Alexandr Smutný (#zazivouhudbu): Vytváříme kulatý stůl pro všechny

„Hudební sektor se hroutí. Kvůli koronakrizi přicházejí o práci umělci, nástrojaři, zvukaři a další profesionálové z oboru. Dohromady 130 000 lidí, přičemž polovina je ohrožena bezprostředně. Hudební sektor byl zasažen jako první a na systematickou podporu zatím stále čeká. Proto desítky organizací a jednotlivců z branže spojily síly a založily pod hlavičkou České obce hudební iniciativu #zazivouhudbu.“ Těmito větami začínala tisková zpráva výzvy #zazivouhudbu, která se v médiích objevila 7. května. Od té doby se k výzvě přihlásilo téměř 3 000 lidí, vyšly desítky různých článků a objevilo se také několik disputací, převážně spojných s tím, jak byla celá problematika v některých médiích prezentována. Na toto a mnoho dalšího jsme se zeptali mluvčího iniciativy Alexandra Smutného.

Jedním z cílů iniciativy #zazivouhudbu bylo celý sektor spojit a podle vašich vlastních slov „sednout k tomu jednomu stolu a konstruktivně vymyslet třeba to, jak lépe pomáhat novým talentům, podpořit vzdělání, podpořit nové projekty a vytvořit transparentní prostředí plné možností, tak jako tomu je například již řadu let ve filmu“. Máte pocit, že se to podařilo?

Ještě jsem neviděl tolik lidí z různých koutů hudební branže u jednoho stolu. Klasiky, zvukaře, promotéry, nástrojáře, festivaly, kluby, alternativní scénu, technické profese, labely, výkonné umělce, skladatele, hudební instituce, hudební média a další. To se jistě povedlo. V tuto chvíli se upíná pozornost na mapování celé naší hudební scény a možnou pomoc těm, kteří v hudební obci dostali ty nejtvrdší rány při současné krizi. Bylo by samozřejmě skvělé, pokud by tento pomyslný kulatý stůl vydržel a dále se rozvíjel – pak, věřím, bude prostor na ty další vize. Hudební branže má držet spolu.

Iniciativa #zazivouhudbu vychází z podkladů subjektu jménem Česká obec hudební. Obě jsou to volné, ale hlavně nové platformy. Nemáte pocit, že komunikovat dva zcela nové subjekty může působit trochu zmatečně? Nebylo by funkčnější soustředit vše pod jedním jménem?

Česká obec hudební je sdružující subjekt, který má ambice fungovat i dále, a #zazivouhudbu je výzva, která má řešit současnou situaci. Česká obec hudební je platforma a otevřená pracovní skupina pro všechny hudební profese bez rozdílu, ze které má vyjít společný silný hlas za celý hudební sektor, který bude slyšet. Film ho již řadu let má a v tuto chvíli se již natáčí, jsou otevřená kina a jsou k dispozici prostředky pro ty nejtěžší škody. Výzva #zazivouhudbu vznikla na této platformě z čistě pozitivního motivu – sjednotit hudební scénu, zmapovat ji a pomoci v současné situaci.

Úvodní mediální komunikace iniciativy byla podle mého názoru nešťastná, možná je na místě i použití slova bulvární. Sice se povedlo vyjádření dostat do médií, která by si jinak podobné věci ani nevšimla, na druhou stranu se o iniciativě mezi hudebníky a dalšími, kterých se týká, vlastně pořádně neví nebo minimálně v určitých kruzích. Co s tím hodláte dělat?

Situace je bezprecedentní, času je málo, náš hudební sektor je velmi rozdrobený a je jedním z nejpostiženějších touto krizí. Museli jsme poslat naléhavou zprávu, protože situace je naléhavá, a poslat ji teď. Pokud došlo k nějaké nešťastné interpretaci a vzbudilo to pozornost, měli bychom právě nyní ukázat, jak je to ve skutečnosti, třeba že přes sto tisíc lidí má díky hudební obci přímo i v návaznosti práci, že reprezentuje naší zemi v zahraničí, spoluvytváří kulturu našeho národa a přináší lidem emoce.

Vyjádřit se pomocí čísel bylo jistě nezbytné, dokážu se ale vcítit do situace nadšenců, kteří hudbu nebo kulturu obecně na malých městech léta podporují vlastními prostředky a za cenu osobního nasazení. Právě těm může operování miliardovými ztrátami připadat minimálně iluzorní, možná až demotivující. Mysleli jste i na ně?

Platforma je založena na solidaritě a pochopení mezi všemi hudebníky, nejen napříč žánry, ale i mezi profesionály, poloprofesionály i nadšenci. Náš obor řadu lidí živí a je pro ně hlavním zdrojem příjmů. Navíc je v hudbě až rekordní počet OSVČ (dle průzkumu VŠE, HAMU a IDU), a to vše je součástí přímých ztrát. Uvedu příklad hudebníka, který měl do konce roku potvrzené koncertní šňůry v zahraničí a který ze dne na den přišel po předcházející náročné přípravě o vše – reálně i do konce roku. Pokud jsem vášnivý automechanik amatér, neznechutí mě, pokud mechanici, kteří se tím živí, sečtou, jak velký je jejich sektor.

Nejde jen o prostý součet, ale hlavně o způsob komunikace typu „dejte nám 4,5 miliardy, nebo hudba umře“. Chápu, že zrovna toto bylo nešťastně formulováno a hlavně vytrženo z kontextu, ale obecně kulturu často tvoří z velké části nadšenci, pro které je de facto každá druhá akce existenční. Ostatně jsem k iniciativě #zazivouhudbu zaznamenal poměrně dost řekněme vlažných stanovisek, podobná komunikace tomu asi nepřispěla. Povedlo se iniciativu dobře představit mezi lidmi, kterých se bezprostředně týká?

Mám pocit, že je pořád hodně těch, kteří o iniciativě neví nebo o ní mají zkreslenou představu. Já tomu moc dobře rozumím, protože přesně v tomto nadšeneckém prostředí jsem vyrostl. Nejraději bych to z tohoto muzikantského pohledu se všemi probral u piva. Tady je ale situace naprosto krizová a nikdo takové náhlé vypnutí hudby nezažil. Bylo nutné se rozhodnout, zda téma silně otevřít, nebo zda pomalu začít vysvětlovat a pak se sejít za několik měsíců ve zkrachovalých klubech, festivalech zahrabaných v dluzích a v situaci, kde se živá hudební scéna potápí. #zazivouhudbu funguje několik týdnů a jedná s námi Ministerstvo kultury, kde se vytvořila speciální pracovní skupina pro krizi v hudebním sektoru s naší účastí. Jedná s námi Ministerstvo průmyslu a obchodu, dle slov ministra kultury již společně připravují peníze na pomoc hudebnímu sektoru, je připravena prolongace pětadvacítky pro ty OSVČ, kterým opatření brání v jejich obživě, dále upozorňujeme na nefunkční podmínky rozvolňování při hromadných akcích a jednáme o jejich zlepšení a zrychlení a o řadě dalších věcí. To se stalo během několika dní! Celé to je provázeno naší neúnavnou komunikací a vysvětlováním právě k hudební scéně, pro mě to od začátku bylo velmi zásadní a nadále bude. Podle mě jsou v naší branži skvělí lidé a cítím okolo stále větší pozitivní energii – přichází podpora od osobností napříč jako Pavel Šporcl, Radek Baborák, Petr Wajsar, Elia Cmiral, Mardi z Fixy, ale i od zvukařů, mladých klasiků, techniků, osvětlovačů, promotérů, klubů a dalších. Vytváříme kulatý stůl pro všechny v hudbě.

V prohlášení iniciativy je zmínka o založení Národního fondu hudby. O co jde a čím by se tato organizace měla zabývat? Jde o subjekt, který by měl být aktivní již nyní, během řešení krize v souvislosti s pandemií, nebo spíše do budoucna?

Myslím, že to je otevřené téma. Nyní zde máme situaci, ze které jasně vidíme, že by byl podobný institut velmi nápomocný. Také je zřejmé, že třeba v českém filmu to funguje, a to je důležité. Osobně budu podporovat vše, co přinese lepší podmínky pro hudební sektor. Česká hudba má světové jméno, ale zdaleka ne takové pochopení, podmínky a zastání. Věřím, že to se může změnit.

Dobře, ale čím by se Národní fond hudby měl zabývat? Jakým způsobem by měl fungovat? Budou kluby a umělci ochotní věnovat nějaké procento z ceny vstupenek na financování tohoto subjektu?

Myslím, že nejprve musí nejen tato výzva, ale samotná česká hudební obec ukázat, že je připravena se posunout dále. Musí prokázat svou akceschopnost a zda se dokáže sjednotit, dohodnout a vytvořit si lepší podmínky pro svou existenci. Variant na financování fondu je řada. Nejprve je ale potřeba realizovat velké odborné a detailní zmapování celého českého hudebního průmyslu. To pak musí být podkladem pro nastavení efektivního a spravedlivého fungování a struktury financování takového fondu. Skvělé by z mého pohledu bylo například, aby fond podporoval rozvoj živé hudby, zdravé konkurenční prostředí, nové a umělecky přínosné projekty mladých českých hudebníků, aby podporoval českou hudbu na cestě do světa a vytvořil k tomu podmínky, podpořil rozvoj hudebního managementu, propagoval v zahraničí mezinárodní hudební události, které se u nás konají, přispěl k vyšší kvalitě hudebního vzdělávání, podporoval objevování a rozvoj nových talentů a také určitě osvětu a představování hudebního světa veřejnosti pro jeho lepší pochopení.

Říkáte, že jednáte s ministerstvem průmyslu a obchodu, co ministerstvo pro místní rozvoj, případně místní zastupitelstva? Nakolik komunikujete s nimi? Evidujete například, jaké subjekty jsou podpořeny místními zastupitelstvy?

Ano, nyní jsme začali jednat i s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které téma velmi zaujalo, i vzhledem k tomu, že Česká obec hudební tento sektor poprvé kvantifikovala kvalifikovanými odhady a ukázala, jak je významný. Na detailu zmapování financování pracujeme, v některých kategoriích již je hotové, protože data o veřejných zdrojích poskytují výstupy z ČSÚ či profesní organizace. Nicméně jasným cílem je co nejdříve realizovat kompletní zmapování hudebního průmyslu v ČR.

Co přesně tím máte na mysli? Měl jsem pocit, že, alespoň co se týče nějakých velkých čísel se zmapování aktuální situace povedlo, uvádíte počet zasažených subjektů, osob atd. Nebo hledáte nějakou hlubší analýzu? To se ovšem trochu vylučuje s tím jednat tady a teď. Neříkám, že analýza není třeba, ale podle mého názoru je teď naprosto nutné vysvětlit vládním představitelům, o co v sektoru jde, protože, alespoň podle jejich veřejných vyjádření, o tom nemají ani ponětí.

Jsou to dvě různé věci. Nyní se podařilo dát dohromady vypovídající a relevantní kvalifikované odhady, abychom mohli rychle a efektivně jednat – a věřím dle událostí posledních dní, že se to daří. Kompletní zmapování segmentu ekonomiky bude nutné pro další pokračování. Trvá to měsíce, za účasti ekonomů, zástupců daného segmentu, případně sociologů, matematiků, statistiků a tak dále. Cílem je nejen sesypat dohromady čísla, ale nastínit mezioborové vlivy sektoru, multiplikační efekty, propojení se zahraničím, popsání vlivů na ekonomiku, popsání silných a slabých stránek sektoru z různých pohledů, produktivitu práce v hudbě, hodnoty FTE a tak dále. Zkrátka má to být něco, co nám pomůže efektivně sektor rozvíjet, ale také dobře ochránit a zajistit v krizích, jako je tato.

Trochu mě překvapilo, že ve vyjádření není ani zmínka o možnosti vytvoření statusu umělce, který funguje například v sousedním Německu a který mj. pak umožňuje státu jednotlivé umělce podpořit přímo. Neuvažovali jste o tom?

Samozřejmě a jsem moc rád, že to zmiňujete. Tento bod na platformu přinesla celá řada kolegů a je všeobecně podporovaným krokem. Nyní jsme ve výzvě akcentovali krátkodobé a akční kroky.

Sám jste aktivní umělec. Jak by podobný status měl podle vás vypadat?

Je to hlavně praktická věc. Pokud bude fungovat základní zákonné vymezení pojmů jako umělec, festival, hudební klub a podobně, bude to lépe uchopitelné pro systém státní správy a ty, kteří se v něm pohybují.

Jak jste spokojen s komunikací vlády a odborníků v souvislosti s uvolňováním restrikcí? Chápu, že jsme v bezprecedentní situaci, ale osobně mi přijde, že je de facto naprosto nulové a bez rozmyslu. Vágní prohlášení v rozhovorech, která vedou k fámám, viz například povinné testy pro vystupující, tomu rozhodně nepomáhají.

Ano, situace je opravdu bezprecedentní a je nemožné situaci srovnávat například s ekonomickou krizí. Tato krize zastavila živou hudbu ze dne na den ze 100 % na 0 %. Stejně tak je to s uvolňováním, hudba půjde jako jedna z posledních. Respektuji, že nikdo nemůže nic předvídat, ale některé výroky a kroky situaci opravdu nepomohly. I v umění. My chceme naproti sobě posadit pořadatele akcí, festivalů a hudebních klubů, aby uvolňování bylo rychlé, bezpečné a rozumné.

V kontextu znovu otevření nákupních a sportovních center, ale například i bazénů je nedostatek informací ohledně hudebních či kulturních akcí ještě výraznější. Přesto je absence pravidel pro tyto akce až v posledních bodech vašeho návrhu okamžitých opatření. Proč?

Není to záměrem, všechny body jsou důležité. Toto téma je otevřené dávno před naší výzvou, ale v jednáních s ministerstvy ho máme na prvním místě. Ohledně informací děláme v pracovních skupinách maximum, aby byla co nejpřesnější v této expresní situaci. Věřím, že v budoucnu již budeme připraveni.

V budoucnu, říkáte... V pátek 15. května představil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na tiskové konferenci některé kroky, které vláda chystá na další vlnu uvolňování směřovanou k 25. květnu, a opět tam nejsou žádná konkrétní opatření, narozdíl od jiných sektorů, navíc jsou zcela nesmyslně spojené akce venku a uvnitř. Zůstává nutnost rozestupů, kterou je nejen zcela nemožné splnit, ale hlavně omezují kapacitu každého uzavřeného místa na přibližně deset procent. Navíc k tomu všemu přibyla nutnost zavírat ve 23:00, což zcela diskvalifikuje například taneční kluby. Budete se snažit ještě na jednáních s vládními činiteli otevřít debatu na toto téma?

Samozřejmě, již v rozhovorech před ustavením pracovní skupiny jsme říkali, že všichni v hudebním sektoru se těší na to, až budou moci začít dělat to, co je živí. Pokud bude reálná hrozba viru a bude nutné mít přísná opatření, která reálně neumožňují provoz, je nutné, aby stát pomohl. Pokud ale máme otevřené hobbymarkety, plovárny, obchodní centra či zahrádky, budeme se jako první ptát, co hudební prostory a hudebníci. To je jasné. Rozhodně také musí být pravidla rozumná a srozumitelná – nyní například dvoumetrové rozestupy reálně znamenají, že do klubu pro 600 lidí se jich dle předpisu vejde tak 70 – a navíc, kdo to bude hlídat, kdo kontrolovat a jak se to bude pokutovat? To nevíme. Ale věřím, že dostaneme odpovědi a dosáhneme posunu.

Kdy očekáváte návrat k „normálu“, tedy k běžnému provozu hudební či kulturní scény? Bude vlastně takový návrat letos možný?

To je těžké říci. Záleží to na viru i na nařízeních. V některých zemích se bohužel dostavila druhá vlna epidemie, moc si přeji, aby se to u nás nestalo, ale riziko tu je. Musíme být připraveni. Rozhodně hned jak to jen trochu půjde, začne se hrát, celý hudební svět se nemůže dočkat. Musí to být ale v daných podmínkách realizovatelné. Pak také nějaký ten týden a měsíc potrvá, než se scéna plně nahodí. Zásadní bude, aby se lidé nebáli vrátit zpět na koncerty. V tom jsem optimista.