10+1 = Jiří Kotača

Trumpetista Jiří Kotača má zkušenosti s hraním doma i v zahraničí, nedávno vydal se svým šestnáctičlenným big bandem Cotatcha Orchestra debut Bigbandová elektronika. Jak zvládl výběr jedenácti zásadních skladeb? „Byla to docela fuška, vybrat jen jedenáct interpretů. Tak jsem se omezil v podstatě jen na improvizovanou hudbu, i když bych rád napsal taky pár jmen z jiných žánrů, jako je Lianne La Havas, Kendrick Lamar, Sting, Alex Isley, Björk, Bonobo nebo Amy Winehouse. A taky je trochu přetrumpetováno, ale s profesní úchylkou asi každý tak trochu počítá,“ směje se Jiří.

Miles Davis - So What
Miles byl velký vizionář. A taky měl super čich na správné spoluhráče, kteří se stejně jako on stali hybateli jazzové scény, potažmo improvizované hudby. Toto je jedna ze skladeb z desky, kterou můžu slyšet milionkrát, a přesto se neomrzí - Kind of Blue.

Wynton Marsalis - Live at House of Tribes
Jeden z mých trumpetových hrdinů. Svého času jsem na youtube sjel snad všechna jeho videa. Baví mě na něm jeho hravost a neskutečná virtuozita. Bylo těžké vybrat pouze jednu skladbu, tady je celý koncert, kde publikum skvěle interaguje s kapelou a přímo to tam vře!

Michael Brecker - Midnight Voyage
Tales from the Hudson byla první deska modernějšího jazzu, kterou jsem slyšel, a jedna z prvních vůbec. Doposlouchal jsem jen pár skladeb a musel ji vypnout, protože mě nebavila. Po půl roce jsem to zkusil znovu a zcela albu propadl. Toto byl začátek mojí cesty k improvizované hudbě, která vznikla od šedesátých let dál.

Manu Katché - Number One
Vzpomínka na moji první vlastní kapelu...

Miles Davis, Gil Evans - Prayer
Jedna ze skvělých skladeb nadupaného a převratného alba Porgy and Bess od Milese Davise s Gilem Evansem. Jedno z prvních alb velkokapelového jazzu, které jsem slyšel. Mysteriózní, krásné barvy, nové zvuky. Dodnes svěží deska.

Christian Scott - Died in Love
Bylo těžké vybrat jednu skladbu, nejraději bych sem dal alespoň deset písniček. Každopádně to byla láska na první poslech. Je to jeden z muzikantů, který na mě udělal velký dojem. Spousta emocí, svébytný zvuk i kompozice. Christian jde až na kost, a to je dobře. Mimochodem, jeho dlouholetý kytarista Matthew Stevens, který hraje i v této skladbě, změnil můj pohled na kytaristy. Předtím jsem je moc nemusel.

Kenny Dorham - It Could Happen to You
Můj oblíbený bopový hráč. A neprávem opomíjený. Kenny není úplně typický jazzový trumpetista své doby, a to mě na něm baví.

Ola Kvernberg - The Mechanical Fair
Skvělý norský houslista. Tesklivé lyrické plochy i skandinávská drsnost. A taky originální přístup ke stavbě melodie a dobrá práce s rytmem.

Lincoln Center Jazz Orchestra - Blues Walk
Jeden z mých top big bandů. Skvěle sehraná kapela s krásným zvukem.

Keith Jarret - koncert z Tokia
Keith Jarret je opravdový guru. Umí skvěle pracovat s materiálem, je volný jako pták. A když hraje v triu Jarett, Peacock a DeJohnette, je to jako jízda, při které neustále někam odbočujete, ale nikdy se to neomrzí.

Moravská dechovka - Kmotřenka
Pocházím z regionu Slovácka a hraju na trumpetu, takže mě dechna nemohla minout. Toto je vzpomínka na mé trumpetové začátky, skladba původem ze sousední vesnice a jediná, kterou dodnes umím nazpaměť. Necelý rok zpátky jsem si dechovku po pěti letech zahrál a byla to zábava! A taky jsem si uvědomil, že jsem zapomněl, jak tato část hudebního světa vypadá.