3na3: Dan Sywala

„Chci být rock'n'rollový novinář na volné noze!“ Velká ambice? Dan Sywala je nezmar. V současné době hudební reportér Televize Seznam, kromě toho stabilní člen redakcí magazínů Muzikus a Headliner, má i svůj pravidelný kulturní přehled na rádiu Expres FM. Jakožto poloviční „Jugoš“ také vyučuje srbštinu. A má cit vést s umělci rozhovor v rovině více než osobní. Máte dojem, jako by s každým z nich vyrůstal, i když se mohli sotva potkat. Může za to charisma a poutavý přednes, kterým navíc dokresluje průběh svých Ambientně rockových večerů, během nichž pouští hudbu lidem s částečnou či úplnou ztrátou zraku. A všechny tyhle aktivity tmelí jeho vlastní online žurnál. Rock'n'rollový žurnál.

Ambientní a rockové večery – poněkud obecné. Kde jsou mantinely hudby, kterou si vybíráš?
Tyhle akce nemají skoro žádné žánrové limity. Líbí se mi, když se poslechovky věnují konkrétnímu tématu, ale tady se řídím hlavně svými zážitky a dlouhodobými preferencemi návštěvníků. Každý song doprovodím nějakou historkou o objevení skladby, dojmy z koncertu nebo jak proběhlo osobní setkání s umělcem či umělkyní. Žánrově proto obsáhneme všechno možné, od balkánské dechovky nebo progresivního rocku až po moderní jazz. Jen jednou jsme měli tematický večer, a to poslech celého alba Cult of Luna & Julie Christmas – Mariner s následnou debatou.

Jak tě vůbec napadlo pořádat poslechové večery pro slepce?
Napadlo mě to nějaké čtyři roky zpátky během rozchodu, do toho jsem byl zaseklý v korporátu. Hledal jsem novou smysluplnou aktivitu. V té době jsem dělal rozhovor se Stevenem Wilsonem, který si stěžoval, že nemáme čas na soustředěný poslech. Prostě si sednout a dvě hodiny poslouchat se zavřenýma očima. Vyrazil jsem online, kontaktoval centrálu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a po dořešení administrativních věcí to šlo poměrně rychle. Kromě hudby si návštěvníci užívají i to, že je to pro ně společenská událost, a já se válím smíchy ze slepeckého humoru.

Hádám, že tam chodí převážně senioři, pouštíš jim ale převážně novou hudbu, ne? Jsou konzervativní?
Chodí všechny věkové skupiny. Máme tam třeba jednu starší paní, která navštěvuje lekce španělštiny a portugalštiny, tak se vždycky snažím najít něco i v těchto jazycích. Na druhou stranu, tahle seniorka úplně v pohodě přijala Gojiru a ještě pro ni hlasovala při volbě vrcholů akce. Horší to bylo u Cult of Luna. Varoval jsem návštěvníky předem, že to nebude žádná romantika. Dorazili všichni, včetně několika nováčků, kteří to ze začátku nepobírali, ale vydrželi. Počet účastníků pravidelně roste, i když pár lidí jsem už od té doby neviděl.

Vím, že ses několikrát vypravil se slepci na koncert. Jak to funguje?
Neustále něco doporučuju a často taky vyprávím historky z koncertů. Hlavně během prvních setkání jsem několikrát pouštěl britskou Anathemu, takže když se blížil termín jejich koncertu v Praze, zkusil jsem to navrhnout. Pár lidí se nadchlo a management Anathemy byl taky vstřícný. Dnes už bývalý basák Jamie Cavanagh si nás vyzvedl před Lucerna Music Barem chvíli předtím, než se klub otevřel, a usadil nás k rezervovanému stolu. Zvuk ve společenské místnosti SONS je kvalitní, ale naživo to pro ně byl jiný zážitek. Od té doby jsme v různém složení vyrazili třeba na Manon meurt nebo Emmu Ruth Rundle. Ta nás odrovnala tím, že to pro ni moc znamená, protože i její otec je nevidomý.

Jak tyhle poslechovky změnily tvoje vnímání hudby? Řešíš ještě vizuály?
I já si díky těmhle akcím neustále připomínám, že musím vypnout a pořádně se soustředit. Rád se taky k něčemu vrátím, objevím novou souvislost nebo dostanu od hostů zajímavý tip. Pokud jde o vizuální stránku obecně, tak už před nějakou dobou jsme přidali projektor a plátno, protože na akce chodí i lidi s částečným zrakovým postižením nebo jejich doprovod.