Anna Mašátová | Články / Reporty | 07.10.2014
Před třemi lety stálo na pódiu Akropole docela jiné stvoření. Mladá, trochu ztracená pianistka, vyprávějící o životních zklamáních i očekáváních s notnou dávkou bolestínství, melancholie i skrytého vzteku. Studentka filosofie a literatury, zaplétající do svých písní biblické postavy, strávila dětství ledaskde, od Anglie po Asii a Nový Zéland, aby nakonec zakotvila v basilejské umělecké komunitě. První EP s poněkud depresivním názvem I Will Dry Your Tears Little Murderer vydala v roce 2009, o dvě léta později natočila za peníze z výhry v soutěži Basel Pop-preis první desku Dogs in Spirit.
Do Prahy se vrátila znovu, už ne coby předskokanka, ale sólo bytost pomalovaná téměř válečnými barvami. Před rokem obluzovala v Arše jako múza Erika Truffaze, letos dovezla dlouho očekávané druhé studiové album Neuro a skvělou předkapelu, kolegy z labelu Two Gentlemen, ženevskou čtveřici The Animen. Chlapci v košilích, roztomile ráčkující při snaze o naučení se rraaazz, dva, trrrri a s drajvem, jaký se jen tak nevidí. Šedesátkový rock'n'roll jednadvacátého století na kytary, bicí a ukulele, sexy chraplák - The Animen se doufejme brzy vrátí s řádným koncertem.
Dnes, v Aaroniných devětadvaceti, už o dětskosti nemůže být ani řeč, Anna vyzrála v sebevědomou mladou ženu. Ostatně většinu času tráví na turné s Truffazem, lze tedy předpokládat, že na jejím otrkání se má lví podíl právě švýcarský trumpetista. Obrovský skok zaznamenala také její tvorba. Nová deska, vydaná v únoru tohoto roku, je ovlivněna kyberpunkovým spisovatelem Williamem Gibsonem, o tvrdší zvuk se postaral David Kosten z Bat for Lashes.
Do minulosti se Aaron neohlížela. Starší kousky v podstatě nezazněly, noc patřila albu Neuro. Aaron často užívala loopu, přecházela z chrapláku až do fistule, bouřila v industriálu i noiseu s doprovodem spoluhráčů - kytaristky Emilie Zoé Péleraux, bubeníka Freda Burkiho a Christopha Fariny na klávesy a basu. Promyšlená světelná show dojem podtrhovala a jak se zdá, Young Gods mají více než dobré následovníky. Potetovaná Kunderova fanynka v kožených kalhotách dospěla a nesnesitelnou těžkost bytí dokázala hudebně velmi chytře zužitkovat.
Anna Aaron + The Animen (ch)
4. 10. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.