10 + 1 = Uncle Grasha's Flying Circus

Uncle Grasha's Flying Circus se vidí jako surrealistický projekt žánrově se pohybující na pomezí harsh noise wall, military industrialu, atmosferického dark ambientu a zvukového dada primitivismu. Co si pod tím představit? Zkusme se pomoci nástrojovým obsazení: klavír, akordeon, heligonka, varhany, syntezátor, sampler, xylofon, harmonika, klarinet nebo saxofon. To jsme si moc nepomohli… Čili: naživo na Žižkovské noci 23. března v Žižkostele můžeme dát řeč o lidské marnosti, o níž rád „pěje“, níže si ho zkuste zařadit dle nejoblíbenějších alb.

Dziga Vertov/Dmitrij Šostakovič - Symfonie Donbasu
Orgasmus industriální estetiky, kulturní boj a rovněž neustálý významový a milenecký zápas mezi avantgardou a propagandou. Charlie Chaplin prohlásil, že je to jedna z největších symfonií, jakou kdy viděl. Mám to podobně (tedy ještě společně se Symfonií sirén od Arsenije Avraamova).

Atrocious Madness - Total Control
Hardcore-punk, crust, grindcore – to všechno už dnes vnímám jako celek, ovšem koho z toho hlučného kotle nakonec vybrat? Budou to Agathocles, Ultimo Mondo Cannibale, Extreme Noise Terror, The Stalin, Amebix…? Nakonec vyhráli noise-punkoví Atrocious Madness a jejich zhudebněný výjimečný stav!

Swans – cokoliv
Ve chvíli, kdy jsem přestal věznit toho asociálního psychopata, který hluboko v mém nitru řídí všechno dění, tak u toho byli Swans a už nikdy neodešli!

Der Blutharsch and The Infinite Church of the Leading Hand – cokoliv
Neskutečná studnice nápadů, ať už přišli s čímkoli, vždycky se jednalo o fantasticky inspirativní zážitek. Ale asi nej je pro mě album Time Is Thee Enemy, založené na kombinaci pochodů a psychedelie.

The Grey Wolves – Red Terror/Black Terror
Šedí vlci a jejich Manifest kulturního terorismu přinesli nové svěží výbuchy do skomírající kontrakultury – „Kulturní terorismus je vetřelcem této společnosti a naše technologie se do ní zaryje s cílem otevřít v ní tak hluboké rány, aby se nikdy nezhojily!“

Earth – Earth 2: Special Low Frequency version
Stěžejní dílo pro ty, kteří dokáží naplno vnímat i odvrácené spektrum hudby a nepotřebují k tomu mít tu okultistickou příměs od slu)))níček.

O! Kult – Ocistimo Dela
Jugoslávská nová vlna z osmdesátých let mě v podstatě inspirovala jako celek, totalitní disko Laibach si dám samozřejmě vždy a všude, ovšem již dávno nehrající a polozapomenutí O! Kult jsou podle mě ti praví reprezentanti. Mix surového industriálu a punku, k tomu fetišizace smrti maršála Tita!

Les Joyaux De La Princesse – Messages 1940-1943
Asi jsem nepoznal dílo se silnější atmosférou a schopností vás vrátit až doby fonografů a gramofonů na kličku! K tomu si přimyslete nelehké a nejednoznačné interpretace dějin meziválečné Francie, otázka porážky, kolaborace, odboje…

GG Allin – Bite It You Scum
„Are you seriously mean what you are saying? Absolutely!”

Iron Maiden – The Talisman
Jo jo, začínal jsem jako metalák, překvapeni? Stadionové hymny už mě sice omrzely, ale kde je epika, atmosféra, nejlíp ještě moře a lodě, tam jsem pořád doma! A posledních pár volných znaků pro jména, která se do desítky nevešla: The Beatles, Coil, Death in June, Graždanskaja oborona, Tangerine Dream, Hanatarash, John Cage, John Coltrane, Hail of Bullets, Máma Bubo, Zdeněk Liška a Ennio Morricone.

Guilty pleasure:

Anal Cunt – Morrisey
… aneb dvě za cenu jednoho