Christian Löffler: Zkoušíme všechno možné

Nejen Justice, Moderat, UNKLE, Booka Shade na hlavních pódiích, ale nově také dvanáct předních světových jmen elektronické hudby na speciální scéně čeká na fanoušky tohoto žánru na letošním ročníku festivalu Colours of Ostrava. K hlavním lákadlům Electronic stage budou letos patřit jména jako Digitalism, Max Cooper, Extrawelt live, Machinedrum, Dusty Kid, Fakear nebo již potřetí Christian Löffler, tentokrát se zpěvačkou Mohna. Toho jsme se zeptali...

V létě se chystáte zahrát na Colours of Ostrava a mimo jiné budete asi prvním interpretem v historii, který na festivalu vystoupí potřetí v po sobě jdoucích letech. Je něco, co máte na Colours zvlášť rád? Nějaká vzpomínka, která vám utkvěla?
Vzpomínám si, že když jsem přijel poprvé, uchvátil mě prostor, jeho industriální atmosféra v kombinaci s tolika lidmi. Ta energie byla neuvěřitelná. A zůstala taková i napodruhé. Je to místo plné srdečných a tolerantních lidí, navíc místo, kde toho můžete tolik vidět a zažít. Colours jsou lepší verze německého festivalu Melt.

Zajímalo by mě, odkud berete inspiraci. Především v souvislosti s novým albem Mare...
Jedním z hlavních zdrojů je cestování, v širokém slova smyslu. Lidi, které na cestách potkám, hovory, které s nimi vedu, nebo třeba výstavy, na které se jdu podívat. V Mexico City jsem viděl strašně moc zajímavých výstav, které mě silně ovlinily. Nejde samozřejmě o přímou inspiraci, spíš jsou to věci, o kterých přemýšlím, vstřebávám je, když se vrátím domů z cest. A ty se potom promítnou do toho, co dělám.

Jakým způsobem pracujete?
Například práce na skladbě Noe začala jako experiment, cílem nebylo nahrát něco, co půjde ven. Kamarád mi dal k dispozici nahrávku smyčců a já si s ní jen tak hrál. Postupně jsem se do toho ale ponořil a když jsem přidal beat, překvapilo mě, kam se to až vyvinulo. Nahrávka si mě získala, i když je zvláštní. Má nešťastný timing a tak dále, ale má něco do sebe. A přitom vznikla omylem...

Je považována za jednu z vašich nejneotřelejších skladeb... Je dechberoucí.
Je to tak. A mám z toho velkou radost.

Podle čeho si vybíráte vokalisty a hudebníky, se kterými spolupracujete?
Většinou jde o přátele. Víte, mně se nejlépe pracuje o samotě. Většinou mám velice vyhraněnou vizi toho, co a jak chci dělat. Nejsem týmový hráč, tím pádem lepší a jediná možná varianta je, že pracuju s někým, s kým se dobře znám. Tak je tomu například v případě Mohny, se kterou se přátelíme léta. Ona zná můj přístup, já její a funguje to.

Když vystupujete ve dvojici s hostujícím umělcem, do jaké míry jde o nazkoušené vystoupení a do jaké míry o improvizaci?
Je to velice spontánní. Na začátku mám vždycky tendenci hodně zkoušet, všechno zafixovat, ale nakonec se ukáže, že se cítím líp, když je to spontánnější, improvizovanější. Asi je to můj přirozený způsob práce. Zkoušíme zkrátka všechno možné a co funguje, rozvíjíme, všechno se neustále proměňuje. Je za tím hodně experimentů a improvizace.

Už máte naplánováno, co budete hrát na letních festivalech?
Připravujeme novou vizuální složku. Možná stihneme připravit i nějaké nové skladby, protože s Mohnou neustále skládáme. Sám ještě nemám úplně stoprocentní představu o tom, jak to bude vypadat, ale nových prvků bude hodně.

Co bude potom?
Právě dokončujeme album remixů. Taky bych chtěl vydat předělávky několika vlastních věcí a možná i jeden nový track, to ještě není jisté. Udělal jsem i několik remixů pro své kolegy, třeba Maxe Coopera nebo Sashu, i ty by měly letos vyjít.