Anna Mašátová | Články / Reporty | 07.10.2014
Před třemi lety stálo na pódiu Akropole docela jiné stvoření. Mladá, trochu ztracená pianistka, vyprávějící o životních zklamáních i očekáváních s notnou dávkou bolestínství, melancholie i skrytého vzteku. Studentka filosofie a literatury, zaplétající do svých písní biblické postavy, strávila dětství ledaskde, od Anglie po Asii a Nový Zéland, aby nakonec zakotvila v basilejské umělecké komunitě. První EP s poněkud depresivním názvem I Will Dry Your Tears Little Murderer vydala v roce 2009, o dvě léta později natočila za peníze z výhry v soutěži Basel Pop-preis první desku Dogs in Spirit.
Do Prahy se vrátila znovu, už ne coby předskokanka, ale sólo bytost pomalovaná téměř válečnými barvami. Před rokem obluzovala v Arše jako múza Erika Truffaze, letos dovezla dlouho očekávané druhé studiové album Neuro a skvělou předkapelu, kolegy z labelu Two Gentlemen, ženevskou čtveřici The Animen. Chlapci v košilích, roztomile ráčkující při snaze o naučení se rraaazz, dva, trrrri a s drajvem, jaký se jen tak nevidí. Šedesátkový rock'n'roll jednadvacátého století na kytary, bicí a ukulele, sexy chraplák - The Animen se doufejme brzy vrátí s řádným koncertem.
Dnes, v Aaroniných devětadvaceti, už o dětskosti nemůže být ani řeč, Anna vyzrála v sebevědomou mladou ženu. Ostatně většinu času tráví na turné s Truffazem, lze tedy předpokládat, že na jejím otrkání se má lví podíl právě švýcarský trumpetista. Obrovský skok zaznamenala také její tvorba. Nová deska, vydaná v únoru tohoto roku, je ovlivněna kyberpunkovým spisovatelem Williamem Gibsonem, o tvrdší zvuk se postaral David Kosten z Bat for Lashes.
Do minulosti se Aaron neohlížela. Starší kousky v podstatě nezazněly, noc patřila albu Neuro. Aaron často užívala loopu, přecházela z chrapláku až do fistule, bouřila v industriálu i noiseu s doprovodem spoluhráčů - kytaristky Emilie Zoé Péleraux, bubeníka Freda Burkiho a Christopha Fariny na klávesy a basu. Promyšlená světelná show dojem podtrhovala a jak se zdá, Young Gods mají více než dobré následovníky. Potetovaná Kunderova fanynka v kožených kalhotách dospěla a nesnesitelnou těžkost bytí dokázala hudebně velmi chytře zužitkovat.
Anna Aaron + The Animen (ch)
4. 10. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.