Články / Reporty

Architektura a rituály robotů (Rashad Becker & co.)

Architektura a rituály robotů (Rashad Becker & co.)

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 08.11.2016

Tyhle náhodné popudy zajít se odreagovat na koncert jsou vůbec nejlepší. Hrstka lidí v brněnské Praze sdílí moje pocity a trpělivě čeká na další díl výběru experimentální hudby, Rashada Beckera s Elim Keszlerem a dvojici Xover. V duchu akademické atmosféry distingovaně popíjím rooibos a se známou si vzájemně vyměňujeme fotky koček. Ven se nám nechce, chaotické povětrnostní podmínky je lepší si užívat v hudební podobě.

Tentokrát to však začíná vcelku poklidně, s úvodním komentářem o strukturách. Ty jsou v podání dvojice Xover fragmentované a rezonující. Hudbu budují architektonicky a to taky evokuje i projekce, i když ta je dostatečně minimalistická na to, aby mohla evokovat vlastně cokoliv. Pro mě je samostatným abstraktním filmem se živým soundtrackem. Žaluzie, větrací šachty, do pokoje se mi dobývá sídliště. Vzpomínám si na film Peripheria z letošního Anifilmu, na psy pobíhající po opuštěných panelácích a demolici. Plechové gongy a vír na plátně evokují koupelnu. Glitch a občasná pilka do hlavy. Vlastně asi nic nového a světoborného, ale to vůbec nevadí, set je stejně skvělým lékem na moji akademickou kocovinu. Xover končí chaotickými neony a zvuková hala je už celkem vyprázdněná a v klidu, stojí pevně. A tak to má být.

Po krátké pauze se dostáváme do druhé části večerního programu, čímž je společný set Rashada Beckera a Eliho Keszlera. Pins and needles, živá drum machine. Kmenové rituály futuristických steampunkových robotů. Becker a Keszler jsou sehráni v chaotické konverzaci bicích a elektroniky, i bez projekce poutají pozornost publika a lidi se přesouvají blíž. Vypadá to, že roboti vtipkují. Je to hádka? Pasáže vzájemného překřikování se střídají s vyrovnaným dialogem, chaos se střídá s přísnou organizací. Kontrast napětí a následného uvolnění funguje skvěle, set je hravý a roboti už svůj rituál podle všeho posunuli do dalšího stádia – sebedestrukce. Rashada Beckera a Eliho Keszlera tenhle posun očividně zaujal dostatečně na to, aby jim to zamlžilo dialog, a ten se začíná mírně tahat a splývat. Roboti však brzy umírají a konverzace končí. Je mi jich sice líto, ale oni se zase vrátí v jiné podobě. Do té doby si pustím třeba Kraftwerk.

Info

Rashad Becker & Eli Keszler (pan/de/us) + Xover (it/us)
6. 11. 2016 PRAHA/Fórum pro architekturu a média, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace