3na3: AVA, Rumiště a Kink Gong

Kolektiv AVA je z Brna a operuje na nejrůznějších místech s nejrůznějšími přesahy. Rádio, koncerty, kapely, diskotéky (svého druhu), kooperace, multimediální snahy, stále nové pohledy. V jednu chvíli se mohlo zdát, že se poněkud vytratili, ale to bylo maximálně tím, že začali objevovat nové prostory, přesunuli svůj vesmír do dalších vesmírů... Kde je v Brně Rumiště a kdo je Kink Gong??? A další příhody. Zpovídali jsme Snediggena Snursslu, šamana AVA.

V poslední době jsme o AVA slyšeli hlavně v kontextu ulítlých akcí v zajímavých prostorech v Brně a okolí. Co všechno máte v poslední době za sebou a kam se vaše AVAntýry ubírají teď?
Poslední dva roky byly ve znamení turbulence občas dost spontánních akcí v "prostoru", kde jsme se snažili propojit zážitky na zapomenutých, nevyužitých nebo čerstvě objevených místech s "dobrodružnou" hudební dramaturgií. Genius loci těchto míst se stal součástí naší DNA, podobně jako širší komunita zapojující se do tvorby eventu. A myslím, že totéž platí i o našem současném sídle na Rumišti.

Pár let pomáháme s Norbergfestivalem, který každé léto promění někdejší švédský důl na železnou rudu v jeden z nejzajímavějších festivalů současné elektroniky vůbec. Betonová věž velikosti paneláku, pod ní několikasetmetrová šachta, areál obklopený lesem a hornickou vesničkou a vibe neziskové akce pro nadšené publikum, to vše tvoří scenérii, ke které přispíváme vlastním showcasem nejtalentovanějších elektronických producentů z Česka a Slovenska.

Lesy i rozlehlé industriální prostory si snažíme zútulňovat i doma. Ať už v otevřených prostorech na periferii Brna, nebo třeba v bývalých nádražních skladištích Malé Ameriky. Ty dnes v Brně hojně využívají odvážné hudební akce, i komerční velkostatkářství. Jasně, nekonečný příběh, ale my si tak nějak objevujeme stále něco nového. Na našem spontánním letním ravu v tunelu pod kolejemi Malé Ameriky mi znova došlo, kolik prostorů nám leží před očima, aniž bychom si jich všimli. Hodně velkou radost jsme si takto udělali ve spolupráci s Expozicí nové hudby. Na někdejším sportovišti na okraji Brna jsme nechali ožít prostorový hudební projekt pionýra elektronické hudby Boba Ostertaga v rámci celodenního chilloutu s abstraktní elektronikou. K dokonalosti dovedla akci těsně před Bobovým vystoupením bouře, která roztrousila lidi po prostoru o něco víc, než jsme si přáli. Bohové eventů se ale nakonec připojili k nám… tak jako vždycky.

Sranda je i přetvářet prostory, které už jsou dobře zajeté, jako třeba v případě Skleněné louky, kde jsme ve spolupráci s jeho provozovateli realizovali sérii celodenních festivalů Skleněný den. Z toho všeho si asi odvodíš, že stále rádi spolupracujeme s kolektivy, jejichž myšlení je nám blízké: čtyřdenní space-out stage na festivalu Psy-High, občasná spolupráce s Prahou v Brně, 4AM nebo třeba Next Festivalem, se kterým sháníme jména a prostředky pro Norberg.

Zmiňuješ, že vaším současným útočištěm je Rumiště. O co se jedná tentokrát? Je to v Brně?
Dobrá otázka. Je, i není. Hodně jsme putovali za místy, teď putují místa za námi. Rumiště je pro nás vyústění všeho, co jsem zmínil, ale taky nám doslova poskytuje střechu nad hlavou. Jde o realizaci představy o oživení tlejících či nepoužívaných věcí, které vyrostou v jakýsi prodloužený obývák pro hudební akce, setkávání komunity, poťouchlé vzdělávací aktivity pro děti a vůbec takové hnízdo pro cokoliv. V současnosti tady každý měsíc děláme komorní, půdní koncerty, jejichž společným jmenovatelem je stav beztíže ve světě mezi sněním a bděním, a kde vystoupení každého projektu je utvářeno místem samotným. Taky aby ne, když se nám tady zdá společný sen, že jo. Tomu odpovídá i dramaturgie, která více než obvykle pracuje s tiššími, koncentrovanějšími hudebními polohami a psychedelií. Ať už se bavíme o abstraktní elektroakustice, rituálně laděných performancích, divných písničkářích, nebo hypnotické jazzové improvizaci, pokaždé jde vlastně o takový rituál, při němž se stírají rozdíly mezi účinkujícími, publikem, promotéry, obyvateli domu a lidmi, kteří se tam octli úplně náhodou. A řekl bych, že tak trochu i mezi tou realitou a snem.

To zní, jako by AVA našla ideální prostor. Znamená to, že se teď nějakou dobu nikam nehnete? Co plánujete dál?
Spíše idealizovaný, než ideální. I v neděli 21. února platí, že dorazí různá místa za námi. Už po jedenácté. Přiveze je Laurent Jeanneau, francouzský umělec, nomád a lovec hudby původních společenství jihovýchodní Asie a Afriky. V Česku se objeví vůbec popré den předtím v Praze v režii kamarádů z Altershapes Laurent Jeanneau. Říká si Kink Gong a na svých cestách je takovým zuřivým etno-muzikologem komunit, které jsou ohroženy modernizací. A které postupně mizí. Na renomovaných labelech Discrepant, Sublime Frequencies a ve vlastním nákladu vydal ohromující kolekci čítající 150 nahrávek "hudeb světa". A taky tím hezky ilustruje, že to, čemu hudební průmysl říká "world music", není ani tak o hudbě světa, jako o západních představách. A těmihle představami se teď přežírají i tyhle komunity samotné. Nutno dodat, že spíše než vyčerpávající akademismus ukazuje Kink Gong hudbu silných emocí. Rituály, zábava nebo intimní zhudebnělé zpovědi.

Jeanneau na Rumišti představí snímek o svých cestách "Small Path Music" a pak se můžeme těšit na audiovizuální vystoupení poskládané z hudby, kterou po světě posbíral. Osobně se nemůžu dočkat na diskuzi, která bude dle toho, co jsem od Laurenta četl, dost výživná. Celý večer budeme jako obvykle doprovázet tematickým hudebním mixem. Tentokrát budeme lovit ve vlastních terénních nahrávkách a v hudbách imaginárních společenství, "fourth world music", což je pro Rumiště ideální hudební podmaz-rozmaz.

Otázkou je, jak dlouho ještě na Rumišti můžeme zůstat, protože dům se po mnoha letech barvité historie prodává. Je proto dobře možné, že se brzo vypravíme na cestu. A Rumiště si vypěstujeme zase někde jinde.