Články / Reporty

Architects, Architects!

Architects, Architects!

Jiří Mališ | Články / Reporty | 02.11.2016

Koncert byl týdny dopředu vyprodaný, mezi fanoušky se přebytečné lístky prodávaly s poloviční přirážkou a kolem bloku pražského klubu Roxy se vinula sáhodlouhá fronta. I to předcházelo letošnímu českému vystoupení posthardcorových Architects z Brightonu, kteří Roxy vyprodali podruhé a ukázali se i na Brutal Assault. Když v srpnu prohrál boj s rakovinou kytarista a textař Tom Searle, bylo jasné, že turné k novému albu All Our Gods Have Abandoned Us bude jiné. Jít na koncert kapely, která toho má hodně před sebou, ale stejně tak se může za pár měsíců rozpadnout, je plné rozporuplných pocitů. A to ačkoliv skupina sama řekla, že turné bude na Tomovu počest na plné obrátky.

Nešetřilo se tedy ani na kvalitě lineupu. Stick to Your Guns, stejně jako Bury Tomorrow měli v klubu tvrdé jádro a právě fanouškovská podpora pro předskokany byla největším překvapením. Moshpit se otevřel už při první skladbě Bury Tomorrow nazvané Man on Fire a kromě očekávaného skákání bylo překvapivě slyšet i zpěv publika, což se povede málokteré zahajující kapele. Melodický metalcore byl doplněn o čisté druhé vokály a působil místy až mírumilovně. Naopak Stick to Your Guns začali hned zostra. První skladba Nobody v davu vzbudila tolik agrese, že jsem se po dvou ranách do žeber zařadil na okraj pitu. Všichni neustále skákali a zpívali a kapela se tak mohla cítit jako hlavní chod večerního menu.

Tím ale byli Architects. Jeden znamenitý track za druhým, od úvodní skladby nového alba Nihilist po starší These Colours Don't Run nebo Early Grave. Na pódiu přistálo jak fanoušky podepsané tričko, tak národní vlajka s logem kapely. Neustálé skandování “Architects, Architects!” a nekonečné potlesky vytvořily atmosféru, které se dalo věřit, že je nejlepší z celého turné. A to navzdory tomu, že v polovině setu zpěvák Sam Carter musel požádat fanoušky, aby pro vlastní bezpečnost přestali crowdsurfovat. Čímž přilil olej do moshpitu a atmosféra během Broken Cross a Gravity byla jedním z vrcholů. Když kapela před druhým přídavkem věnovala celé vystoupení a všechna předchozí, současná i budoucí turné památce Toma Searlea, byl čas na slzy. V závěrečné Gone With the Wind vyprodaná Roxy křičela “A sickness with no remedy!” a v kontextu všeho, čím si skupina za poslední měsíce prošla, to byl ideální moment pro ukončení večera.

Šest hodin poté pořád nespím. Pocity jsou úžasné, ale zároveň trpké. Ačkoliv zvuk Architects je stejný jako před lety, texty bez přítomnosti Toma Searlea způsobují mrazení v zádech. Ani dokonalé výkony kapel, fantastická komunikace s fanoušky a oddané publikum nedokáží zaplnit srdce plné žalu. Za týden se na tuhle noc možná budu dívat jinak, ale možná mi bude ještě hůř.

Info

Architects (uk), Stick to Your Guns (us), Bury Tomorrow (uk)
31. 10. 2016 Roxy, Praha

foto © Jakub Hendrych

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace