Ichor | Články / Recenze | 25.12.2015
Jedna z možností, proč by mohla být kompilace Memento dobrá: má obrovský potenciál přimět i toho nejnejzúčastněnějšího změnit pohled na hardcore coby rachot splývající s manifesty bezúčelného násilí. Rozptyl témat - tu politických, tam introspektivních - je totiž velmi široký, zrovna tak jako ten žánrový.
The Citadel zpočátku nastřihlé lano někde v polovině songu přeříznou úplně, se Stolen Lives je už mysl situována v pekle, kam výtah dopadl. Hlinomaz a Repelent SS do hry přihazují nadsázku a nešetří sarkasmem - v prvním případě odpískání konformity (že by dokonání „životního zářezu“, o kterém zpívali Esgmeq?), v druhém hlas za daňový únik střídá hlas za falafel a hummus a téma je i přes obvyklý nános metafor jasné. O poznání vážněji namíří This Ruin prst na šerednou část nás všech a nejen teď, s následujícími Kung-fu Girlz (100% nekorektní a zábavný kousek) se vkrádá pocit, že už teď se deska bude dokonale vyvážená. Nullus Sum? Útok na psyché zrovna tak, jak stojí v textu. Drsný způsob, jak ukončit první stranu.
Tales of Error na té druhé rozdmýchají mraky elánu, byť ne příliš veselým textem. Krátký a lidstvo nešetřící vál Roxor vystřídá o něco delší od █████: pravděpodobně náznak příběhu o ženě v útrobách totalitní mašinérie a mimo jiné snad nejtemnější místo desky by šlo doplnit hrou: ulámej si při poslechu nehty o zeď dřív, než slezou samy. Katarze Hanbou je posledním závanem optimismu, kdy přes Got a Wolf (citová vyprahlost, odcizení v anonymním světě) a Palahniuk (práva zvířat) deska dospěje k monumentálnímu a značně misantropickému závěru, který mají na svědomí Rats Get Fat. Pomyslný vrchol může být dán nastavením zrcadla bezmála psychopatickým pohnutkám člověka: štěstí jednoho končí tam, kde začíná štěstí druhého?
Nemyslím si, že vinylová deska ztrácí svou hodnotu už po vybalení a navzdory přiznanému sběratelství-hromadění, o jejím pořízení rozhoduje kapela, nikoliv vidina nabytého milimetru v polici. Nicméně obal Mementa voní jako žádný jiný, identifikace poslepu je samozřejmostí, obsah jde ruku v ruce se zážitky a pocity. Ve chvíli, kdy už tři kapely neexistují, to platí dvojnásob.
V/A - Memento (Damage Done Records, 2015)
www.damagedonerecords.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.