10+1 = Antonín Mika (Sinks)

Antonín Mika spolu s brněnskou kapelou Guilty Echoes zvítězil v talentové soutěži 1band2play a pod hlavičkou Full Moon Forum jim vyšel i debut Learning to Swim. Nyní brázdí pódia především s formací Sinks, která nedávno vydala eponymní debut pod ostravskými Korobushka Records. Na Sinks se můžete těšit na boskovickém festivalu pro židovskou čtvrť, na brněnském Pop Messe, tradičním dýchanku v Topolovém hájku Beseda u Bigbítu i na mariánskolázeňském Moody Moon Noize vol. 2. Mezitím náhledněte pod pokličku inspirací frontmana kapely.

The Drums – Money
Tuhle písničku mám rád z hromady důvodů; krom toho, že je součástí skvělýho alba, tak mě dostává refrén. Je to tak jednoduše přímočaře podaný, až je to naprosto geniální. Jo, na hudbě jsou pro mě nejdůležitější texty a myslím, že to bude všudypřítomný téma tohoto výběru.

Why? – Fatalist Palmistry
Nebyl jsem si úplně jistej, kterou písničku od Why? vybrat, ale nakonec to skončilo na téhle. Veškerá jejich tvorba je skvělá. Chytrý instrumentálky psaný se smyslem pro detail a krásně napsaný texty na témata, o kterých jsem si myslel, že se poutavě vůbec nedá mluvit, natož zpívat. Loni jsem měl v top skladbách na Spotify za celej rok jenom Why?.

Dinosaur Jr. – Almost Ready
Může za to sólíčko na začátku. Na to, jak sóla moc nemusím, mi tohle konkrétní vždycky udělá radost. Vlastně ani nevím, jestli si pamatuju zbytek písničky.

Metz – Drained Lake
První písnička, co jsem od Metz kdy slyšel. Způsob, kterým se z už tak silně disharmonickýho intra stane totálně noisový peklo, mi navždy změnil pohled na hudbu. Dodnes nevím, jak hrajou většinu svých naprosto šíleně znějících riffů, a to ve mně vyvolává o to větší obdiv.

Einstürzende Neubauten – Die Befindlichkeit des Landes
Miluju Einstürzende a všecko, co kdy udělali. Blixa je důvod číslo jedna, proč mě mrzí, že jsem na gymplu nedával pozor v hodinách němčiny. A tahle konkrétní písnička je naprosto skvěle napsaná, hrozně se mi líbí, jak se to pomalu, ale jistě rozjíždí, aniž by to ztratilo skvělou atmosféru.

Primal Scream – Damaged
Krásnej slaďák, krásná message. Skvělý album.

The Cribs – Be Safe
Vždycky mě dostane charismatickej hlas Leeho Ranalda, jak mluví přes hrozně dobře znějící hudbu The Cribs. Tu kapelu nijak zvlášť nemusím, ale tahle konkrétní písnička je boží. „Because I know I can be all of those little things and then I hate myself for realising that“ je věta, kterou když jsem uslyšel, tak jsem věděl, že tuhle písničku budu poslouchat často. O tom, jak krásnej je zpěv v refrénu, nemluvě.

OTK – Lavina
Moje nejoblíbenější písnička od mý asi nejoblíbenější český kapely. Skvělej text, skvělá hudba. Nevím, co víc k tomu říct.

The Horrors – Changing the Rain
Zlomovej moment je singular snare hit na konci intra. Je tam tak chytře umístěnej, že na zbytku písničky vlastně ani nezáleží. No a všeobecně vzato, Horrors jsou super.

Auxes – To All the Fires
Na to, že zbytek Auxes moc nemusím, tohle je fakt našlapaná písnička. Text, myslím, kritizuje konzumerismus, ale natolik prvoplánovým způsobem, že je to přesně na hraně mezi „debilní“ a „super“. A to je samo o sobě hrozně super. A vybrnkávaná kytara v intru je dokonalá.