek. Zakvílení překrásně syrové kytary, strohý repetitivní riff, mimoděk odříkaná melodie jsou beze smyslu, jako bloudění mezi prázdnými horizonty. Křečovitá snaha neupustit od pracně vybudovaného soundu vede k neustálému lovení amuletů Good News for People Who Love Bad News a We Were Dead Before the Ship Even Sank po kapsách.

Deska je roztěkaná, jako by nevěděla, kam dřív, který směr je ten správný. Kam teď? Jít dál? Nebo zpátky? V hlavě je cítit zmatek a rozhořčení, sucho v krku narůstá. Skladby mají úzkostný strach gradovat a excentricky vybuchnout, což je neuvěřitelná škoda, protože mají potenciál explodovat a rozstříknout se po krajině. Nic na tom nemění ani nástrojová zdatnost Toma Pelosa, ani čerstvá krev a první „myší“ žena Lisa Molinaro.

Při tom všem Strangers to Ourselves není špatné album, protože Modest Mouse nejsou obyčejná kapela. Štědré aranžmá skladeb vás přiková k bednám na hodiny, v písních je pořád co objevovat a to, co se jeví jako nepořádek, je po chvíli pečlivě rozmyšlený výkres, dle kterého rostou jednotlivé kusy desky do mohutnosti skal v Monument Valley. Milým překvapením je hravá basa Russella Higbeeho, který nahradil duši kapely Erica Judyho. Tuhle silnou náhradu jako by ateistickému křiklounovi z Issaquah seslal sám duch svatý.

Dosavadní práce Modest Mouse vedla k tomu, že jejich desky musí čelit tomu nejpřísnějšímu pohledu. Nízká kadence alb zase znamená, že i Strangers to Ourselves představuje skutečné potěšení při hledání neoposlouchaných písní o bezradných, bezcenných a zbytečných životech. A to i přesto, že o nich vypráví tak trochu bezradné album.

Info

Modest Mouse - Strangers to Ourselves (Epic, 2015)
www.modestmouse.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace