Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.01.2018
Noc a ráno po koncertu. Hlava nebolí z počtu vypitých piv (nula), ani z výsledku druhé prezidentské debaty (profesor vs. inženýr), která stejně pro většinu lidí nemohla nic změnit, ale z úderů loktem do hlavy utržených v pitu. Kde jste se, kurva, učili pogovat? Lokty u těla, maximálně ve výšce ramen. Nebo si to už pamatuju blbě?
Architects se do Prahy vrátili už po roce a čtvrt a tentokrát s sebou místo dobře známých Stick to Your Guns, kteří se ve Foru Karlín ukázali i loni na jaře po boku Asking Alexandria a Parkway Drive, přivezli Kanaďany Counterparts a krajany While She Sleeps. Z jejich vystoupení si však nešlo moc odnést – stížnosti na zvuk, které se na sociálu objevovaly už během koncertu While She Sleeps, byly oprávněné. Z celého koncertu bylo rozumět jediné slovo „hurricane“ ve stejnojmenné písni v závěru jejich setu. Na hlavní hvězdy už bylo všechno v pořádku, ale ve srovnání s loňským metalcorovým večírkem byl ten letošní prostě nevyrovnanější.
Na Architects se moshpity se zformovaly hned s úvodní A Match Made in Heaaven a po první pivní sprše už nemělo cenu stát stranou. Chvíli se pobíhalo v circle pitu, pak se v kotli utvořily sedící veslující řady. V mezerách mezi písničkami se do nekonečna skandovalo AR-CHI-TECTS, což frontmana Sama Cartera uvádělo do mírných rozpaků. Carter je mimochodem jedním z britských ambasadorů organizace Sea Shepherd, která si klade za cíl ochranu oceánů a mořských živočichů, a také stejně jako zbytek kapely dlouholetým veganem. I díky tomu nezní jejich uvědomělé texty falešně, když hovoří o problémech globalizované společnosti založené na moci kapitálu a upřednostňování ekonomického prospěchu nad ochranou přírody a jednotlivce.
V závěru koncertu se Carter rozhovořil o tom, že není ostuda být smutný a že nemá smysl skrývat své emoce, když člověk prožívá ztrátu nebo beznaděj, čímž narážel na nedávné úmrtí kytaristy kapely Toma Searla, kterému věnoval celý koncert. Publikum reagovalo skandováním jeho jména, což nakonec zpěvákovi vehnalo slzy do očí. Emoce se ždímaly stejně jako pot z trička. A frontman dobře poznamenal, že energie, kterou publiku kapela věnovala, se jim mnohokrát vrátila. Fantastický výkon Architects, kterému chyběly jedině ohňostroje, vytvořil v kombinaci s neskutečně živým a oddaným publikem atmosféru, na kterou se nezapomíná.
Architects (uk) + While She Sleeps (uk) + Counterparts (ca)
25. 1. 2018, Forum Karlín, Praha
foto © Ká Končelíková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.