Šejkr na doma: Uspořádat si život

Po třicáté čtvrté. Ani se to nezdá, ale bylo to skutečně 16. března, kdy vyšel první z téhle série textů na doma. Při pohledu zpět to vypadá jako celé věky. Už několikrát jsem to chtěl vzdát, zastavit ten tok slov, který musí být občas únavný, ostatně i Maxim už něco takového naznačoval (Maxim naznačoval masochismus konceptu, pozn. ed.), ale nějakým podivným způsobem mě tahle pravidelnost udržuje v chodu. Samozřejmě to nebude trvat do nekonečna, ať už to s prodloužením nouzového stavu dopadne po 30. dubnu jakkoli, právě ten den vyjde poslední edice Šejkru na doma. Výhled je zdravý, navíc budu mít narozeniny, takže co.

Je sobota krátce po poledni, konečně se mi povedlo uspořádat stránky květnového Full Moonu do finálního tvaru, přestože nějaké texty ještě chybí, dokonce jsem se dokopal k drobnému úklidu. Na gramofonu se točí Advaitic Songs od Om, strašně dlouho jsem to neslyšel. Po včerejším složitém výběru mezi přihlášenými do letošního ročníku 1Band2play jsem něco podobného potřeboval. Díky hlubokým basovým tónům dostalo slunečné odpoledne úplně jinou dynamiku a tempo. Jako by najednou ubíhalo pomaleji. Time is a flat circle. Tak určitě. Taky jsem rád, že doma nemám moc desek Echo & the Bunnymen, famózní text Richarda Fostera na The Quietus vyvolal potřebu připomenout si je. Nemohl jsem se toho zbavit několik dní, ale vlastně to bylo hezké.

Poslední dny přinesly hodně debat nad tím, jak to v následujících měsících bude. Na přesný scénář si musíme počkat, jisté je, že diáře na letošek praskat ve švech nebudou. Narozdíl od příštího roku, pokud tedy všechno půjde správným směrem. Posouvají se výstavy, koncerty i festivaly, předevčírem jsem si při sledování online debaty šéfů velkých českých festivalů uvědomil, že je pěkné, že se jim daří na příští roky potvrzovat kapely domluvené už na letošek a že jim to přeju, ale trochu mě mrzí ztráta překvapení. Na co se budeme těšit, když budeme znát jména dlouho dopředu? Ale co, bude čas na jiné věci, třeba uspořádat si život. To mi včera řekl kamarád, když jsem se ho ptal, co celou tu dobu doma dělal. „Objednal jsem si skříň, nechal si zarámovat plakáty a přidal svou sbírku CD na Discogs.“ Rozumím. Lidé se dokáží bavit všemožně, po síti létají desítky různých výzev, pobavila mě nedávná twitterová – jakých posledních deset LP jste si pořídili? Vzhledem k tomu, že jsem nové přírůstky nedávno zapisoval – rozuměj snažil se uspořádat si život – vím to úplně přesně. Jaké jsou ty vaše?

Algiers – There Is No Year
Aretha Franklin – The Gospel Soul of Aretha Franklin
Hackedepicciotto – The Current
Gil Scott-Heron – We’re New Agaig – a Reimagining by Makaya McCraven
Chief Bromden – Slunovrat
Интурист – Экономикa
Bob Mould – Silver Age
Om – Advaitic Songs
Sonic Youth – Daydream Nation
This Mortal Coil – Blood