Brutal Assault vloni oslavil své kulatiny a i letos podtrhuje svou programovou, hudební pestrost. Které jména by vám tak neměla utéct?

Stalin je něco jako Náplavka pro lidi, který jsou jednak moc cool na to, aby dneska chodili na Náplavku, a dost možná i na to, aby vůbec chodili přes řeku.

Omezovat se v klipech na lidské bytosti by bylo trestuhodným mrháním tvůrčím potenciálem... King Gizzard & The Lizard Wizard, Band of Horses, Peter Bjorn and John.

Dlouho jsem neslyšel tak dobře poskládanou tuzemskou desku.

Kontroverze, hluboké emoce, voda na mlýn ignorantům a umění zkázy na Colours. ANOHNI.

Celý areál zaplnila blátivá brouzdaliště, kterým se nevyhnul ani prostor před druhou největší stagí. Diváci pak obestoupili obří louže.

Čičaci už potřetí exponovali svoji celoroční klubovou snahu na Hlubině v rámci Chee Chaak Festu. Letošní ročník sliboval hodně.

A Pán a Mučeník a Lúzer a Kráľ. Saul Williams jako bytost čtyřjedinná aneb jak lze vidět jeho koncert na Rock for People. Modlitba za charakter světa.

Film roku? O novém snímku Toni Erdmann se šíří ty nejlepší zvěsti už od premiéry v Cannes. Tady se velkých očekávání opravdu netřeba obávat.

Zdegenerovaná šlechta a laureáti, kteří ve znělkách osahávají ženy. Co je horší?

Poťouchlá hra, požitkářská barevnost a viktoriánské intriky v korejsko-japonských reáliích. Z Cannes do Varů.

Jenže, stejně jako vloni, je mi víc než jasné, že tohle místo skutečnou atmosféru netvoří, tady ji (víc než kde jinde) tmelí lidi.

Na Pustinu se večer přejmenovala i populární Bokovka, podívat se přišel kdekdo a Mardoša jako dj rozhodně obstál – Velvet Underground, Bowie, Bobby Womack...

Jen máloco dovede zkazit náladu před filmem tolik jako rádoby vtipné či rádoby hluboké promluvy uvádějících. Úvody na karlovarském festivalu jsou lepší i horší.

Filmů z Locarna do Varů mnoho nedorazí. Tím silnější byl signál, že Kaili blues bude stát za to.

Jean Reno přijel, viděl a zvítězil. Podle všech ohlasů si na tiskové konferenci téměř okamžitě omotal kolem prstu novináře, kterým předváděl imitace...

Dva a dva filmy se spojily do dvojice a začaly si mezi sebou tvořit neplánované paralely. Nikdy nebudeš sám a Nikdy nejsme sami.

Obvykle rušná třída T. G. Masaryka patřila hodinu po půlnoci pouze několika ztraceným duším. Liduprázdno, klid a ticho, neblaze proslulý první festivalový víkend skončil.

Jeden kinosál (premiérový Velký sál v hotelu Thermal) a dva pohledy na poslední film Jana Němce. Vlk, který šprýmuje, nekouše.

Z vašich tipů se noří stále nové a nové písně s datací 21. století. A to je dobře. Jen houšť a hlouběji. Díky vám a další nálož písní o měsíci…