10 + 1 = Jakub Nožička (Ponk)

Hraje sice lidovky, ale to nejlepší z folklorečkových moravských luhů a hájů v jeho diskografii nehledejte. Jakub Nožička, kontrabasista brněnského tria Ponk, kapely čerstvě oceněné Andělem 2015 v kategorii World Music, a jeho jedenáctka nejoblíbenějších alb.

Sufjan Stevens - Illinois
Kdysi dávno mi kámoš říká: "Toto je úplně absolutní album. Možná nejlepší, co jsem kdy slyšel." Na prvních pár poslechů se mi to nezdálo, ale postupně jsem se jím proposlouchával až se to vylouplo. Stejně jako s holkou, která vás na první pohled neuchvátí, ale stačí ji potkat víckrát a máte jasno. Dal jsem tedy kamarádovi za pravdu. Teď je to i pro mě nejlepší album všech dob. Sufjan je písničkář, který umí napsat krásné (a přesto originální) melodie, úchvatné texty a obalit je orchestrem s natolik novátorskými aranžemi, že zní, jako by si studenti konzervatoře prohodili nástroje. Deska je to také nebezpečně sociální. Lidé, kterým ji doporučíte k poslechu, vám to budou dlouho připomínat. Závěrem malý tip - píseň Chicago si někdy pusťte do sluchátek cestou vlakem.

Sigur Rós - Ágætis byrjun
Chodil jsem na gympl, ten rok byla neskutečně dlouhá zima. Většinu rán mě lehce po šesté ranní probouzela tato nahrávka. Venku tma, sníh,...už to trvalo věčnost. Uvnitř vzdor (probuzení o spoustu hodin dřív, než je člověku přirozené), z repráků Ágætis byrjun. A já věděl, jak se v této roční době cítí lidi na Islandu, aniž bych tam kdy zavítal. Pro mě soundtrack k zimě.

Björk - Homogenic
Každého rozsekal Tanec v temnotách. Ti zvídavější si pak přečetli biografii Björk -kde se hned v úvodu píše, že jste se k ní dostali nejspíš přes Tanec v temnotách - a pak už je jen krůček k její hudbě. Islandská fúze elektroniky, smyčců a hlasu v té nejčistší a nejhlubší formě. Jde úplně na dřeň, ať už monumentálním beatem nebo naléhavým a často pološíleným hlasem Björk. Deska, která umí člověka rozsápat na kusy i povznést do výšin.

Beatles - Abbey Road
Bydleli jsme na jednom studentském privátě. Čistý hédonismus a dost party hard. Byl to starý domek se zahradou, a protože jeho majitelé byli velcí estéti, byl zařízený tak vkusně, že kdo přišel, ten ho miloval. Moje tehdejší rána byla okolo dvanácté. Dřevěná koupelna s vanou na nožkách uprostřed, všude zrcadla, svíčky... Vana plná vody, pivo a otevřené dveře z koupelny až na terasu a odtud do dvora... Jaro, sluneční paprsky... a do toho z vinylu hraje Here Comes The Sun. Dopřával jsem si to opravdu často a opravdu rád. Že je ta deska legendou, o tom netřeba pochybovat. Rozhodně oprávněně.

Pink Floyd - Animals
A taky Atom Heart Mother, A Momentary Lapse of Reason, Wish You Were Here, The Dark Side of the Moon, Meddle, The Wall, The Piper at the Gates of Dawn a další. Plus všechny sólovky Gilmoura. Přečetl jsem o nich spousty knih, fascinován jejich novátorstvím, nezaujat hudbou. Trvalo to opravdu hodně poslechů, ale pak mi to došlo a už nepustilo... Floydi jsou láska na celý život.

Skye - Mind How You Go
Než mě vyhodili z první vejšky, často jsem při cestě do školy, ve městě, kde jsem si neměl s kým co říct, poslouchal Everybody Loves a Loser a další kusy z alba The Antidote od Morcheeby. Vypíchl bych však sólovku jejich zpěvačky, která se od tvorby kapely příliš neliší. Jsa založením popíkář, jsou pro mě tyto písně esencí toho nejlepšího popu. Výrazné melodie, dokonalá producentská práce, zvuk, že by se dal krájet. Jak mi kdysi řekl jeden kamarád: "V týhle době už lidi nemaj šťávu na to, aby poslouchali složitý vály. Když přijdou zvalchovaní z práce, chtěj si pustit ňákou pohodu, něco lehce stravitelnýho." Souhlasím. Dělat dobře pop, je dle mého to největší umění. Deska se obzvlášť hodí k nočním cestám autem.

Vlasta Redl - Na výletě
Tak nějak si představuju začátek devadesátek, který jsem bohužel zažil jenom jako mimino. Jarní nálada, slunce, svoboda a radost, která z Vlastovy sólové prvotiny dýchá. Album projasňující každou cestu, každý výlet. S každou další deskou Vlasta zrál a zrál. Pro mě jeden z nejvýraznějších autorů u nás, který dokázal v rockové hudbě (s obrovským přesahem) mistrně využít svůj slovanský feel. Nezkoušel napodobit anglo-americkou tvorbu, vytvořil si svůj osobitý styl. Smekám až k zemi, Vlasto!

Marilyn Manson - Golden Age of Grotesque
Jednu dobu mi přišlo, že jméno Marilyn Manson jsem slyšel už tolikrát a přitom vůbec nevím, co ten člověk dělá za hudbu. Šel jsem do knihovny a půjčil si jeho desku. A zrovna Golden Age Of Grotesque. Málo desek má hitový potenciál v úplně každé písni. Golden Age of Grotesque je jednou z nich. Šlapavý a nápaditý metal spojený s precizní elektronikou. Prostě Mansonova životní forma.

Red Hot Chili Peppers - Blood Sugar Sex Magik
V dobách prehistorických internetů jsem o této desce hodně četl. A všechno byly superlativy. Naneštěstí nebyla nikde k sehnání, tak jsem si musel několik let počkat, ale čekání stálo za to. Vlastně jsem si vždycky představoval, že nějak takto vypadá basácké nebe. Nejšlapavější bicí na světě, šťavnaté vzdušné rytmy a do toho souhra basy s kopákem, jakou jsem do té doby nikdy neslyšel (i když jsem si to moc přál). Heaven! Povinná četba pro basisty i bubeníky.

Prago Union - Dezorient Expres
Kato je básník. Už za dob Chaosu jeho přednes dalece předčil ostatní spoluemsí, protože má v hlase jakési čaro. HDP mě minulo, dostal jsem se k němu až později, ale když přišel Dezorient Expres, byla to bomba, která otevřela český hiphop lidem z jiných žánrů. Najednou to nebyla hudba jenom pro štýlaře v 5XL mikinách, ale na koncertě jsi potkal kravaťáky, maminy i metloše. Čili pózy stranou, fakt jde jen o hudbu.

Květy - Kocourek a horečka
Textařská onanie v tom nejlepším slova smyslu. Slova, která se skládají v úžasné příběhy nebo jsou hodně dada...a vlastně na tom nezáleží. Martin Evžen Kyšperský s tímto i každým dalším albem dokázal, že je opravdovým pánem slova. Záměrný škleb v jeho přednesu, pazvuky a bordely, které desku (a vlastně celé Květy) definují, mi znemožňují poslouchat je často, ale dávkuju si je už léta a vždycky s obrovským potěšením.

Tři sestry - Ahoj kluci Kapela, co neumí hrát a udělala si z toho přednost. Zpěvák, či spíš vokalista, který má rozsah sotva kvintu a ještě k tomu mizernou intonaci. Přes to všechno to celé skvěle funguje a díky Fanánkově textařské genialitě umně skryté za výpary z piv a rozlitých zelených, to celé dává smysl.