Články / Reporty

Architektura a rituály robotů (Rashad Becker & co.)

Architektura a rituály robotů (Rashad Becker & co.)

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 08.11.2016

Tyhle náhodné popudy zajít se odreagovat na koncert jsou vůbec nejlepší. Hrstka lidí v brněnské Praze sdílí moje pocity a trpělivě čeká na další díl výběru experimentální hudby, Rashada Beckera s Elim Keszlerem a dvojici Xover. V duchu akademické atmosféry distingovaně popíjím rooibos a se známou si vzájemně vyměňujeme fotky koček. Ven se nám nechce, chaotické povětrnostní podmínky je lepší si užívat v hudební podobě.

Tentokrát to však začíná vcelku poklidně, s úvodním komentářem o strukturách. Ty jsou v podání dvojice Xover fragmentované a rezonující. Hudbu budují architektonicky a to taky evokuje i projekce, i když ta je dostatečně minimalistická na to, aby mohla evokovat vlastně cokoliv. Pro mě je samostatným abstraktním filmem se živým soundtrackem. Žaluzie, větrací šachty, do pokoje se mi dobývá sídliště. Vzpomínám si na film Peripheria z letošního Anifilmu, na psy pobíhající po opuštěných panelácích a demolici. Plechové gongy a vír na plátně evokují koupelnu. Glitch a občasná pilka do hlavy. Vlastně asi nic nového a světoborného, ale to vůbec nevadí, set je stejně skvělým lékem na moji akademickou kocovinu. Xover končí chaotickými neony a zvuková hala je už celkem vyprázdněná a v klidu, stojí pevně. A tak to má být.

Po krátké pauze se dostáváme do druhé části večerního programu, čímž je společný set Rashada Beckera a Eliho Keszlera. Pins and needles, živá drum machine. Kmenové rituály futuristických steampunkových robotů. Becker a Keszler jsou sehráni v chaotické konverzaci bicích a elektroniky, i bez projekce poutají pozornost publika a lidi se přesouvají blíž. Vypadá to, že roboti vtipkují. Je to hádka? Pasáže vzájemného překřikování se střídají s vyrovnaným dialogem, chaos se střídá s přísnou organizací. Kontrast napětí a následného uvolnění funguje skvěle, set je hravý a roboti už svůj rituál podle všeho posunuli do dalšího stádia – sebedestrukce. Rashada Beckera a Eliho Keszlera tenhle posun očividně zaujal dostatečně na to, aby jim to zamlžilo dialog, a ten se začíná mírně tahat a splývat. Roboti však brzy umírají a konverzace končí. Je mi jich sice líto, ale oni se zase vrátí v jiné podobě. Do té doby si pustím třeba Kraftwerk.

Info

Rashad Becker & Eli Keszler (pan/de/us) + Xover (it/us)
6. 11. 2016 PRAHA/Fórum pro architekturu a média, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace