10 + 1 = Suno Deko

Prapodivná pastorální hudba plná něhy a zjitřujících střípků. David Cortright alias Suno Deko („suno” znamená vidět a „deko” slyšet, což má být hold jeho příteli z Nového Dillí) míří do MeetFactory, kde ve čtvrtek 26. dubna uvede vášnivý folk dua Wye Oak. Dle jeho slov jde v případě baltimorské dvojice o srdeční záležitost, podobně jako u desítky skladeb, které u této příležitosti předestírá. Dobrá společnost, která je završená tipem, na nějž odpovídá neméně obeznámeně a vřele. „Skladby, které píšu já sám, jsou nyní hluboce osobní. Jsou kurva srdcervoucí!” dodává ke svému loňskému eponymnímu debutu. „Ale ten pocit je univerzální. Ať už působí příliš osobně, skladby, které mnou rezonují, sdělují univerzální poselství, což je také mým nejvyšším cílem.” Křehký celek, v němž se dotýká vedle vztahů také víry a znovuzrození.

Sarah McLachlan - Fear
Z mého dětství je tohle první nahrávka, s níž se cítím být spjatý. Moje sestra jí byla posedlá a já, jako každý teplý kluk, co má starší sestru, jsem si ji oblíbil také. Ale tohle bylo opravdu poprvé, kdy mě něco zasáhlo emočně, a to přetrvalo. Stále si ho pouštím. Tahle skladba je neuvěřitelná a produkce tak příznačná pro rok 1993 – myšleno v tom nejlepším, s neočekávanými triphopovými beaty a texturami. Housle jsou tu vším!

Joanna Newsom - Sawdust and Diamonds (Live)
Joanna je mou oblíbenou zpěvačkou číslo jedna a tahle píseň je z Ys, které považuji za nejneobyčejnější album vůbec. K jeho poezii se pořád znovu vracím a jeho texty mi vždy vytanou na mysli v krásných chvílích všedního dne. Vidět tak výraznou básnířku spojenou s tak obtížným nástrojem, to není na pódiu ničím menším než spirituálním zjevením. Zahrnutím živáku jsem chtěl poukázat na její jedinečnou virtuozitu, kterou doprovází ohromující zranitelnost, básnický duch.

Robbie Basho - North American Raga
Poslední dobou poslouchám hodně Robbieho Basha a tahle skladba je skvost. Sám mířím víc ke klasické kytarové tvorbě a tohle je cesta, jak se dostat z rutiny, proto je Robbie velkou insipirací. Zároveň používá ve své tvorbě super podivné kytarové vychytávky, které je pokaždé zábavné zkoušet dekódovat. Závěrečná „ya-hey” pasáž mě vždycky překvapí, velmi silné.

Angel Olsen - Heart Shaped Face
Nedokázal jsem najít verzi z desky, ale tuhle poslouchám v momentech beznaděje, umí mě vysvobodit. Ve schopnosti přetavit úzkost v něco, do čeho se zakousnete, má Angel Olsen neuvěřitelný dar a album, z něhož skladba pochází, mi pomohlo při jednom obzvlášť těžkém rozchodu. Několik koncertů na turné k této desce jsem s ní taky hrál a nikdy jsem nebyl z něčeho tak nadšený.

Britney Spears - Work Bitch
Touhle jsem POSEDLÝ, i když můžu působit zpátečnicky. Britney je třída a sází hity i po aféře s oholenou hlavou. Nadto je mou oblíbenou postavou na Instagramu.

Japanese Breakfast - Boyish
Tohle album fakt miluju a myslím, že Michelle Zauner je mistrovská textařka, viz třeba skvělý refrén „I can't get you off my mind/ I can't get you off in general”. Tak působivý příklad skladby, která akcentuje některé vztahové problémy v roce 2018. Jako hudebnice je na scéně už nějaký ten rok, je tak trochu z mé komunity a tahle deska je svého druhu klenot, takže jsem rád, že se jí konečně dostává patřičné pozornosti.

Julie Byrne - The Sea as It Glides
Julie Byrne je má nejlepší kamarádka a tuhle píseň napsala, když jsme byli v roce 2014 v zasněžené chatě v Jackson Hole, ve Wyomingu. Byl to speciální okamžik turné, po němž nás to úplně pohltilo, a právě ve chvíli, když jsme se dostávali po ramena vysokou závějí sněhu k té chatě, začala skladba dostávat tvar. Mluvili jsme o ní dlouhou dobu jako o písničce Hoo Hoo, pak ale bylo zapotřebí přijít s vhodnějším názvem. Tahle skladba mě provází všude.

Neil Young - On the Beach
Neil Young je pravděpodobně tím, kdo mě nejvíc ovlivnil, popřípadě tím, jehož hudba formovala mé chápání potřeby komunikovat kreativně. Jeho zranitelnost a přímost mě pokaždé odzbrojí. Tolik výjimečných alb udělal! Ale za všechny, to zastřené, iluzí zbavené období sedmdesátých let, kdy vznikla tahle deska a taky Time Fades Away a Tonight’s the Night. Neil to má prostě na háku! A to je právě tak inspirativní… Dělá, čeho si jeho múza žádá, a je to zpravidla divoká jízda.

Perfume Genius - All Waters
Když jsem skladbu od Perfume Genius slyšel poprvé a zaznělo „when I can take your hand in any crowded street and hold you close to me with no hesitating”, normálně jsem se rozbrečel. Jednoduchá, leč silná výpověď homosexuální lásky: mít neskonalou touhu vyjádřit své city, nicméně žít v ustavičném strachu, jak bude okolí reagovat. I kdyby to jediné, co to udělá, bylo odmítnutí.

Kate Bush - Wuthering Heights
Miluju Kate Bush, stejně jako kterýkoliv jiný arty gay, a tohle je její vrchol. Ty červené šaty! Ty smyslné taneční pohyby! Nedokážu spočítat, kolikrát jsem na tuhle skladbu doma tancoval. Není pro mě záhadou, že to má 31 milionů zhlédnutí. Také ona byla mou velkou inspirací, obzvlášť ve smyslu jisté teatrálnosti, kterou doprovází silná hudební a emocionální výpověď. Živoucí legenda.

A místo guilty pleasure jeden osobní redakční tip – před pár dny vydaný klip Mosese Sumneyho, který měl českou premiéru v MeetFactory na podzim. Co ty na něj?

Moses Sumney – Quarrel
Moses a režisér Allie Avital jsou od nepaměti mými přáteli a zde se projevuje neuvěřitelně působivá chemie. Moses kdysi žil v jednom překrásném sídlu v LA s mými přáteli Hundered Waters, šlo o snové, ohromující prostředí, jež u vířivky korunoval masivní žulový lev chrlící vodu. Já sám jsem hrál s Mosesem před pár let v Chicagu, dlouho předtím, než opravdu vyletěl. A Allie za těch deset let udělal několik pozoruhodných klipů, přičemž tenhle je zcela pohlcující. Navzájem se z tvůrčího hlediska posouvají a opravdu se mi líbí, jak jsou videa, která dohromady udělali, temná. Jsem na ně pyšný!