Pavla Slezáková | Články / Reporty | 31.05.2014
Čtvrteční plískanice přivítala v pražské MeetFactory americké duo Wye Oak, jež na tour podpořil novozélandský projekt Bachelorette. Továrna na setkání tak pod svými plechovými krovy hostila indie projekty, na které pějí ódy jak média, tak hudební znalci. I přes zdánlivě nepříznivé počasí si do klubu našla cestu poměrně slušná řádka lidí.
Annabel Alpers vystupující pod jménem Bachelorette svůj set nezačala příliš šťastně, zřetelně nervózní musela první skladbu opakovat. Z interakce se sálem vyplynulo, že jde o druhou show na tour a že ani ztracená zavazadla jí na sebevědomí nepřidala. Nejistota z ní opadla až v momentu, kdy do sebe kopla shot tequilly. Set s pomocí loopu pak zvládla a průpovídkami si získala i obecenstvo. V pomyslné bublině, schovaná za počítačem, obsluhovala klávesy, tamburínu a hrábnutím do kytary přidávala svému synth popu syrovější zvuk. V závěrečné skladbě se historie opakovala a Bachelorette si ji střihla znovu, ovšem až po ujištění, že s tím nikdo nebude mít problém. Její debutové vystoupení zaujalo, jen příště doporučuji tequillou začít.
To, co se strhlo po Bachelorette a jejím rádoby májovém deštíku, by se dalo popsat jako průtrž mračen. Ještě před začátkem devadesátiminutového koncertu si Wye Oak zkontrolovali aparaturu a úderem desáté vtrhli na stage. Po povinné zdravici se strhla show, na kterou se jen tak nezapomíná. V první i v poslední řadě působila jejich indie folková smršť jako marmeláda. Songy potápěly hlavu hloub a ještě hlouběji, až člověka dostaly do transu, a vydechnout mu umožnily jen v pauze mezi další skladbou… A pak zase nanovo. Ohlušující bicí udávaly přesný rytmus, až se zdálo nelogické, že jej Andy Stack udával jednoruč, když druhou rukou ovládal klávesy a syntezátorovou linku. Jenn Wasner střídala basu, elektriku a v jemnějších skladbách zapojila klávesy, její jemně zastřený hlas rezonoval prostorem a hypnotizoval přítomné. Vystoupení každou další písní gradovalo, zdálo se, že dokázali zastavit čas.
Wye Oak představili kromě většiny písní z nejnovějšího alba Shriek taky pár starších skladeb a navíc cover Running Up That Hill. Obligátní Civilian zazněla v přídavku, který však publikum nenasytil a vymohli si ještě jeden song. Viditelně spokojená Jenn pak osamocena vyšvihla rozněžnělou Doubt a zatáhla imaginární závěsy debutovému koncertu Wye Oak na české půdě. A notně expresivní večer s Wye Oak a Bachelorette symbolicky uzavřel brány května. I když zbývají dva dny, tečku jako tuhle nelze ignorovat.
Wye Oak (usa) + Bachelorette (nz)
29. 5. 2014, MeetFactory, Praha
foto © Kryštof Havlice
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.