10 + 1 = Tomáš Vondra (Orient, Tomáš Palucha)

Tomáše Vondru můžete znát z Rekomanda nebo z řady hudebních projektů. Dnes je základní stavební jednotkou skupin Orient a Tomáš Palucha, působí i v tělese Lavra, se kterým krom nahrávek natočil i krátkometrážní film. Jediným společným jmenovatelem jeho aktivit je tajuplnost a kvalita. Tomáš Palucha i Lavra byli na cenu Vinyla nominovaní, Orient ji v roce 2016 i vyhráli. S námi se dělí o své inspirace, iniciační zážitky a poznatky z rozmanitých scén.

Plagues - Badlands
Baví mě domýšlet si i tam, kde to není nutné. Rok 1966 sice už hostil Revolver od Beatles, ale tenhle zašlý singl zachází dál coby mollová dvanáctka s odvážnou a urputnou snahou uhnout z její řadovosti a pozhasínat, jen nenápadně. Jinými slovy, v celkovém kontextu je to zasraně temná nahrávka a David Lynch by ji nemohl dát jako šlágr, kterým chce vykontrastovat zfilmovanou noční můru, protože tady už je obsaženo obojí. Haunted.

Coil - Fire of the Mind
Gymnázium jakožto jedna z nejhorších a neskutečně ubíjejících zkušeností nabízel dost prostoru k objevování na bázi lehkého eskapismu. Coil mě štvali albem Ape of Naples a jeho naoko nesourodými prvky, které však při uvolněném poslechu dávaly prazáhadný smysl a platí to doteď. DJ set před Hypnopazuzu v Berlíně 2017 vyvolal ducha Johna Balance se Sleazym syrovější verzí milovaného otvíráku desky a námořníček hned nato stvořil Krista.

Black Sabbath - Iron Man
Nejvýraznější iniciační zážitek vůbec, v rámci výsadku na skautském táboře. Do dvanácti jsem poslouchal jen věci z Óčka, v tuhle kouzelnou chvíli se zavázanýma očima a s Black Sabbath z autorádia zbystřím smysly, hlavně ten jeden. Po tom, co najdeme cestu zpět do tábora a pak i dál, hledám doma máminu kytaru a cédéčka v knihovně a všechno dostává konečně tvar. Stále stejně esenciální záležitost, bez nostalgie a bezpáteřního ironického odstupu.

Moolah - Crystal Waters
Přestože je to má nejoblíbenější věc za posledních deset let, zbytek desky se mi moc nelíbí. Studiem Moolah možná prorůstala kdejaká magická bylina, ale kdybych měl zůstat v této rovině, song mi připomíná naopak hlavu, která z takového oblaku ráno procitne a nadechne se prvního, elektrizujícího poryvu větru. Child wonder, žádný childlike wonder.

Anna Domino - In The Land of My Dreams
Srdečný/í vibe, z každého songu i mimo album East and West se časem klube klenot. Nejčistší expresionismus. Jemnější tah – důležitější tah.

Residents - Rest Aria
Řada desek Residents před jejich objevením MIDI a ubývající důsledností tajení identit je mi blízká nejen sureálným pitvořením se svým současníkům (vždy s patřičným respektem!), ale i výsledkem všemi směry expandujícího unikátu se zcela vlastním jazykem (místy doslova) i okem (doslova). Na první, nejmilovanější desce, rovnocenně s Not Available, je zcela spontánní a esenciální víření v tomto duchu stejně zábavnou věcí, jakou je dosud slušnou částí posluchačů nepochopené Eskimo. Rest Aria se dost vymyká i všemu řečenému. A takhle by se dalo pokračovat donekonečna.

Gwen Stefani - Rich Girl
Moje první CD v životě bylo od Britney Spears na základce, a i když jsem ho směnil za Eminema, větší žánrová rozvětvenost, harajuku girls a noční můry z některých klipů Gwen Stefani trumfovaly. I nynější optikou se suverénně vymyká někdejším popkulturním atributům, možná by mohla být i mimo hledáček kolektivu Tiqqun.

Wu-Tang Clan - Triumph
Eminem je svébytná jednotka, ostatnímu hip hopu/rapu jsem do puberty odolával. Zlom přišel v McDonaldu u Happy Meal za vysvědčení. Klip k Triumph v televizi se hemžil drsnými i zlými manýry, ale s evidentní nadsázkou. Té může ubývat a ani o nadsázku nemusí jít, ale ani jedno bych tehdy neocenil a víc neocením ani teď. Velké dveře ke stěžejní vrstvě, jíž je hravou i údernou formou podaná sociální kritika.

Tim Story - The Moors
Tribálně ambientní kompilace Nightlands je vzácný artefakt místy připomínající luciditu probdělé noci. Prosté místa i času, jen atmosféra.

Joe McPhee - Shaey Jake
Každé letošní páté ráno začíná tímto syrovějším bratránkem Davisova Bitches Brew. Aneb když Sun Ra vystřelí Jamese Browna do vesmíru v elegantně zrezivělém korábu.

guilty pleasure: Mrs. Miller - A Hard Days Night
Život ve dvou a půl minutách. Pro princeznu Lentilku.