Články / Reporty

Architects, Architects!

Architects, Architects!

Jiří Mališ | Články / Reporty | 02.11.2016

Koncert byl týdny dopředu vyprodaný, mezi fanoušky se přebytečné lístky prodávaly s poloviční přirážkou a kolem bloku pražského klubu Roxy se vinula sáhodlouhá fronta. I to předcházelo letošnímu českému vystoupení posthardcorových Architects z Brightonu, kteří Roxy vyprodali podruhé a ukázali se i na Brutal Assault. Když v srpnu prohrál boj s rakovinou kytarista a textař Tom Searle, bylo jasné, že turné k novému albu All Our Gods Have Abandoned Us bude jiné. Jít na koncert kapely, která toho má hodně před sebou, ale stejně tak se může za pár měsíců rozpadnout, je plné rozporuplných pocitů. A to ačkoliv skupina sama řekla, že turné bude na Tomovu počest na plné obrátky.

Nešetřilo se tedy ani na kvalitě lineupu. Stick to Your Guns, stejně jako Bury Tomorrow měli v klubu tvrdé jádro a právě fanouškovská podpora pro předskokany byla největším překvapením. Moshpit se otevřel už při první skladbě Bury Tomorrow nazvané Man on Fire a kromě očekávaného skákání bylo překvapivě slyšet i zpěv publika, což se povede málokteré zahajující kapele. Melodický metalcore byl doplněn o čisté druhé vokály a působil místy až mírumilovně. Naopak Stick to Your Guns začali hned zostra. První skladba Nobody v davu vzbudila tolik agrese, že jsem se po dvou ranách do žeber zařadil na okraj pitu. Všichni neustále skákali a zpívali a kapela se tak mohla cítit jako hlavní chod večerního menu.

Tím ale byli Architects. Jeden znamenitý track za druhým, od úvodní skladby nového alba Nihilist po starší These Colours Don't Run nebo Early Grave. Na pódiu přistálo jak fanoušky podepsané tričko, tak národní vlajka s logem kapely. Neustálé skandování “Architects, Architects!” a nekonečné potlesky vytvořily atmosféru, které se dalo věřit, že je nejlepší z celého turné. A to navzdory tomu, že v polovině setu zpěvák Sam Carter musel požádat fanoušky, aby pro vlastní bezpečnost přestali crowdsurfovat. Čímž přilil olej do moshpitu a atmosféra během Broken Cross a Gravity byla jedním z vrcholů. Když kapela před druhým přídavkem věnovala celé vystoupení a všechna předchozí, současná i budoucí turné památce Toma Searlea, byl čas na slzy. V závěrečné Gone With the Wind vyprodaná Roxy křičela “A sickness with no remedy!” a v kontextu všeho, čím si skupina za poslední měsíce prošla, to byl ideální moment pro ukončení večera.

Šest hodin poté pořád nespím. Pocity jsou úžasné, ale zároveň trpké. Ačkoliv zvuk Architects je stejný jako před lety, texty bez přítomnosti Toma Searlea způsobují mrazení v zádech. Ani dokonalé výkony kapel, fantastická komunikace s fanoušky a oddané publikum nedokáží zaplnit srdce plné žalu. Za týden se na tuhle noc možná budu dívat jinak, ale možná mi bude ještě hůř.

Info

Architects (uk), Stick to Your Guns (us), Bury Tomorrow (uk)
31. 10. 2016 Roxy, Praha

foto © Jakub Hendrych

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace