3 chytrý odpovědi na 3 blbý otázky: o MINDwARP

Vůdčí tandem brněnské pořadatelské crew AVA se rozešel jako v pohádce: jeden na sever (Stockholm), druhý na jih (Bratislava). Že prý hibernace a metafyzická chvilka, zatímco ve skutečnosti akce běží dále (i díky dalším) a navíc expandují. V bratislavském prostoru A4 se koná špičkově obsazený elektronický festival, který jen posiluje schizofrenii fanouška, který jako by nestačilo, že musí volit mezi Lunchmeatem a donaufestivalem. Co je MINDwARP a co je za ním? To budete koukat. Container, Piotr Kurek a Rene Hell. A další. Jarní víkend na Slovensku. A pokud chcete muziku místo keců, poslechněte si MINDwARP mix z dílny AVA.

A4 - Nultý Priestor – možná bych i nechal stranou, proč „nultý“, na konci to bude asi zjevné, ale – znáš ten prostor? Čím je zajímavá bratislavská scéna? Pro nás je to daleko a co je daleko, jako by neexistuje.
Snediggen Snurssla: A4 je prostor, který je pro akci tohohle typu v Bratislavě naprosto přirozeným útočištěm. Tahle iniciativa už spoustu let kultivuje bratislavskou nejen hudební scénu a myslím, že rozpětím svých aktivit, i hudbou, kterou pořádá, se řadí k nejdůležitějším institucím svého druhu ve střední Evropě. Takže pokud není pomyslný Pražák, který rád v hudbě objevuje nové horizonty, provinční ignorant, tak mu bude áčtyřka přinejmenším povědomá z pozvánek na akce, u kterých si už tisíckrát říkal: jel bych, kdyby...

Áčtyřka představuje prostor pro hudební přesahy na poli improvizace všeho druhu, ale taky experimentálního tanyny, takže je nám svým dramaturgickým rozpětím dost blízká. Kromě toho, že o aktivitách A4 v AVAntýrách rádi mluvíme a píšeme, už jsme spolu v minulosti trochu spolupracovali. Posledně třeba skrze rozhovory s protagonisty jejich vlajkového festivalu NEXT, jehož program každoročně nabízí celkem ucelenou představu o hudbě, kterou do Bratislavy dlouhodobě A4 zve. A navíc tyhle vody v Česku a na Slovensku nejsou tak velké, abychom netáhli za jeden provaz. Navíc členem A4 je taky Juraj Hoppan, který je zodpovědný za chod Exitabu, který s námi tu akci spolupořádá.

A4 není jediné místo, kde se v Bratislavě děje svěží hudba. Určitě bych zmínil ještě Fugu, která představuje důležitou klubovou bažinu hlavně pro tamější experimentálněji laděnou elektroniku, která je podle mě to, co Bratislavu dost charakterizuje. Za zmínku asi stojí fakt, že ačkoliv je A4 pro Bratislavu i celé Slovensko při současných konstelacích naprosto nepostradatelná, neznamená to ještě, že by její existence byla samozřejmostí. Loňský přesun A4 do budovy YMCA je důsledkem faktu, že oficiální struktury upřednostňují pouťovou zábavu, což ovšem člověka znalého českých poměrů nepřekvapí.

Co ovšem možná překvapí leckoho, je fakt, že akce A4, ať už ve svých původních prostorech nebo v těch současných, nikdy nepůsobily jako párty několika zatvrzelých intoušů. Naopak: díky své rozmanitosti jsou otevřené komukoliv, kdo o to stojí. Uvolněnou a spontánní atmosféru akcí v A4 jsem si vždycky hrozně užíval. A MINDwARP nebude jiný. S A4 i Exitabem budeme do budoucna nejspíš spolupracovat intenzivněji. Matěj se začátkem roku do Blavy přestěhoval, takže část svých aktivit s AVA logicky přesouváme právě tam.

Matěj Kotouček: Jde o prostor, který se před necelým rokem přestěhoval do budovy křesťanské mládeže YMCA na Karpatské, kousek od vlakového nádraží i od centra. V bývalém prostoru jsem byl sice pouze jednou, ale přesto mně přijde jasné, že šlo o změnu k lepšímu. I co se týče zázemí: příjemná kavárna, velký sál s atmosférou... Hlavně ale jde o klub, ve kterém dostává prostor cokoliv, co má v sobě nějaké hudební hledačství, je nové, svěží, progresivní. Klubů, ve kterých dostaneš přesně to, co čekáš, jsou milióny, takže místo, které tě dokáže svým programem neustále překvapovat, je nenahraditelné. Ve stručnosti bych to asi popsal jako nejlepší místo pro „živoucí“ hudbu v Bratislavě. No a v tom si myslím, že je přístup totožný s tím, co jsme vždycky chtěli dělat my, takže o to je jakákoliv spolupráce přirozenější. Abych nezapomněl, v aktivitách klubu je zjevná i určitá společenská angažovanost, ať už jde o spolupráci při různých festivalech, poskytnutí prostoru pro blešák nebo čepování piva z malých pivovarů ze Slovenska i z Česka. Osobně si to možná trochu idealizuju, ale zatím si to tu užívám. No a „nultý“ bych chápal, že je tím míněný kulturní prostor, který se nikam nesnaží zařadit, stojí mimo, je alternativou ostatního klubového a obecně kulturního dění v Bratislavě a okolí.

S bratislavskou scénou je to těžší. Za tu dobu, co se tu pohybuju, jsem se setkal s lidma z různých kruhů, ale nemám pocit, že bych dokázal jasně formulovat nějaký názor na místní scénu, nemám celistvý obraz a nechci plácat hlouposti. Všudypřítomný syndrom vzájemného škrábání zad nemá smysl ani rozebírat, přijde mi, že to v nějaké formě funguje všude. Fajn je, že tu panuje možná mnohem tvořivější a cílevědomější tvůrčí atmosféra a větší touha udělat něco smysluplného, než tomu bylo v brněnském prostředí. Zatím mně přijde, že se tu lidi dokážou respektovat. Ale to je asi i tím, že v novém prostředí, kde jsi s relativně čistším štítem, se cítíš celkově svobodněji. Konkrétně: v rámci experimentální scény je tu schovaných spoustu talentovaných osobností... vyplatí se a je radost zdejší dění sledovat. Obecně se tu koná spousta (nejen) hudebních akcí a hodně se to tu „rozjíždí“ – respektive to slýchám od místních. Osobně nevím, jak to tu vypadalo dřív, ale rozhodně se dá říct, že to tu příjemně ožívá.

Nebudeme vyjmenovávat, kdo všechno na téhle akci vystoupí, vyberte jedno jméno a přesvědčte mě, jak budu hloupý, když nepojedu.
Matěj Kotouček: Container – jeden ze zástupu několika umělců, kteří vracejí elektronické taneční hudbě svěžest a opravdovou sílu. Kumšt spousty dnešních umělců spočívá v dokonalém zvládnutí producentských fíglů, ale energii, kterou tak dokážou vytvořit v soukromí tvé hlavy, když si nasadíš sluchátka, už nedokážou tolik přenést do živého vystoupení. Jeho plus spočívá v neotesanosti, fyzičnosti zvuku a intuitivním základu, který dokáže snadno strhnout. Vše je přitom podpořeno utilitární jednoduchostí a syrovostí. Poskakující polyrytmie se prolínají s nekompromisní rave náloží a neustále se vyvíjí a mění, takže hudební zážitek působí jako výlet do neznámých krajin. Příjemně nervní rytmický úprk se blíží mnohem víc nejextatičtějším tanečním trackům Chemical Brothers (jako jejich remix Swastika Eyes nebo Under the Influence) než zádumčivé techno temnotě. Takhle zní opravdová živá elektronika.

Snediggen Snurssla: Mohli bychom se tady ohánět superlativy, které na Piotra Kurka, Reneho Hella nebo Containera nalepují světová hudební periodika včetně Wireu. Nicméně pro nás je důležité, že hudba na MINDwARPu, ačkoliv zastupuje různé evropské, potažmo světové scény se všemi specifiky, dohromady funguje jako jeden exkluzivní mnohovrstevnatý opus. MINDwARP je proto přehlídkou některých aktuálních tendencí v experimentální hudbě, na které je vystoupení každého z protagonistů něčím víc než jenom jednotlivým koncertem. Při vzájemné konfrontaci vystupujících totiž hezky krystalizují některé rysy jejich tvorby, které považujeme za klíčové. A to jsme se snažili podtrhnout i laděním DJ afterparty.

Containerův noise-acid-rave (a podobně se to má taky s hudbou Laser Poodle), jako by dokonale navozoval změnu vědomí, kdy se vydáš na mindtrip po nekonečných imaginárních vesmírech, které zase krásně zhudebňuje kosmický analogový retro-futurismus Piotra Kurka a Reneho Hella. Setkání těchhle dvou na jednom pódiu v kombinaci s Containerem, Lutto Lento a Laser Poodle je zaručený svátek pro všechny hudební hledače a mind-trippery.

Celkový duch akce, spojnice, souvislosti – myslím na cover poslední desky Piotra Kurka Edena, kde je „stojící“ ležatá osmička na šrafovaném pozadí, což na jedné straně nemá daleko k hypnotickým posterům Hitchcockova Vertiga, na druhou stranu – co je na druhé straně?
Snediggen Snurssla: Haha, na druhé straně je přece sám posluchač... a jeho mysl. Ležatá osmička – to je smyčka, nekonečno, psychedelie a z ní vyvěrající imaginace. Jenže na vibu smyčky je taky založená taneční hudba, která má navíc v případě protagonistů MINDwARPu drogovou příchuť. Obě tyhle polohy se na MINDwARPu protínají skrze proces „nejdřív otrava jedem a pak osvícení“ (tuhle party doporučuje devět z deseti holek z Bene Gesseritu)...

A vůbec: nepřipomíná ti to všechno náhodou motto Full Moon Zinu?