Články / Reporty

Siluety v propasti (Macocha & Co.)

Siluety v propasti (Macocha & Co.)

Marek Hadrbolec | Články / Reporty | 16.09.2024

Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí. Na dně ale nečeká ticho, tma a zapomnění. Svítí tu bílý nápis Macocha, do uší se dere agresivní zvuk kytar a zpoza bubnů zběsile tepe srdce rokle.

„My jsme Macocha a přinášíme vám metal,“ proklamuje zbytečně frontman Adam v úvodu setu, s příchodem kapely se totiž klub plní metalem až po strop. Pětice je sice na pódiu statická podobně jako propast, jejíž jméno nese. Ve své hudbě ale Macocha umně uskakuje před údery razítek se subžánrovými nálepkami a skládá dohromady přímočarý, přesto dostatečně nápaditý výsledek.

Zejména v první polovině setu se bohužel v hlubinách ztrácí vokály, které formaci na její povedené debutové nahrávce táhnou kupředu a které přináší texty propojující osobní prožitky s podmanivými obrazy černé hlubiny. Po křtu, kdy vinyl politý whisky zmizí v zadní části sálu, řev získává zpět svou sílu a tlačí kapelu přes tíživé a pomalé pasáže a rychlou smršť ocelových riffů až k závěru.

Nápis Macocha zhasíná a do šera vstupuje několik zahalených postav. Pod kápěmi se skrývá slovenská Besna, black metal s výraznou melodickou kytarou, která se pod rukama Martina Pintera rychle dostává do hlavní role celého večera. Melodické party skvěle doplňují mrazivě ostré riffy i skřípající growl zpěváka Samuela, který v textech i mezi skladbami odkazuje na společenskou situaci na Slovensku a výzvy, kterým dnes čelí tamní alternativní kultura.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Kontrast prstů bezchybně tancujících po strunách a blackových sypaček je v podání Besny pohlcující. Mírnou nejistotu a trochu zvukové gymnastiky v úvodu setu snadno vynahrazuje následující půlhodinka, která by svou schopností posluchače s každou skladbou zas a znovu pohltit bez obtíží vyplnila i větší prostory než brněnský Kabinet Múz.

Rezavou skvrnou na jinak metalovém programu večera jsou crusteři Märnø, hrající jako druzí. Lásku uherskohradišťské čtveřice k Fall of Efrafa neprozrazuje jenom závěrečný cover Pitty the Weak, ale i autorské skladby, ve kterých se špinavým crustem vinou tenké linky melodií, které se často lámou v náhlé změně tempa. Nejde ale o žádný tribute band, Märnø představují osobitý celek, který i přes chtěnou ošklivost vlastní hudby působí sympaticky. K tomu pomáhají i promluvy mezi skladbami, kdy kytarista Milan energicky a bez mikrofonu vyzývá početné publikum k pohybu a zpěvák Raudis mluví o potřebě zůstat přirozenými a navzájem se podporovat.

Večer pro trojici téměř domácích kapel otevřel rumunský host Treasondom. Transylvánská deathmetalová čtveřice se do ještě nerozkoukaného publika zahryzla jako vlkodlak a trhala od první vteřiny. Přes všechnu zvířecí zběsilost naštěstí zbylo místo i na trochu nápadů a ze zdánlivě prvoplánového útoku na ušní bubínky se vyklubal zajímavý pohrobek devadesátkové scény, který navíc pod drsnou deathmetalovou slupkou a výzvami typu „Let’s fucking mosh“, ukrýval trefnou sociálně-politickou kritiku.

Info

Treasondom + Märnø + Machocha + Besna
12.9.2024, Kabinet Múz, Brno

foto © Tomáš Gajdičiar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace