Akana | Články / Profily | 30.11.2014
Poprvé v historii Frippova ansámblu vzniklo album natočené v téměř stejné sestavě, jako to předchozí. Kazí to pouze perkusista Jamie Muir, který se mezitím uchýlil do ústraní buddhistického kláštera. Návaznost na Larks' Tongues in Aspic je znát a nabyté zkušenosti ze společného hraní rovněž, přesto je kapela zase trochu jinde. Značný vliv na vyznění alba má skutečnost, že velká část materiálu byla nahrávána živě s dodatečně vystříhanými projevy publika. Zejména skladby We'll Let You Know, The Mincer a titulní Starless and Bible Black akcentují v projevu King Crimson improvizační složku a avantgardní směřování.
Kontrastní oproti minulé desce je už úvod. Místo pozvolného rozjezdu se The Great Deceiver ihned roztáčí v energickém víru. Vévodí mu propracované, a přece razantní rytmické vzorce obalené nezaměnitelnými Frippovými akordy, v nichž se snoubí atmosféričnost i agresivita. Následující Lament začíná baladicky, brzy ale opět přeladí do nervního nářezu, přičemž John Wetton se jako vokalista pohybuje bravurně v obou polohách. Jeho baskytara pak hraje vůdčí roli v instrumentální a asi nejsnáze postradatelné We'll Let You Know, zatímco Fripp její počínání spíš komentuje.
Melodicky nejlépe vyzbrojená je bezpochyby rembrandtovská reflexe The Night Watch, pro mě ústřední kompozice nahrávky. Další instrumentálka s názvem Trio se pohybuje v mnohem intimnějších rovinách a klíčovou roli v něm hrají housle Davida Crosse, proplétající se mezi dalšími nástroji. The Mincer je o poznání temnější a určující jsou pro ní strašidelné kytarové pařáty Roberta Frippa. Ještě znepokojivějším dojmem působí dva rozsáhlé opusy vyplňující druhou stranu alba, Starless and Bible Black a Fracture, opět do značné míry výsledky intuitivní souhry čtveřice, v nichž exceluje především, ale zdaleka ne pouze, Bill Bruford za bicími.
Právě důraz na improvizační schopnosti stávajícího line-upu je dokladem toho, že Robert Fripp tentokrát se svými spoluhráči navázal silnější pouta, než tomu bylo v proměnlivých sestavách z počátku 70. let. Chemie mezi muzikanty se zdá být trvalejšího rázu a rezervoár jejich tvůrčích možností se tak snadno nevyčerpává. Všechna tři alba s Brufordem a Wettonem vykazují jasnou kontinuitu. Podařilo se na nich zásadním způsobem občerstvit stylistiku kapely a vynalézt jedinečný dynamický výraz, který je součástí podstaty King Crimson dodnes. A přece je každá z těch desek jiná a jinak překvapující. Starless and Bible Black sází na pestrost a improvizaci, a znovu jí to vychází.
King Crimson - Starless and Bible Black (Island Records, 1974)
www.dgmlive.com
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.