Šejkr #133: „What you fear to hear from my mouth?“

Pátek! Prázdniny! Hurá! Už jsem to psal několikrát, ale přestože se mě to dávno netýká, konec června pořád zůstává určitým přelomem ve vnímání. Možná i proto, že nám ve Full Moonu tak nějak lícuje s vydáním dvojčísla a nastává tedy trochu volnější období. Na chvíli, než vypukne festivalové šílenství. Balím po letech do Varů a vlastně ani nevím, zda se mi z lenivého bezčasí mezi davy chce.

„Kulturní války jsou ideálním ventilem, protože je v nich pro lidi snadné postavit se na jednu stranu barikády,“ píše v aktuálním vydání Respektu Jan H. Vitvar v povedené reportáži z obhajob letošních diplomek AVU, které stojí za vidění. České kulturní léto rozvířila silně sugestivní a paušalizovaná petice, která znovu staví „staré proti mladým“. Přílišná zkratka? Možná, nicméně text zmíněného pamfletu ani jinak vnímat nelze. Navíc nebyl osamocený, podobné názory se ozývají poměrně často, jistě i díky vypjaté době a tématům, na kterých se jednoduše všichni neshodnou. Naštěstí. Ve chvíli, kdy spolu všichni budeme souhlasit, bude třeba zvýšit ostražitost. Zmíněná věta – aniž bych s ní úplně souzněl – mi utkvěla v hlavě a už pár dní o ní přemýšlím. Vážně by to tak mohlo být? Pokud ano, tak… má vůbec smysl si nějaké strany vybírat?

Minulý víkend zpříjemnila pražská návštěva Johna Dorana, bylo skvělé sledovat zájem o obě jeho vystoupení. Práce The Quietus rezonuje, to je moc dobře. Samozřejmě je hraniční, ostatně on sám se označuje za „radikálního optimistu“. Příjemných small talků bylo hned několik, v Planetě Za mi John říkal, jak vlastně nerad mluví o budoucnosti hudebního žurnalismu, která je zejména v dnešní době velmi nahnutá. Jenže co jiného nám zbývá, než se dívat dopředu, namítl jsem a on beze zbytku souhlasil: „Přesně tak se na to dívám taky. I proto je krásné vidět, kolik mladých lidí na akce, kterých se účastním, chodí“. Bavilo mě, jak se John na svou činnost dívá „verbálně psychedelickým“ prismatem, jak uvažuje o věcech a promítá si je skrz jiné zkušenosti. O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.

„Lend me your ear/Black for the seeking/What you fear to hear From my mouth/ Silent jewels/Undesirable Flailing limbs/Beating heart Against my breasts/ A vest I can’t part for bleeding out so,“ zpívají Mourning [A] BLKstar v singlu, který avizuje nové album Ancient/Future. Těšte se. Sám pro sebe si letošek vnitřně bilancuji a nestačím se divit, kolik se toho za těch pár měsíců událo. A kolikrát byl člověk postaven před otázku, kam vlastně patří. Naštěstí příslušnost skutečně není limitována věkem, je to jasně vidět na tom, kolik silných nahrávek letos vyprodukovali, ehm, veteráni. Einstürzende Neubauten, John Cale, Kim Gordon, Shellac a tak dále. Možná některé z nich aktuální vyostřená situace k tvorbě vybudila. Matt Johnson z The The o nové nahrávce své kapely (s níž přichází téměř po čtvrtstoletí) řekl: „Žijeme v zajímavé době. Svět se každým dnem stává převrácenějším, divnějším a více halucinogenním." Nejvyšší čas jít do kina.

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Martyynou, Lilacs & Champagne, Mourning [A] BLKstar, Earthtones nebo Nuno Beats. Somewhere in Time.