Extrawelt: Sdílený poslech je něco úžasného

Jednička na poli německé elektronické hudby si cestu na vrchol prorazila až v 21. století, dvojice Arne Schaffhausen a Wayan Raabe se však potkali už v devadesátých letech během divokých večírků v domovském Hamburku. Oba se snažili prosadit v konkurenci starších DJs, pídili se po deskách, aby nakonec založili společné projekty Midimiliz a Spirallianz. Průlom přišel s vydáním singlu roku 2004 na uznávané značce Border Community, následovaný plnými koncertními halami, hudebními oceněními a neotřesitelnou pozicí na elektro scéně. Na konec tohoto roku slibují Extrawelt novou desku, ještě předtím však potěší své fanoušky v sobotu 22. července na Electronic stage Colours of Ostrava.

Potkali jste se na večírku někdy v roce 1997, který pořádali vaši rodiče, Wayane…
WR: Manžel mojí matky vlastnil místo, kde se ty první větší párty dělaly…

AS: … ale potkali jsme se už dříve. Roku 1997 začal Wayan produkovat a my se profilovali jako nová generace mladých soutěživých DJ.

Považovali jste se v tu dobu sami za soupeře?
AS: V obchodě s deskami ano. Oba jsme patřili k těm nejmladším a existovalo jen málo prodejen. Bylo tak těžké desky získávat, dobré nahrávky se dávaly stranou pro starší zavedené DJe. Takže na ostatní zbýval tak jeden kus, o který jsme se téměř servali.

Sbíráte desky dodnes?
WR: Oba máme kolekci, ale jeho je desetkrát větší než moje. Pořád je sice kupuju, ale už ne tolik jako on.

AS: Obzvláště se to líbí mým rodičům, protože jsem většinu uskladnil u nich doma. A to ani nemají gramofon!

Je nějaká deska, o kterou byste stáli a nemůžete ji sehnat?
WR: Snad ani ne, v dnešní době je všechno jednodušší, je to jen otázka peněz.

AS: Nějaké techno z devadesátek, které jsem sháněl a později zapomněl jména i to, co jsem hledal. (smích)

Měli jste základy také v akustické hudbě nebo pouze elektronické?
WR: Já hrál na trombón téměř osm let a měl jsem pár příhod s dalšími nástroji.

S trombonem jste pak nadobro přestal?
AS: Zkoušeli jsme ve studiu, ale nějak to nefungovalo. Byl slyšet jen samotný nástroj, do hudby to nicméně nepasovalo.

Vy jste sám nikdy neměl chuť vzít do ruky nějaký klasický instrument?
AS: Chuť ano, ale nikdy jsem to neudělal. Teď přemýšlím o tom, že bych zkusil alespoň kytaru. Mohl by to být takový pomocný nástroj, navíc mám syna. Rád bych mu něco zahrál a tím povzbudil jeho zájem o hudbu.

Kromě toho mu můžete předávat i umělecké cítění. Zamlada jste působil na graffiti scéně a zajímal vás design.
AS: To je pravda, už to nedělám, ale miluju to a sleduju, co dělají ostatní, dost se to liší od minulosti. Dříve to nebylo jen o tom mít hodně dobrej piece, pěkné umělecké dílo, šlo taky o životní filosofii. Šli jste v noci ven, připravili si plechovky, poslechli nějaký hardcore hip hop gangsta shit a vytratili se do noci, abyste něco ilegálně „poničili“ pomocí krásných a barevných děl. (smích)

Dostal jste se někdy kvůli tomu do problémů s policií?
AS: Nikdy mě nechytili, ale několikrát jsem se proběhl. Když jste zvládli utéct, byl to ještě lepší pocit.

I logo Extrawelt vypadá, že má původ v graffiti, váš návrh?
AS: Ano, je to takový experimentální tag.

Jinak ale internetové propagaci moc nedáte, coby Extrawelt nemáte ani webové stránky…
AS: Ty vedou k našemu velmi starému projektu a nikdy jsme je neupdatovali…

WR: Jsme v tom dosti špatní, jak v sociálních sítích, tak v pohybu na internetu vůbec.

Jak moc se změnila německá hudební scéna od doby, kdy jste začínali?
WR: Samozřejmě se proměnila, nemohu říct, zda k lepšímu či horšímu, je prostě jiná, větší, odlišnější. Když se díváte na videa z raných devadesátek z Love Parade, takové věci už se nedějí, rozhodně ne takovým způsobem. Jsou mainstreamem, jít o víkendu na elektroniku je u mladých mnohem rozšířenější, ať už jdou na dubstep, drum’n’bass nebo techno. Ano, změnilo se to, děje se toho hodně a je to vlastně dobrá změna.

Na co si potrpíte ve vašem hudebním vybavení?
AS: Na nic konkrétního.

WR: Určitě je několik věcí, které je hezké čas od času použít. Není to o vybavení, ale o tom, co s tím provádíte. Oba máme zálibu v analogových kouscích, bicích automatech, syntezátorech a tak. Je to mnohem dražší než digitální věci a je to odlišný proces. Už to není tolik o zvuku, protože ten mají digitální věci skvělý, spíše o toku práce, na který jsme zvyklí. Já si navíc užívám, když nemusím pořád koukat na monitor.

AS: Dříve jsme hodně jamovali, v dnešní době už tolik ne a pracujeme sami, ale je pěkné sahat na opravdové čudlíky, když si věci zapojíte. Digitální věci zkrátka nejdou do ruky, práce není plynulá. Nejdříve to musíte programovat, přepínat obrazovky. Většina těch starých věcí má jeden knoflík, ten dělá jednu věc a vy přesně víte, kde je. Je to přímější.

Vyhledáváte novinky a nové programy, nebo si vystačíte se starším vybavením?
AS: Snažíme se je sledovat, ale vystačíme si s Logicem.

WR: Vždycky se najde nový software, který může být inspirující, malá vylepšení, po kterých jsme vždycky bažili, a teď se najednou vyskytnou, ale rozhodně nepatříme mezi ty, kteří kupují každý nový plugin hned, jak se objeví na trhu. Snažíme se to omrknout a občas, když se nám líbí, použijeme je.

Máte čas na mimohudební koníčky?
AS: Moc ne. Nálada by byla, čas ne. Já jsem se dříve hodně pohyboval v grafickém světě, ještě předtím, než jsem začal dělat muziku, vytvářel jsem obaly desek, takže přinejmenším řídím a dohlížím na design našich alb.

WR: Většinou je to jen hudba, nemám moc času.

AS: Dříve, když jsme se zasekli na nějaké skladbě, jsme hodně hráli fotbal. Skočili jsme na hřiště vedle studia, z hodiny se staly tři a pak se pokračovalo s muzikou. Vlastně mi to dost chybí.

WR: I mě!

Jak vypadá váš kreativní proces dnes, asi neskládáte dohromady?
WR: Patnáct let jsme spolu dělali dennodenně. Já se pak přestěhoval do Curychu a studio zůstalo v Hamburku, takže jsem si postavil menší studio ve Švýcarsku. Teď jeden z nás udělá track a pak si ho posíláme tam a zpátky.

Co vás v poslední době v hudbě zaujalo?
WR: Byl jsem na koncertu Sleaford Mods, skvělé vystoupení, dlouho jsem si tak nic neužil. Konal se v Hamburku v jedné tovární budově. Víte, v Hamburku během koncertů lidi většinou jen tak postávají a nic moc se neděje, bývají to hezké akce, ale nic zvláštního. Tentokrát se hala třásla. Lidi šíleli a bylo hrozně zábavné to pozorovat. Pořád mě dokáže nadchnout, když se lidi sejdou, poslouchají hudbu, úplně z toho zešílí a skákají. Vlastně i když jen sedí a poslouchají se zavřenýma očima. Sdílený poslech je něco úžasného a já se té energie, která při tom vzniká, nemůžu nabažit.

AS: Mě trochu zklamalo poslední album Kendricka Lamara. Ale líbí se mi aktuální deska Run the Jewels.

Plány do budoucna?
WR: Je jich hodně. Plánujeme vydání alba, na což se nás všichni během posledních let ptají, ale teď už se to opravdu stane, jednáme s vydavateli. Pravděpodobně vyjde na podzim.

AS: Nebo v zimě. (smích)