Pavol Gajdoš | Články / Reporty | 23.03.2015
Koncert Devina Townsenda a jeho perepúte nastavil latku profesionálnych metalových koncertov v našich končinách pre rok 2015 dosť vysoko. Dôvodov bolo mnoho. Jeden z kľúčových bol cit pre stieranie hraníc - charakteristický pre celú tvorbu 42-ročného hyperaktívneho a sympatického Kanaďana.
Šialeným Nórom Shining stačilo úvodných 25 minút, aby svojím neopakovateľným mixom jazzu, metalu a elektronickej zvukovosti nenechali ani jedny ústa v bratislavskom Majestic Music Clube zatvorené. Barytón saxofón, stroboskopy, klávesová siréna, zefektovaný vokál, divé pódiové nasadenie a to všetko v odtieňoch súčasnej čiernej vo zvuku i obraze. Dochvíľni šťastlivci v publiku si mohli odfajknúť vzácny pobyt v ich autorskej, avantgardou páchnucej, no zároveň precízne vyleštenej škatuľke black jazz.
Nestranní a pozorní diváci (akých bolo v publiku nemálo) si pri druhej kapele Periphery všimli, že oproti severanom im toho nemálo chýba a že múza k nim nebola obzvlášť rozhadzovačná. Chýbala spontánnosť, rock’n’rollová špina, revolta a hlavne pesnička. Pre skalnejších djenterov nechýbala energia, dokonalé vokálne i inštrumentálne výkony, invenčný prístup k hudobnému času či mladícka moderná sviežosť bez ťaživých koreňov. Nehrateľné pasáže išli (naoko) ako po masle, no tri dlhé čisté tóny do štyroch dôb pálili očami gitaristov diery do hmatníkov. Obľúbenosť Periphery spočíva v tom, že začali skôr behať ako chodiť, a tak „úspešne“ zhudobnili jednu z najsilnejších túžob dnešnej doby.
Devin túto hru ale (ani tento večer) nehral. Už najmenej 25 rokov dobre vie, že (aj jeho) umenie je štafetový beh na dlhé nevykolíkované trate bez cieľovej pásky. Aj preto spájal so šarmantnou eleganciou staré a nové, pomalé a rýchle, hlasné a tichšie bez akýchkoľvek rozpakov. V jeho obrovskom svete (ktorého súčasťou je aj pódium) sa rudé oči Maršálů kamarátia s Pro-Tools, Bel Canto s ohyzdným škrekom, sedem strunový high gain s Telecasterom a jeden neohroziteľný „omniscient“ mimozemšťan s jedným hlúpnucim plešatým „fetid“ pozemšťanom. Devin odvážne bojoval so statusom hudobného alfa samca, a tak milo kontrastoval so svojou wall of sound prednahratou produkciou, ktorá sa ale nečakane utopila v stenách bývalej kinosály. Vystúpenie ako jediné v ten večer malo svoje hity, balady, pátos, intimitu, iróniu, humor a v nich svoje žiarivé vrcholy i miernejšie pády. Na Devin Townsend Project konto teda pribudli ďalšie extra body v teste času a závan extrémnej synkretickej človečiny z Kanady bude očarená Bratislava vetrať ešte dlho.
Devin Townsend (can) + Shining (nor) + Periphery (usa)
13. 3. 2015 Majestic Music Club, Bratislava
foto © Ivan Džugan
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.