Spokojení sami se sebou (Future Islands)

Američtí Future Islands se musí zažít naživo, v klubu. V minulých letech jsem je viděl utáhnout svými synthpopovými melodiemi hlavní podia Colours i Pohody, ale specifická prezentace Samuela Herringa ve festivalovém slotu úplně nezabrala. Být mu v klubu na dosah a sledovat, jak bytostně prožívá každou svou skladbu s fanoušky, je unikátní zážitek na pomezí koncertu a performance.

Future Islands v roce 2014 vládli nezávislé scéně. Virální skladbu Seasons z alba Singles označily magazíny Pitchfork i NME za píseň roku, když za sebou muzikanti z Baltimore nechali St. Vincent, Run the Jewels, Caribou a další velká jména. Pomohlo jim i vystoupení v show u Lettermana, v níž si Herring před kamerami doslova rozerval svou duši. Tenhle moment je dostal do vysněné pozice, s tlakem, který přišel poté, se vyrovnávají dodnes.

V roce 2017 dostali prominentní slot na Coachelle, třetí desku The Far Field proto skládali tak, aby naplnili všechna očekávání. První singl Ran otevřel i včerejší večer a nastolil euforickou atmosféru. Ovšem teprve až v průběhu setu s písněmi z aktuální As Long As You Are se Future Islands uvolnili. Desku sice nahráli ještě před pandemií, koncertní pauzu ale využili k tomu, aby s vydáním počkali a ještě ji vyladili.

Půlkruhové pódium Lucerna Music Baru Herringově teatrálnosti dokonala sedlo. Stage design byl vždy elegantně laděn do jedné barvy a všechna světla zářila na živelného frontmana tak silně, že byla vidět každá kapka potu záhy dopadající do prvních řad. Charizmatický nakřáplý hlas se proměnil v nabroušenou pilu, která se zařezávala do všech posluchačů společně s ostrým pohledem. Mezi skladbami pak Herring nasazoval vlídnou tvář a neopomněl téměř každou píseň krátce okomentovat. Ve tvorbě Future Islands se neřeší současný svět, ale prožívají se emoce.

K původní trojici – vedle Herringa ještě klávesák Gerrit Welmers a bas/kytarista William Cashion – se přidal bubeník Michael Lowry, aranže skladeb tak dostaly živější tvar a oproti nahrávkám tolik nesplývaly. Když v druhé půli setu zahráli skladbu King of Sweden, bylo vidět, jak si koncert společně užívají. Refrén hitu Seasons odzpíval celý vyprodaný klub, následný přídavek tvořený staršími pomalejšími skladbami představoval dokonalý fanouškovský servis.

Future Islands fungují přes patnáct let a u jejich poslechu se nejde ubránit pocitu, že skládají stále stejnou píseň. Jsou ale jména, od kterých žádnou změnu nikdo nečeká a ani nechce. Po včerejším koncertu zůstávají Future Islands komfortní kapelou začátku první dekády –⁠ pro nové posluchače téměř nepochopitelní, pro fanoušky nepostradatelní.