10 +1 = Sven Engelsman (The Sweet Release of Death)

Co je to sakra noise-pop? Líbivé melodie rozhodně nemusí limitovat sterilní rádiová hlasitost, a že v případě holandského tria The Sweet Release of Death se z pódia valí neurvalý tlak! Jejich letošní třetí deska The Blissful Joy of Living, kterou přivezou do Prahy i Brna, rozvíjí eklektické hudební postupy do nových, kapelou dosud neprobádaných zákoutí. Žebříček jejich bubeníka Svena Engelsmana sází na jistoty, stejně jako se jim nezdráhá vyhnout, jako když se těšíte na křest nového EP své oblíbené kapely, ale smete vás do té doby neznámý support. A termín guilty pleasure závěrem selekce nabyde nového, doslovného rozměru.

Portishead - The Rip
Portishead mi naskočili jako první, když jsem tenhle seznam sestavoval. Kdybych si měl na pustý ostrov vzít jedinou desku, pak právě jejich Third, můžu ji poslouchat donekonečna. Bylo těžké vybrat jedinou z dvanácti skladeb, protože jsou všechny skvělé samy o sobě, ale nakonec padla volba na The Rip. Začne skromně jako obyčejná písnička a rozkvétá s tím vyklidněným synťákem do hypnotického groovu. Miluju to!

Liars - Scissor
Zprvu jsem chtěl zařadit No.1 Against the Rush, ale naše basačka Alicia mi poradila tuhle skladbu. Hrozně mě baví ty změny dynamiky mezi měkkými pasážemi postavenými na vokálech a hlučnými výbuchy. Parádní otvírák desky Sisterworld.

Deerhunter - Desire Lines
Sem by se hodila skladba z kterékoliv desky Deerhunter, drží si svou laťku, ale Desire Lines mám stále nejradši. Nedávno jsem četl rozhovor s Bradfordem Coxem, kde si tuhle píseň vybral jako svou oblíbenou, a přitom v ní nezpívá. Jaký šok.

Big Ups - Goes Black
Před pár lety jsme s naším kytaristou Martijnem vyrazili na koncert Perfect Pussy, kteří tehdy měli venku čerstvé EP I Have Lost All Desire for Feeling. Naživo velké zklamání, ale jejich předkapela nás sejmula. Byli to Big Ups, kteří zrovna vydali debut Eighteen Hours of Static. O dva dny později hráli v mém nejmilejším holandském klubu SUB071. Squat s kapacitou asi třicet lidí, jeden z nejlepších koncertů, jaké jsem v životě viděl!

Space Siren - Zachies
Space Siren jsou naprostý unikát, na světě není podobná kapela a nejspíš ani nikdy nebude. Cítíme silné pouto k jejich hudbě, ale nejzářivější vzpomínku máme na jejich poslední koncert v Rotterdamském sklepě Roodkapje. Bylo to tak strašně nahlas, až mi praskaly ušní bubínky, ale z jejich vystoupení šla neskutečná intenzita, sami potvrdili, že neexistují limity, co dokážou čtyři lidi s jediným cílem. Nikdo z toho památného koncertu neodcházel stejný jako před ním. Ještě teď mám husí kůži, když si na ten večer vzpomenu.

Pusha T - Infrared
Daytona je za mě deska roku 2018. Vždycky mě jeho tvorba bavila, ale tahle nahrávka je úplně jinde. Produkce Kanye Westa je skvělá a baví mě, jak je celé album krátké. Infrared je perfektní atmosférický zavírák.

Girl Band - Couch Combover
Chtěl jsem vybrat něco z alba Holding Hands With Jamie, protože Girl Band nesmírně obdivuju, ale zrovna vydali novou desku a je parádní. Má v sobě plno stresu a úzkosti, napoprvé jsem tu desku ani nevydržel poslouchat a musel ji vypnout, znervózňovala mě. Couch Combover je ale jedna z těch přístupnějších záležitostí. Těším se, až je uvidím na Le Guess Who?.

Cindy Lee - The Last Train’s Come and Gone
The Act of Tenderness je překrásná, podivná a melancholická deska. Všechno zní svým neodolatelným způsobem rozbitě. Pro mě je Cindy Lee pokračovatelem divnosti, kterou v sobě měli Women.

Neil Young - Revolution Blues
Jsem přesvědčený o tom, že On the Beach je nejlepší deskou Neila Younga a tohle je nejlepší skladba z ní. Má to všechno – skvělý groove, příběh a Neilovo líné charisma.

The Thermals - An Endless Supply
The Thermals nás tři rozhodně formovali, v začátcích měli na TSROD obrovský vliv. Jejich první tři desky jsou perfektní, mohl bych je odzpívat od začátku do konce. V době, kdy měli venku třetí album, jsme museli vidět snad deset jejich koncertů. Nebylo snadné vybrat jednu píseň, ale tahle mi vždycky přišla jako hitovka.

Guilty Pleasure: Charles Manson - Look at Your Game Girl
Manson je doslova guilty, ale tahle písnička je skvělá. Na turné v roce 2014 jsem do kapelní dodávky přinesl vypálené CD Lie: The Love and Terror Cult. A byli jsme ohromení, jak skvělé jsou některé skladby a jak příšerné jsou ty ostatní.