Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 08.11.2016
Tyhle náhodné popudy zajít se odreagovat na koncert jsou vůbec nejlepší. Hrstka lidí v brněnské Praze sdílí moje pocity a trpělivě čeká na další díl výběru experimentální hudby, Rashada Beckera s Elim Keszlerem a dvojici Xover. V duchu akademické atmosféry distingovaně popíjím rooibos a se známou si vzájemně vyměňujeme fotky koček. Ven se nám nechce, chaotické povětrnostní podmínky je lepší si užívat v hudební podobě.
Tentokrát to však začíná vcelku poklidně, s úvodním komentářem o strukturách. Ty jsou v podání dvojice Xover fragmentované a rezonující. Hudbu budují architektonicky a to taky evokuje i projekce, i když ta je dostatečně minimalistická na to, aby mohla evokovat vlastně cokoliv. Pro mě je samostatným abstraktním filmem se živým soundtrackem. Žaluzie, větrací šachty, do pokoje se mi dobývá sídliště. Vzpomínám si na film Peripheria z letošního Anifilmu, na psy pobíhající po opuštěných panelácích a demolici. Plechové gongy a vír na plátně evokují koupelnu. Glitch a občasná pilka do hlavy. Vlastně asi nic nového a světoborného, ale to vůbec nevadí, set je stejně skvělým lékem na moji akademickou kocovinu. Xover končí chaotickými neony a zvuková hala je už celkem vyprázdněná a v klidu, stojí pevně. A tak to má být.
Po krátké pauze se dostáváme do druhé části večerního programu, čímž je společný set Rashada Beckera a Eliho Keszlera. Pins and needles, živá drum machine. Kmenové rituály futuristických steampunkových robotů. Becker a Keszler jsou sehráni v chaotické konverzaci bicích a elektroniky, i bez projekce poutají pozornost publika a lidi se přesouvají blíž. Vypadá to, že roboti vtipkují. Je to hádka? Pasáže vzájemného překřikování se střídají s vyrovnaným dialogem, chaos se střídá s přísnou organizací. Kontrast napětí a následného uvolnění funguje skvěle, set je hravý a roboti už svůj rituál podle všeho posunuli do dalšího stádia – sebedestrukce. Rashada Beckera a Eliho Keszlera tenhle posun očividně zaujal dostatečně na to, aby jim to zamlžilo dialog, a ten se začíná mírně tahat a splývat. Roboti však brzy umírají a konverzace končí. Je mi jich sice líto, ale oni se zase vrátí v jiné podobě. Do té doby si pustím třeba Kraftwerk.
Rashad Becker & Eli Keszler (pan/de/us) + Xover (it/us)
6. 11. 2016 PRAHA/Fórum pro architekturu a média, Brno
foto © Matěj Krč
Marek Hadrbolec 05.02.2025
Hodinové vystoupení je plné temných mraků. Jeremy křičí a plní vzduch černými obláčky – větami o bolesti, ztrátách, smutku a každodenní nespokojenosti.
Vojta Chmelík 03.02.2025
Před Berghainem jsme si ale všichni rovni. Není to tak dávno, co skrz jeho dveře nebylo dopřáno projít ani nejbohatšímu muži světa.
Alžběta Sadílková 31.01.2025
Nový projekt Václava Havelky se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být zvýšení povědomí o potenciálu bylin a výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu…
Vojta Chmelík 29.01.2025
Přelom ledna a února je v Berlíně spjatý s depresí, s počasím, které lavíruje na škále od šedé mlhy a deště po bílou mlhu… a déšť.
Kristina Kratochvilová 29.01.2025
Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.
Krištof Budke 27.01.2025
Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.
Julia Pátá 27.01.2025
Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...