Články / Reporty

Kouzlo Tera Melos

Kouzlo Tera Melos

Dominik Polívka | Články / Reporty | 12.04.2018

Smíchov a pondělní večer s kalkulačkou žijící vlastním životem. Klub poražených v punkovém hávu přivítal mathrockové velikány Tera Melos s českým doprovodem Červen a Microvomit. Tato netradiční sestava proměnila podzemní klub ve freejazzové doupě pro ty, kdo radši struny než dechy a hlavně netradičně zapojené krabičky a pedály.

Vše odstartovali Microvomit pod pódiem se svým chmurně laděným setem o jednom singlu a třiceti minutách. Směsice noisových ploch, disonantní drone kytary a šíleného bubnování ve stylu Zacha Hilla příjemně kombinovala experimenty a výrazné přechody. Ve finále spíše improvizace než čísla. S příchodem Června na pódium zazněla už i ta matika. Bicí a kytary rozjasnily sál čistými melodiemi, komplexním tappingem a lichými rytmy. Povědomý zvuk nestrukturovaných stop-start riffů zaplnil celý prostor. Z technického běsnění set několikrát probrala tvrdší kytara, a tak bylo na chvíli možné kývat se do rytmu bez záseků a tak nějak se tvářit, že skladbu znáte. To je v kostce problém celého math/prog žánru. Dá se na něj pařit, jen když víte, co přijde.

fotogalerie z koncertu tady

Na headlinery plný klub. Tera Melos, kapela, která je tahounem a inovátorem celého žánru, předvedla, že i přemrštěná technicistnost prošpikovaná experimenty a improvizací funguje, pokud ji správně poskládáte. Skvěle sehraná trojice představila průřez diskografií doplněný o dva bonusy, což publiku česky sdělil bubeník John Clardy v půlce setu. „One more song“ se nekonal. Nejvýrazněji se zapsal kytarista a zpěvák Nick Reinhart, který svou kytarou a nepřeberným množstvím efektů vytvářel zvuky připomínající destrukci Hvězdy smrti. Kytara přestávala být kytarou a znovu se jí stávala jen tehdy, kdy bylo třeba zběsilou jízdu zkrotit a dát jí jasný směr. Zbytek kapely se staral o bezchybný podklad a držel krok i v momentech, kdy se kytara utrhla ze řetězu.

Kouzlo Tera Melos tkví jednak ve schopnosti prolínat motivy různých žánrů od skate punku přes dream pop až po thrash metal a spojování techniky, improvizace i popových postupů. Namíchaný koktejl pak chutná a baví i neznalého. Příště rozhodně znovu, obzvlášť pokud kapela překoná loňské album Trash Generator. Ano, i matika může být legrace.

Info

Tera Melos (us) + Červen + Microvomit
9. 4. 2018 Underdog’s, Praha-Smíchov

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Metafyzika frustrace (The Body & Dis Fig)

Alžběta Sadílková 15.10.2024

Znechucení a únava nemusí v hudbě působit jen jako karikatura, vztek nemusí být srostlý s násilím. Snad proto do sebe nedělní večer dobře zapadá i jako celek.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace