Články / Reporty

Smutek vyzpívaný se skleničkou vína (Arooj Aftab)

Smutek vyzpívaný se skleničkou vína (Arooj Aftab)

Václav Valtr | Články / Reporty | 11.08.2022

Nedělní večer v Arše sliboval velkou podívanou – do Prahy zavítala mimořádná vokalistka Arooj Aftab se svou loňskou deskou Vulture Prince. Držitelka cen Emmy a Grammy je zjevením na mezinárodní scéně, její něžné minimalistické kompozice oplývají nebývalou silou, která uhranula publikum po celém světě. Aftab pochází z Pakistánu, kde žila až do svých devatenácti let, pak přesídlila do Spojených států. Zde se stala součástí newyorské jazzové scény a v její hudbě můžeme slyšet jak prvky jazzového minimalismu, tak súfijské vlivy.

Večer zahájila ruská elektronická producentka Iana Koroleva vystupující pod jménem rlung. Její silueta vystupující ze tmy vyjadřovala naprosté soustředění a pohroužení do hudby. Kompozice, v nichž se střídá intenzita, hutné zvukové plochy se stávají prchavými a éterickými a abstraktní elektronické momenty jsou nahrazovány field recordings s náznaky beatů – to všechno dokázala rlung spojit ve výtečný celek, u kterého bylo velice snadné ponořit se do klidné kontemplace a nechat se unášet hudebními zvraty. Její pětačtyřicetiminutové vystoupení, ač žánrově vzdálené hvězdě večera, bylo skvělým úvodem, který publikum zklidnil a naladil.

Arooj Aftab na svých nahrávkách hostí řadu muzikantů a v její tvorbě se potkává nejeden nástroj, na poslední desce asi nejvýrazněji září harfa Maeve Gilchrist. V Arše nás čekala komorní sestava, když Aftab doprovázeli kytarista Gyan Riley a houslista Darian Donovan Thomas. Unikátní chemie mezi nimi byla zásadní součástí působivého zážitku. Oba muzikanti skvěle kombinovali fenomenální technickou zdatnost s nejedním efektem (dočkali jsme se práce s looperem, echem, reverbem či phaserem) a vytvářeli tak magickou kompozici, kde si i pozorný posluchač často nevšiml rozdílu mezi přirozeným zvukem nástroje a zvukem modifikovaným. V kontrastu k hravé sofistikovanosti stála Arooj Aftab se svým nádherným zvučným hlasem. Značná část její syrovosti a až jisté neúprosnosti pramení i z toho, že jako by nechávala zaznít jen to, co skutečně zaznít má. Se svým hlasem by se mohla pouštět do roztodivných kudrlinek a vyzpívávat technicky ohromující pasáže, místo toho obracela posluchače k samotné hudbě a její výpovědi.

Aftab zpívá převážně v urdštině verše básníků, jako je Rúmí, Mirzá Ghálib nebo Hafíz Hošiarpuri. Často jde jen o několik málo veršů, které se opakují v průběhu celé skladby s proměnlivou intenzitou a naléhavostí. Album Vulture Prince je neskutečně emocionální a práci na něm zásadně poznamenala ztráta přítele a mladšího bratra. Ryzí smutek je něco, s čím Aftab vědomě pracuje, a v průběhu koncertu sama svou hudbu popsala jako něco, co vyjadřuje smutek „který teď možná všichni potřebujeme“. Aftab rovněž mluvila o některých písních, o svých úspěších či výkonu kapely a její nonšalantní vystupování a vtipkování zdůrazňovalo, že nejde o nějakou éterickou, lyrickou bytost, ale někoho, kdo si vedle smutnění umí vystřelit z přítomných pákistánských velvyslanců. („Byla jsem nominována na státní cenu, ale možná ji nedostanu, protože piju moc vína.“)

Nádherný byl i fakt, že skladby byly často ve zcela jiné úpravě než na desce. Píseň Last Night, která se na desce drží druhé doby a vytváří jakési „súfijské reggae“, byla naživo mnohem uvolněnější a Aftab nechávala zaznívat svůj hlas do pomalých a sytých ploch. Jak Riley, tak Thomas dostávali (zaslouženě) značné množství prostoru a Aftab to komentovala s tím, že se na jejich hudbu vždycky těší, protože každý večer přijdou s něčím novým. Dalo se jen domýšlet, jaké variace byly produktem okamžiku a jaké byly pečlivě nazkoušené, v posledku se mohl posluchač jen připojit k Aftab, která své kolegy poslouchala s láskou a zaujetím.

Jsou umělci, kteří upoutají svou propracovaností, rafinovaným poselstvím či energií. Arooj Aftab zaujala především svou bezprostředností. Její silná a zároveň líbezná hudba jen přetéká emocemi a hudební virtuozita působí jako decentní doplněk, právě proto zanechala v publiku tak silný dojem. Nechyběla ani její nejznámější skladba Mohabbat, kterou do svého playlistu zařadil mj. i Barack Obama. Mohabbat zanamená „láska“ a s tou se Arooj Aftab rozloučila s užaslým a rozjitřeným publikem. Nezbývá než doufat v její brzký návrat.

Info

Arooj Aftab (pk) + rlung (ru)
7. 8. 2022 Divadlo Archa, Praha

foto © Libor Galia

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace