10 + 1 = David Dorůžka

Říká se o něm, že jde o vůdčí postavu tuzemské jazzové scény a má to svoje důvody. Profesionálním hudebníkem je od svých čtrnácti, spolupracoval s řadou světových jmen (Josefine Lindstrand, Michal Baranski, Albert Sanz, Jorge Rossy ad.), má za sebou dlouhodobé pobyty v Paříži a New Yorku. Kytarista a skladatel David Dorůžka vydal čtyři sólová alba, to poslední Autumn Tales u labelu Animal Music (2016), sám ovšem přispěl na desítky dalších nahrávek. Letos vyšla deska Andromeda's Mystery, na níž Dorůžka utvořil trio s Piotrem Wyleżołem a Jeffem Ballardem, aby zkusili „prozkoumat netradiční zvukové možnosti a osvětlit rytmus a harmonii jiným způsobem“. Před jejich koncertem na královehradeckém festivalu Jazz Goes to Town nám David prozradil skladby, které jej utvářely.

Bob Dylan –⁠ Highway 61 Revisited
Nahrávka, která někdy v mých jedenácti nebo dvanácti letech nenávratně zformovala můj hudební vkus a umělecké hodnoty. A po letech neztratila nic ze své magie. Můj ideál, co se týče umění písně, textu, souhry a zvuku kapely i zvuku nahrávky a celkové produkce.

Stevie Wonder –⁠ Visions
Další velký mistr hudby i slova. Umění Stevieho Wondera je pro mě univerzální a nadčasové.

Leonard Cohen –⁠ Famous Blue Raincoat
Leonarda Cohena jsem objevil až daleko později, ale je to jeden z nejpoutavějších vypravěčů, jaké znám.

Lester Young –⁠ They Can't Take That Away from Me
Lester Young na klarinet v únoru 1958, rok před svojí předčasnou smrtí. Nádherná deska Laughin' to Keep from Cryin', za jejíž doporučení děkuji Krestenu Osgoodovi a Jeffu Ballardovi.

Eric Dolphy –⁠ Bee Vamp (Live)
Esence toho, jak má znít jazzová hudba naživo v klubu. Série desek Erica Dolphyho At The Five Spot je dodnes metou hraní v kvintetu. A je tu geniální třiadvacetiletý Booker Little, jeden z největších trumpetistů 20. století, který bohužel o tři měsíce později navždy odešel.

Brad Mehldau –⁠ Young Werther
Brad Mehldau, Larry Grenadier, Jorge Rossy a Johann Wolfgang Goethe. New York roku 1995. Hrdinové mého dospívání.

Steve Reich –⁠ Tehilim
Nejvíce naposlouchanou mám první verzi této skladby pro ECM z roku 1982 pod Reichovým vedením. Ta na youtube není, ale tato verze s Schönberg Ensemble, Percussion Group The Hague a dirigentem Reinbertem de Leeuwem je stejně povedená.

Oldřich Janota –⁠ Bitva na Tursku
Pro mě jeden z nejvýznamnějších českých umělců posledních čtyřiceti let. Album Podzimní král na mě udělalo obzvlášt silný dojem.

Toy Vivo Duo –⁠ Por Manuel
Avshalom Farjun a Avi Agababa hrají na desce Laughing with Angels často rafinovanou hudbu s neuvěřitelnou lehkostí a prostotou. Čirá radost.

Gustav Mahler –⁠ Symphony No. 9 (Live 1938)
Dříve jsem poslouchal nahrávku Pierra Bouleze a Chicago Symphony Orchestra. Tato verze Bruno Waltera a Wiener Philharmoniker byla údajně natočena v předvečer anschlussu Rakouska. Symbolický moment. A zároveň, byť se nemohu prohlásit za znalce, je neuvěřitelné, jak se interpretace za osmdesát let proměnila.

Adam Benjamin –⁠ On Green Dolphin Street
Jazzové standardy mám pořád rád. A tahle verze z desky It's a Standard, Standard, Standard, Standard World je mistrovský kousek. Víc není potřeba vysvětlovat.