Pavel Novotný | Články / Reporty | 11.04.2018
Styly s přízviskem „math“ se vyznačují urputností, zběsilostí, možná až parodií nejrůznějších stylů. Spěch na brzký začátek koncertu byl tedy oprávněný, a kdo stihl, zasloužil si Microvomit a jejich eklektický hudební mix. Kytara kreslila ambientní, místy až stísněné podkresy, na kterých stavěly basové linky Korgů a živočišné bicí. Zprofanované „post“ tady dávalo smysl. Vzápětí byla niterná malba vystřídána surrealisticky skládanými riffy kapely Červen. Dvojka působí dojmem, že hraje momentální nápady na dané téma, a celek působí roztříštěně. Dá se chytit několika přehledněji vystavených pasáží, ale výsledek nestrhne. Tetelilo se jen arytmické srdéčko, jakkoliv jim nelze upřít propracovanost a přesnost.
fotogalerie z koncertu tady
Tera Melos ze Států toho moc nenamluvili, s nafoukaností to ale nemělo nic společného. Hektická produkce štěpila publikum, jedni nerozuměli, druzí se náramně bavili. Cupováno bylo ledasco: heavy metal, líbivé melodie, punková naléhavost. Komplikované kytarové (Nick Reinhart) a baskytarové (Nathan Latona) linky byly bezchybné a podané s patřičnou energií, ani slovo proti, všechno jistil John Clardy, malý bicmen s knírem. Komunikovalo se i křečovitými pohybovými kreacemi a textovými fragmenty, ale celek byl jen pro zasvěcené. Několik melodií utkvělo, ovšem postupem času to čím dál více vypadalo jako přehlídka interních vtipů. Přispěla tomu i různorodost studiovek, setlist nemusel sednout každému. Jako svorník celého koncertu ale fungoval jeden neoblomný fakt: Nick Reinhart je precizní blázen a neobvyklý kytarista. Nebo naopak?
Tera Melos (us) + Červen + Microvomit
9. 4. 2018 Underdog’s, Praha-Smíchov
foto © Bára Gadlinová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
