Šejkr #28: Drive-in Kreuzberg

Tři slunné dny v Kreuzbergu, milé intermezzo před brutálním finišem Full Moonu #54. Šmejdění po LP second handech, dva koncerty a jedna výstava. O distriktu Kreuzberg 36 jsem tady už jednou básnil, ale to prostě nejde jinak. Na Görlitzerbahnhof jsem doma. Zkuste parádní kafe (a víno) v Toscanafraktion nebo skvělé hospody jako je egyptsko-libanonská Baraka, vietnamská Hoai Nam nebo indonéská Mirchi a úplnou povinností je almost legendary Milchbar, navzdory názvu tam sušenky nemají. A několik record shopů klidnou procházkou na dosah. Většina úlovků níže.

Koncerty: Sufjana Stevense v Admiralspalastu nechám povolanějším, jsem rád, že jsem tam byl, ale kdyby ne, tak by se asi nic nestalo. Marc Almond byl z donucení přesunutý do gay pajzlu s podezřelým názvem SchwuZ a bylo to ku prospěchu věci. Mačkanice, pot a vedro, došlo na Tainted Love, plyšáky, růže. Všechno bylo. Víc v příštím Full Moonu, musím si umýt maskaru. Fotky Wima Wenderse budou v Blain|Southern ještě nějakou dobu viset, zajeďte si tam. Fotografie je jednou z velkých vášní slavného režiséra, úchylka na drive-in kina v amerických zapadákovech je pochopitelná. Okolí Görlitzerbahnhof je taky takový drive-in, jen se v něm ještě pořád hraje…

Marc Almond - Jacky

V závěrečném přídavku Marc Almond dvakrát zapomněl text, ale všem to bylo jedno. Jedna klasika za druhou.

The Notorious B.I.G. - Juicy

Jedno album ze špinavého tuctu Johna Staniera, který jsem na netu procházel den předtím, než jsem pana Velkého našel v LOGO records (Nostitzstraße, Kreuzberg). Podle Johna prý zvuk New Yorku roku 1995, těžko oponovat. Letošní zásek na old school hip hopu pokračuje.

Barry Adamson - Something Wicked This Way Comes

Některé reedice mají smysl. Oedipus Schmoedipus je jedním z Adamsonových nejlepších, totální zabijárna, masivní orchestrální noir jazz. Žádná ztracená dálnice. Mr. Dead and Mrs. Free, Nollendorfplatz.

Grace Jones - La Vie en Rose

Grace Jones věnoval Pitchfork nedávno poměrně velký materiál, v říjnu vychází její autobiografie I’ll Never Write My Memoirs (sic!) a Portfoliem debutovala. Edith Piaf řádí na diskotéce. Groove Station, Pücklerstraße, Kreuzberg.

Gil-Scott Heron - Pieces of a Man

Gil-Scott Heron a nové verze vlastních starších skladeb, outtaky z nahrávání posledního alba I’m New Here. Klavír a hlas, nejlepší kombinace. Nic nového, zase nejlepší. Mr. Dead and Mrs. Free, Nollendorfplatz.

Sister Double Happiness - Whipping Song

Tahle kapela byla i na devadesátky moc divná - blues, punk, kovbojské halekačky a geniální Gary Floyd z legendárních The Dicks za mikrofonem. Fantastické album Uncut vyšlo na Sub Popu, v Mr. Dead and Mrs. Free zůstala jedna kopie bez obalu. Majitel říkal, že mu tam ležela snad dvacet let. Už neleží.

Alice Coltrane - Journey in Satchinanda

Tohle si dejte celé, jedno z nejlepších jazzových alb vůbec. LP je sice evidentní bootleg, ale hraje parádně. Heisse Scheiben, Ohlauerstraße, Kreuzberg