Články / Reporty

Progresivní filharmonie King Crimson

Progresivní filharmonie King Crimson

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 28.06.2018

Život je plný vzrušení. Stejně jako jsou nepředvídatelné nálady a setlisty King Crimson, tak jsem ani já ještě pár hodin před koncertem nevěděla, jestli se tam vůbec dostanu. O půl osmé večer stojím před Forem Karlín v davu seriózních lidí, většina z nich minimálně o deset let starší, bouřlivě diskutují o počtu bubeníků a kdo kde hraje na který Fender. Skoro si připadám nepatřičně. Koncert King Crimson je, jako když si dáte třípatrový burger ve tvaru hranolu o rozměrech 5 x 6 x 8 cm, se vším, narvete se jím, chvilku uvažujete, jestli toho nebylo příliš, ale pak slastně vzpomínáte na jeho chuť a chcete si dát další.

Fakt, že King Crimson jsou ve všem trošku control freaks, připomíná i roztomilé hlášení na úvod, ať v průběhu koncertu v žádném případě nevytahujeme mobily ani foťák, jinak nám umře koťátko, budeme mít sedm let špatného sexu a Robert Fripp nás osobně rozseká mačetou. Spíš než na rockovém koncertu se tady cítím jako ve filharmonii a tahle nečekaná kombinace dodává večeru punc výjimečnosti. I když se toho na pódiu, podobně jako ve filharmonii, vizuálně nic extra neděje, hudebně odpálí hned úvod, k čemuž přispívá i sada trojích bicích v přední linii (Pat Mastelotto, Gavin Harrison, Jeremy Stacey). Cítím se podobně, jako když jsem poprvé slyšela album THRAK, a docházi mi, že i takhle vysoce technickou hudbu je možné prožívat prudce emotivně. Jsme oblažováni průřezem tvorby ze všech období a podob kapely v nových, megalomansky zaranžovaných verzích a je to hukot. Uširvoucí kytaru Adriana Belewa ze studiových nahrávek nahrazuje v několika skladbách lehce kakofonický saxofon Mela Collinse a Jakko Jakszyk se s vokály pasuje taky více než slušně (doplňuje je, kromě frontmana Frippa a basáka Tonyho Levina, ještě Bill Rieflin na klávesy). Indiscipline je v aktuálním podání míň znepokojivá a naléhavá, je to spíš hravý rozhovor mezi jednotlivými členy ukončený českým: "Mám to rád!" Funguje taky jako rozehrávka pro všechny tři bubeníky, kteří se tady vzájemně hecují, možná až příliš dlouho, ale o to větší je pak odměna, když se skladba rozběhne naplno.

Set pokračuje v podobném technicko-emotivním duchu a vyvstává problém, který mám u této kapely relativně často, a to, že si nepamatuju názvy písniček, pouze je dokážu zařadit na příslušná alba. Hlavně díky rozdílným sestavám jsou alba King Crimson mezi sebou jednoduše rozlišitelná, ta současná z nich tvoří osobitý a propracovaný celek. Na konci se stejdž zbarvuje do ruda a vidím pouze dvě možnosti přídavku – VROOM, anebo 21st Century Schizoid Man. Pouze bé je správně, o to delší a intenzivnější její provedení je. Celkově mimořádně fyzický zážitek.

Míjím nadšené lidi sdílející dojmy, rodiče s dětma v mém věku s blaženým úsměvem. Střet generací nejlíp symbolizuje závěrečné vzájemné focení, kdy na jedné straně stojí Tony Levin se svým starým foťákem a pod pódiem dav smartfonů. Jediný moment, kdy King Crimson upouští ze svých restriktivních pravidel.

Info

King Crimson (uk)
26. 6. 2018 Forum Karlín, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace