Dita Koudelková | Články / Reporty | 26.06.2013
To takhle o jednom čtvrtečním podvečíru, léta páně 20. června, kdy se teplé dny konečně probraly po několikaměsíční kocovině a začaly náhle znásilňovat teploměry a lepit spodky na zadky upocenější víc jak Axelovy kožený elasťáky, se ska-punková/hc/oi/rock’n’rollová a tak dál scéna sešla před pražskou Lucernou, aby za dvaačtyřicet káčé zchladila Plzničkou svoje rozpálený krky a hlavně si nenechala ujít koncert ku příležitosti křtu právě vydané speciální kompilace Our Music, Our Scene, která je součástí projektu Good Night White Pride.
GNWP je kampaň fungující od roku 2005, kdy byla založena hc-punkovou subkulturou jako výraz odmítnutí lhostejnosti vůči xenofobním postojům nacionalismu, rasismu, diskriminace kvůli barvě pleti či sociálnímu postavení a nacismu. Díky principu Do It Yourself spočívajícím v tom, že každý může přispět ať už šířením plakátů, použitím loga ve svém fanzinu nebo nálepkou na prkně, GNWP infiltroval i do dalších subkultur a labelů. A právě výtěžek ze čtvrteční akce a prodeje desky poputuje na podporu tohoto projektu.
Vzhledem k line-upu by nejspíš náckové měli začít strkat svoje vylepaný hlavy někam hluboko pod zem, neboť supportem téhle akce nebyli žádní zelenáči české undergroundové scény. O tom svědčil i leader koncertu, kterým nebyl nikdo jiný než punkrocková formace nakopnutá drsným folkem tradičních bagpipes vyprodávající evropské sály, s úctyhodným počtem prodaných desek na kontě a zástupem pin-up/rockabilly ladies, Pipes and Pints. Dunivé bicí pod vedením mistra Vincy v duetu s Vojtou na highland bagpipes rozžhavily už při Intru Lucernu tak, že jakmile začali znít všeobecně známé vály z jejich první desky Until You Die jako jsou Criticized, Heaven and Hell nebo When the Pipers Play, atmosféra tlumicí místní klimatizaci by roztavila i Golden Gate. Vše pojistila druhorozená deska Found & Lost, která si svou melodičností a spojením se jménem Dariana Rundalla, producenta Pennywise, U.S. Bombs nebo Suicidal Tendencies, vysloužila neoblíbenou nálepku „mainstream“. Stačí dva poslechy a musíte ji milovat stejně jako tu první, nejpozději u pecky Never Let You Down, protože ani melodika jí neubírá na agresivitě a poctivém rock’n’rollu.
Dalším tahákem byla punk’n’rollová banda Kung-Fu Girlz, která před několika měsíci vydala první EP Better Late Than Never se třemi našlápnutými songy. Všem doporučuji neprznit si hudební zážitek bandzonem, kde jsou písničky taky k dispozici, raději si zajděte na jejich nejbližší koncert, protože živák Kung-Fu Girlz by se dal přirovnat k Ianu Curtisovi z Joy Division, kterýmu někdo vyměnil předpis na léky a on místo prádelní šňůry skočil přímo k mikrofonu týhle nezřízený party. Paráda!
Kéž by se aspoň polovina chvály dala říct i o power oi kapele Crossczech. Oi jo joj!! Nic proti gustu a fajnšmekr fanouškům tohohle žánru, ale proboha, kdo kde vyhrabal tyhle agro lopaty?! Jsem si jistá, že oi punk skrývá větší poklady než punkovou alternaci Daniela Landy, jejímž největším úspěchem bylo vytvoření popíječky na chodníku před Futurem, kde návštěvníci dávali přednost zvukům MHD. Tady to bude chtít ještě hodně zapracovat, zatím bych to pro kluky viděla maximálně na fesťák Pod Parou.
A nakonec křest uzavřely legendy českého ska The Chancers. Kapela působí už víc jak 15 let a hraje koncerty po celé Evropě, na kontě se čtyřmi studiovkami spolu s řadou kompilací. Ač nepatřím k velkým obdivovatelům ska, saxofonové melodie v podání Honzy Vedrala a Daniely Marušákové spolu s charismatickým zpěvákem Marcem McKeem musely přesvědčit snad každého. Více jak dekáda na scéně se na tvorbě téhle kapely rozhodně podepsala.
Takže pokud jste se nevyplácli někam na zahrádku nebo nezazli doma ke klimatizaci, ale navštívili tuhle pekelnou akci, určitě se mnou budete souhlasit, že to za ty propocený trencle stálo!
Pipes And Pints + Kung-Fu Girlz + The Chancers + Crossczech
20. 6. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Jaroslav B. Vancata
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.