Apollo: Ke špičce patří jenom pár lidí a zbytek se jim snaží vyrovnat

Za pořadatele hudební ceny Apollo odpovídal Pavel Kučera, ale ujistil nás, že Tomáš Tenkrát by říkal to samé. Nebo aspoň něco podobného. Nejlepší deska roku 2012 bude zveřejněna a cena za ni předána 6. února v pražském Sasazu. www.cenyapollo.cz.> The time of music awards has come. Sledujte také www.cenyapollo.cz.

Otřepaná otázka: V jakém stavu je česká hudební scéna?
Ve stavu, který odpovídá celkovému stavu naší společnosti. Nejvíc se daří těm, kdo příliš neriskují, neprovokují, pochlebují obecnému mínění a vkusu a žijí v minulosti. Kdo zkouší dělat věci jinak, ten to má složitější. Ale tak je to asi všude. Rozhodně jsou tady ale lidi, které stojí za to sledovat a vzato kolem a kolem jich vůbec není tak málo. Na došlých hlasech prvního kola cen Apollo to bylo rozhodně patrné.

Otřepaná otázka II: Proč se nemůže rovnat se zahraniční, anglo-americkou? Nebo může?
Většinou nemůže. Jednak my si na anglo-americké vlivy pořád jenom hrajeme, není to náš mateřský hudební jazyk. Stejně jako by se někomu z Nashville nebo z Manchesteru blbě dělaly moravské lidovky. A pokud se někdo od nás s anglo-americkou scénou přece jenom může rovnat, nakonec je to skoro vždycky někdo, jehož tvorba jde úplně jinou cestou a vytváří si vlastní pravidla. Jako třeba Dva.

Můžou hudební ceny, které jsou zaměřeny ne-mainstreamově, změnit povědomí o české scéně mezi širším publikem? Jaká je "cílovka" výsledků ankety? (Jinými slovy, komu sdělujete vs komu byste chtěli sdělit, že desku roku natočil Bonus?)
Věříme, že ano. A právě Bonus je toho důkazem. Jeho jméno v souvislosti s cenou Apollo proběhlou většinou českých médií a jeho hudba se dostala k lidem, kteří předtím neměli o jeho existenci vůbec ponětí. Samozřejmě ne ze všech se stali jeho skalní fanoušci, ale zájem o jeho tvorbu se tím určitě zvýšil. A přesně o to nám jde především. Jak už s tím ale každý oceněný i nominovaný naloží, je však čistě na něm.

Ve stejné době vznikla jiná, nicméně podobně orientovaná hudební cena, Vinyla. Asi se nedá mluvit přímo o konkurenci, ale - existuje rivalita?
Neexistuje, což říkáme od samotného začátku. Někteří z porotců Vinyly byli i členy úzké poroty prvního ročníku Apolla, například Karel Veselý a Tonda Kocábek. A já sám jsem byl letos organizátory Vinyly osloven, abych hlasoval do druhého ročníku, což jsem rád učinil. Každá z cen jde svojí cestou, naše cíle jsou ale podobné.

Jaká ponaučení přinesl Apollu první ročník?
Bylo jich hodně. Například, že je řada lidí ochotných pomoci s věcí, která podle nich má smysl, a to bez nároku na honorář. Musím v tomto ohledu vypíchnout hlavně Cyrila Hořánka a Víťu Váňu, bez kterých si to po technické stránce vůbec neumím představit. A vlastně i oba moderátory Jakuba Koháka a Terezu Voříškovou, kteří do toho punku šli hlavně ze sympatií k nominovaným hudebníkům a zadarmo. Leccos se nepovedlo, což způsobil hlavně časový pres, ale každý začátek je těžký. Snad se to na letošním udílení projeví pozitivně.

Coby pořadatelé a autoři nápadu jste museli vycházet z vlastních pocitů „nedostatečnosti“ něčeho. Naplnil první ročník představy a plány? Řekli jste si, jo, kvůli tomuhle jsme to udělali?
Naplnil, a to téměř beze zbytku. V okamžiku, kdy jsem četl rozhovor s Bonusem v MF Dnes anebo když v souvislosti s cenami Apollo pozval na svůj loňský ročník festival Pohoda Floexe nebo Bonuse. Přesně proto jsme se do toho pustili.

Shodují se vaše osobní tipy na vítěze s těmi skutečnými? Není maličko frustrující, když ne?
Za sebe můžu říct, že Bonus byl mezi mými kandidáty na vítěze, čili ano. Ale to není rozhodující. Dokonce jsme s Tomášem Tenkrátem uvažovali, že se letos vzdáme místa v úzké porotě a necháme to na ostatních. Jednak je v den předávání, když se vítěz vybírá, spousta jiné práce a taky nechceme, aby to vypadalo, že v rámci těchto cen nějak zásadně prosazujeme svoji vůli nebo vkus. Ale nakonec jsme si řekli, že když už jsme byli kolegy nominovaní, nebudeme se zříkat odpovědnosti. Takže to uděláme možná až napřesrok.

Spousta projektů skončí na nedostatku energie, času a vůbec ztráty zájmu. Jak se tomu ubráníte, až to přijde?
Co se týče zájmu hudebníků, novinářů i úrovně samotných nominací, mám pocit, že letošní ročník Apollo je rozhodně důkazem, že to roste. To je sama o sobě skvělá motivace. Snad to ještě nějakou dobu bude trvat, protože jedna cena je nic. Dvě taky. Ceny dle mého dělá minimálně několik ročníků. Pak uvidíme, kam jdeme a čeho jsme dosáhli. Ale rozhodně bychom chtěli vydržet co nejdýl, klidně dvacet let. A pak to třeba někdo převezme po nás.

Otřepaná otázka III: V jakém stavu je česká hudební kritika?
Je to jako v každém oboru. K té skutečné špičce vždycky patří jenom pár lidí a zbytek se jim snaží vyrovnat. Což je ale podle mě správně. Důležité je, pokud pravidelně dochází k nějakým generačním výměnám, a to mám pocit, že se tu děje. Osobně si myslím, že je skvělé, že tu hudba zajímá tolik lidí, kteří mají čas a chuť o ní psát, byť je jim jasné, že na tom nikdy nezbohatnou.

Jaká jsou kritéria pro porotce? Je to vždycky tak trochu achillova pata. Jak se cena dívá na problematiku tzv. „objektivity“ a subjektivity porotců?
Názor je vždycky subjektivní, objektivní je pouze statistika. Rozhodující je, aby porotce nehlasoval pro někoho, s kým je sám profesně spjatý. To skutečně hlídáme. Všechno ostatní je ale na vkusu a vůli každého z porotců. Do toho nikomu nemluvíme, naopak jsme vděční, že se jich do projektu Apollo zapojilo tolik. A my se především snažíme jejich důvěru nezklamat.