Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 08.11.2016
Tyhle náhodné popudy zajít se odreagovat na koncert jsou vůbec nejlepší. Hrstka lidí v brněnské Praze sdílí moje pocity a trpělivě čeká na další díl výběru experimentální hudby, Rashada Beckera s Elim Keszlerem a dvojici Xover. V duchu akademické atmosféry distingovaně popíjím rooibos a se známou si vzájemně vyměňujeme fotky koček. Ven se nám nechce, chaotické povětrnostní podmínky je lepší si užívat v hudební podobě.
Tentokrát to však začíná vcelku poklidně, s úvodním komentářem o strukturách. Ty jsou v podání dvojice Xover fragmentované a rezonující. Hudbu budují architektonicky a to taky evokuje i projekce, i když ta je dostatečně minimalistická na to, aby mohla evokovat vlastně cokoliv. Pro mě je samostatným abstraktním filmem se živým soundtrackem. Žaluzie, větrací šachty, do pokoje se mi dobývá sídliště. Vzpomínám si na film Peripheria z letošního Anifilmu, na psy pobíhající po opuštěných panelácích a demolici. Plechové gongy a vír na plátně evokují koupelnu. Glitch a občasná pilka do hlavy. Vlastně asi nic nového a světoborného, ale to vůbec nevadí, set je stejně skvělým lékem na moji akademickou kocovinu. Xover končí chaotickými neony a zvuková hala je už celkem vyprázdněná a v klidu, stojí pevně. A tak to má být.
Po krátké pauze se dostáváme do druhé části večerního programu, čímž je společný set Rashada Beckera a Eliho Keszlera. Pins and needles, živá drum machine. Kmenové rituály futuristických steampunkových robotů. Becker a Keszler jsou sehráni v chaotické konverzaci bicích a elektroniky, i bez projekce poutají pozornost publika a lidi se přesouvají blíž. Vypadá to, že roboti vtipkují. Je to hádka? Pasáže vzájemného překřikování se střídají s vyrovnaným dialogem, chaos se střídá s přísnou organizací. Kontrast napětí a následného uvolnění funguje skvěle, set je hravý a roboti už svůj rituál podle všeho posunuli do dalšího stádia – sebedestrukce. Rashada Beckera a Eliho Keszlera tenhle posun očividně zaujal dostatečně na to, aby jim to zamlžilo dialog, a ten se začíná mírně tahat a splývat. Roboti však brzy umírají a konverzace končí. Je mi jich sice líto, ale oni se zase vrátí v jiné podobě. Do té doby si pustím třeba Kraftwerk.
Rashad Becker & Eli Keszler (pan/de/us) + Xover (it/us)
6. 11. 2016 PRAHA/Fórum pro architekturu a média, Brno
foto © Matěj Krč
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.