10 + 1 = Max James (The Underground Youth)

Po brněnském koncertu, který sklidil nadšené reakce, mají možnost ještě fanoušci v Praze. Britští The Underground Youth jedou na turné k příležitosti vydání desátého alba s názvem The Falling, na němž opustili potemnělý kytarový postpunk nasáknutý shoegazem a nabídli jednodušší zvuk, romantickou výpravnost a folknoirové tendence. Kytaristu Maxe Jamese jsme požádali o desítku nejoblíbenějších skladeb a vedle očekávaných hitů se nám dostalo i poněkud nečekaných libůstek.

The Clash – Janie Jones
„I’m in love with a rock 'n' roll world.” Učil jsem se hrát po škole, když jsem se poflakoval s deskama The Clash nebo The Ramones, a jednoho dne to začalo znít docela dobře.

Johnny Thunders & The Heartbreakers – Pirate Love
Když jsme byli malí, můj kamarád Stu vyhrál mixtape Bobbyho Gillespieho a udělal mi kopii. Když jsem to slyšel poprvé, všechno bylo jinak, tahle kazeta změnila celý můj svět. Každej song je klenot, ale tenhle konkrétní si pamatuju nejvíc. Floutkovská sebejistota Thundersovy kytary úplně poblouznila moji pubertální hlavu. „You gotta walk that walk!”

Lee Hazlewood – Wait & See
Podobně jako Gillespieho kazeta zafungovala i tahle magická záležitost. Hlas nekonečné hloubky a pocitů. Jeho vliv je slyšet u hodně kapel, včetně té naší. Jednu dobu jsme koncerty zakončovali coververzí Hazlewoodovy Your Sweet Love a později ji vydali na desce What Kind of Dystopian Hellhole Is This.

Spacemen 3 - Losing Touch With My Mind
Vyšinutí, najetost. Energie. A ta zkreslená basa zabíjí. Neskutečná kapela a taky vstupenka do úplně jiného světa. Naše bubenice Olya mi říkala o skupině The Velvet Underground, že by se mi mohla líbit, tak se těším, až si ji poslechnu...

Suicide – Ghostrider
Suicide jsou se mnou neustále, bez ohledu na chutě danýho období. Tak jednoduchý, silný. Nadčasový. Nikdy to nezestárne a pořád z toho mám husí kůži.

Donna Summer – I Feel Love
Propojení soulu, diska, new wave a raveu. Protančené střevíce. Miluju ten song jako takový, ale ta arpeggio basa je klasika, definující celý hudební směr. Pamatuju si, jak jsem to slyšel na nějaké warehouse party v mém rodném městě Hull, zmixované s acidhouseovým trackem a bylo to naprosto skvělé.

Hildegard von Bingen – Canticles of Ecstasy
Nico 11. století. Je v tom strašně moc krásy. Jednoho dne jsem zůstal v zácpě v Manchesteru, bylo vedro a všude těžkej smogovej smrad, když začalo hrát v rádiu tohle. Najednou bylo všechno v pořádku. Transcendentální zážitek.

The Rolling Stones - Moonlight Mile
Něco, u čeho se dá zasnít. Neznám lepší způsob jak usínat v dodávce. A pak si dát k snídani horkou čokoládu. Micku Taylorovi se za tohle nedostává uznání, který si zaslouží.

The Flying Burrito Brothers – Wheels
Cosmic American Music, další favorit spojený s tour. Skvělé na cesty. Miluju country a mohl bych udělat seznam písní jenom z něj. Hank Williams, starý dobrý Townes Van Zandt, Patsy Cline, Blaze Foley, Johnny Paycheck a spousta dalších...

The Fall – I’m Going to Spain
Je toho tolik co vybírat od Marka E. Smithe... The Fall nahráli i skvělé covery včetně tohoto. Původní verzi Stevea Benta vyhodnotil magazín NME jako nejhorší song roku a fakt, že ho pak nahráli The Fall, skvěle podtrhuje jeho úsměvný antagonismus. Wah!

No guilty pleasure:
Amerie – 1 Thing
Na guilty pleasure v hudbě asi úplně nevěřím. Lidem se prostě věci mají líbit a do prdele se všema, co něco odsuzujou. Lidi dokonce některé skvělé věci naprosto předsudečně opomíjejí, aniž by si je vůbec poslechli. Anebo se bojí toho, co si o nich budou myslet ostatní, což je ještě horší. Tenhle song je přesně ten příklad – něco, co mám rád, ale když si to pustím, lidi na mě blbě koukaj. Zdravím Sternburga Studa a další příznivce All Saints, Jonnyho Puffina!