Turban #29: na Planetě Mu

Turban se tentokrát vypravil za beat až na jinou planetu, kterou je míněna experimentální ostrovní platforma Planet Mu. Jejího bosse Mikea Paradinase aka µ-Ziq se Turbanu podařilo odchytit po telefonu. A řeč byla nejen o připravované µ-Ziqovské desce a aktuálním projektu Heterotic, který tvoří Mike se svou manželkou, ale také o fascinaci chicagským jukem, lásce k černé hudbě, pronikání popu do undergroundu a naopak, spolupráci s Aphexem Twinem i o tom, co všechno se letos na Planet Mu pod Mikeovou režií objeví. A že je nač se těšit!

Tvůj nejnovější projekt Heterotic, který jsi dal dohromady se svou ženou a písničkářem Gravenhurstem, zní o dost jinak než hudba, kterou jsi tvořil coby µ-Ziq.
Poměrně dlouhou dobu jsem nedělal žádnou muziku. Před pár lety jsem pak ukazoval své ženě, jak se používá program Logic a nakonec jsme začali společně skládat. Zdálo se mi, že zní docela dobře. Skladby, které se objeví na chystaném albu Heterotic, spatřily světlo světa už asi v roce 2010. Pouštěli jsme je pár lidem, kteří se věnují hudbě, jako třeba Boxcutter nebo FaltyDL, a jim se líbily taky. Nakonec mi Marcus, který se na Planet Mu stará o press sekci, navrhl, že bych je měl poslat nějakému vokalistovi – a navrhnul Gravenhursta. Mě se hudba, kterou Gravenhurst dělá, líbí a myslel jsem si, že by si to mohlo sednout, tak jsem mu poslal instrumentální verze tracků a Nick (Talbot aka Gravenhurst) k nim napsal text. Většina písní tak vznikla poměrně v krátké době. Kromě Gravenhursta jsme spolupracovali ještě s jedním vokalistou a původně jsme plánovali dát na album oba dva, jenže to po hudební stránce moc nefungovalo. Takže z materiálu s druhým zpěvákem vznikla další deska Heterotic, kterou plánujeme vydat snad na konci roku.

Plánujete taky vystupovat živě?
Rádi bychom, ale celá věc je trochu složitá. Nick je dost zaneprázdněný svým projektem Gravenhurst, který je pro něj prioritou, a moje žena je právě těhotná, což je zase prioritou pro nás. Nemám momentálně ani bookingového agenta, během posledních pár let jsem z živého vystupování vypadl, abych se mohl naplno věnovat řízení labelu. Navíc už mě to po skoro dvaceti letech hraní přestalo i tak trochu bavit.

Heterotic je, na rozdíl od tvé předchozí tvorby, popovou záležitostí.
Mám pocit, že je to díky mé ženě. Ne že by byla nějakou velkou fanynkou pop music, ale má slabost pro tzv. osmdesátkový zvuk, možná i proto že je mladší a na rozdíl ode mě v té době nežila. Má ráda třeba The Knife a podobně.

Možná jde jen o novinářský konstrukt, ale v souvislosti s popovou přístupností mi přijde, že poměrně hodně ostrovních producentů vzešlých z klubového undergroundu začíná stále více pronikat do popových vod – mám na mysli třeba Jamese Blakea, Rudiho Zygadla, Darkstar a teď i novou desku Heterotic. Jde o nějaký trend nebo jen shodu náhod?
Nevím, zda jde o trend, ale něco je určitě ve vzduchu. Hodně undergroundové a popové hudby zní dnes poměrně stejně – ono rozlišování někdy vůbec přestává dávat smysl. My ale netvoříme hudbu pro nějaké publikum, ale pro sebe.

Jako protiváhu k projektu Heterotic jsi právě vydal kolekci svých starších tracků pod aliasem µ-Ziq nazvanou Somerset Avenue Tracks. Nepracuješ na nějakém novém materiálu, coby µ-Ziq?
Ano, loni jsem dokončil nové album a čekám, až ho budu moct vydat, protože Planet Mu teď má nabitý program. Mohlo by vyjít snad v červnu nebo v červenci.

Somerset Avenue Tracks je zároveň třístým releasem na Planet Mu. Když jsi label v roce 1998 zakládal, měl jsi tušení, že se z něj stane tak zavedená a kultovní značka?
Ano, to byl záměr. (smích) Od začátku jsem chtěl, aby se stal populárním a velkým labelem, jako je třeba Virgin nebo Island. Ale vždy šlo spíš o menší značku, jako třeba Rephlex nebo Warp v té době. Vždycky jsem chtěl vydávat pop music, jenže tam je nutno vyplácet umělcům velké zálohy. Navíc mi nikdy moc nešlo A&R a hledání nových popových talentů.

Zpátky do undergroundu. Planet Mu má velké zásluhy na zprofanování chicagského jukeu, jeho objevení pro zbytek světa a uznání coby svébytného tanečního žánru. Jak jsi se k jukeu a chicagské scéně dostal?
Juke jsem ale objevil na internetu. Od roku 2006, 2007 se začaly na YouTube objevovat jukeové tracky spolu s videi onoho zvláštního tance. Tímhle způsobem jsem se já a spousta dalších lidí dozvěděli o existenci footwurku. Od té doby se stal juke dost populárním – tedy vlivným novým zvukem alespoň v určitých kruzích, nevím, zda to přesně vystihuje slovo „populární“. A lidem se to začalo líbit. Třeba DJ Rashad teď má nové EP na Hyperdubu, za což jsem rád, neboť už jsem si začal připadat jako obsesivní šílenec, který jako jediný z ostrovních labelů vydává pravý juke. Ostatní vydávají spíše tracky ovlivněné jukem britských a amerických producentů než opravdový juke, který obsahuje esenci toho, co se mi v hudbě zamlouvá. Taky jsme na Planet Mu vydali desky Ital Teka nebo Machinedruma, které jsou footwurkem inspirované, ale není to ono. Je to podobné jako s původním rokenrolem, jaký hrál třeba Little Richard a další.

Machinedrum – když jsem s ním vloni dělal rozhovor, říkal, že spatřuje určitou spřízněnost mezi syrovou energií jukeu a raným junglem. Souhlasíš?
Určitě, určitá syrovost je jim společná, v obou případech jde o hudbu, která je zacílená na párty a tanec, u jukeu ještě i na taneční souboje. Mezi breakbeat hardcorem, raným junglem a jukem je spousta paralel. A ještě bych do té pomyslné skupiny zařadil grime a koneckonců i jakýkoliv další druh hudby, který se vyznačuje živelnou energií, jako třeba rockabilly a tak dále.

Je živelná energie to hlavní, co tě na jukeu tak přitahuje?
Pro mě je juke hlavně dobrá černá hudba. Miluju Jamese Browna a spoustu dalších a juke je pro mě jen dalším pokračováním určité linie, kam patří soul a disco apod.

Udělal jsi i nějaké jukeové tracky?
Tak trochu.

Objeví se na připravované desce?
Ne, to ne, je tam sice jeden, který má podobný beat, ale jinak ne. Ve skutečnosti už jsem jeden vydal, coby předělávku skladby Gonga z Ital Tekova EPčka přede dvěma lety, to byl footwurkový remix.

Kromě jukeu, máš nějaké další hudební objevy, ať už z UK scény nebo ze světa? Co teď posloucháš?
Poslouchám spoustu hudebních dem, přijde mi, že se vyrojilo dost lidí, kteří dělají zajímavé věci s analogovými syntezátory, jako třeba M. Geddes Gengras, inspirující se mi zdají Hype Williams a Dean Blunt. Samozřejmě poslouchám hodně jukeu. (smích) Jinak mám rád Petera Swansona, Oneohtrix Point Never nebo Pye Corner Audio, poslední deska, kterou jsem si koupil, byla od Raime. Taky si pořád kupuju hodně staršího chicagského houseu a pořád poslouchám klasický jungle.

Na co dalšího se můžeme těšit na Planet Mu?
Na duben připravujeme druhé album Solar Bears, poté desku chicagského producentského veterána RP Boo, který je jedním z footwurkových pionýrů. Chystáme Johna Wizarda z Kapského města, který kombinuje africkou hudbu s elektronikou poměrně neotřelým způsobem, něco ve stylu producentského tria LV z Hyperdubu, snad jen více písničkové a popovější. Na Planet Mu se také objeví Američan Claude Speed, který vydal několik věcí na LuckyMe, a někdy na konci roku taky Ekoplekz.

Mezi mé oblíbené desky patří tvoje albová kolaborace Expert Knob Twiddlers s Aphexem Twinem coby Mike & Rich, takže mi to nedá se nezeptat, jestli náhodou někdy v budoucnu neplánujete společné „kroucení čudlíky“?
Asi ne. Pochybuju, že by Aphex Twin měl ještě zájem se mnou po tolika letech něco vytvářet.

Playlist Turban 16.3. 2013
DJ Rashad – Let It Go (Hyperdub, 2013)
Heterotic – Bliss (Planet Mu, 2013)
Heterotic – Devotion ft. Gravenhurst (Planet Mu, 2013)
µ-Ziq – Jewel Tea (Planet Mu, 2013)
Ital Tek – Gonga (µ-Ziq remix) (Planet Mu, 2011)
RP Boo – Total Darkness (Planet Mu, 2010)
Young Smoke – Space Breeze (Planet Mu, 2012)
Solar Bears – Cosmic Runner (Planet Mu, 2013)
John Wizards - Welcome to Cape Town, Cape Town Welcomes You (self-released, 2012)
Mike & Rich – Mr. Frosty (Rephlex, 1996)