Anarchistická cynická groteska (Tankerka)

Osmdesátá léta minulého století byla pro svět komiksu zlatým obdobím, kdy definitivně zmizel étos pokleslé zábavy pro děti a začaly se objevovat díla i tvůrci, kteří komiks vynesli mezi umění. Návrat temného rytíře, Strážci, Maus... To je jen vrcholek ledovce, z něhož čerpáme dodnes. Současně se z komiksového podzemí vynořovala individua, kterým se podařilo líznout si mainstreamové smetany. Nejslavnějšími se staly Želvy Ninja autorů Kevina Eastmana a Petera Lairda.

V závěsu za nimi jsou výtvarník Jamie Hewlett a scenárista Alan Martin, kteří v roce 1988 do světa vypustili Tankerku. Okamžitě bylo jasné, že oba tvůrci kašlou na všechny zavedené postupy a svým subverzivním stylem nekompromisně tlačí Tankerku ke kultovnímu statusu. Ostrá kresba plná zkratkovitosti, odkazy na popkulturu i kamarády, kterým se tak chtěli vysmát, přiznání vlastní neschopnosti ukončit příběh, klokani na jednu noc i na delší vztahy, koalové, vybydlený operní dům v Sydney (ano, Tankerka se odehrává v Austrálii), mafiáni, nekonečné zásoby piva, Aboridžinci se svou magií, nesmyslné vzkazy psané po stranách panelů, velké tanky, malé tančíky... To všechno je smícháno do neskutečně zábavného komiksu.

Vlastně je úplně jedno, jaká je hlavní zápletka, snadno se totiž může stát, že pointa zůstane viset ve vzduchu nebo bezvýchodnou situaci vyřeší přílet mimozemšťanů, kteří pak zase hned odletí. Martin s Hewlettem jako by dotahovali cynismus soudce Dredda do absurdně surrealistických souvislostí a ještě jim do toho mluvili Lobo a Simon Bisley. Současně je vidět, jak se vyvíjel autorský vztah k postavám. Některé se sice zdají být důležité, avšak brzy zmizí, jiné se ze své bezvýznamnosti rychle propracovaly k pevnějšímu ukotvení a stálému místu. A když náhodou nějaký oblíbenec umře, nahradí jej nový plyšák, kterého si Tankerka vybere v krámě s hračkami.

Se soudcem Dreddem má Tankera kromě postapokalyptické budoucnosti společnou také relativně krátkou délku příběhu - většinou je to jen na pár stránek a v prvním svazku se výrazně delšího souvislého vyprávění nedočkáme. Vedle toho oba komiksy spojuje i jedna bizarnost. Jejich popularita doletěla až do Hollywoodu, který byl v první polovině devadesátek dost nakloněný komiksovým adaptacím, takže v roce 1995 měly filmovou premiéru Dredd i Tankerka (aka Pancéřová holka). Sylvester Stallone i Lori Petty však u diváků i kritiků shořeli rychleji než cigaretový papírek Vážka. Zatímco Dredd se v roce 2012 dočkal velmi důstojné náhrady, Tankerka zatím čeká v australské poušti, až ji nějaký filmař pochopí. V mezičase můžeme své potřeby saturovat nad českými překlady komiksu, kterých snad bude přibývat.