Články / Reporty

Asaf Avidan: Mezi Joplinkou a tereminem

Asaf Avidan: Mezi Joplinkou a tereminem

Anna Mašátová | Články / Reporty | 27.10.2014

„Mé jméno je Asaf a jsem muzikant, což je dost zřejmé, neboť stojím na pódiu a vy jste zaplatili až příliš mnoho za to, abyste mě viděli.“

Představit se bylo ten večer opravdu potřeba. Plakáty s Avidanem sice visely po Praze v hojné míře, natěšené obecenstvo ale ocenilo příchod technika potleskem evidentně patřícímu hlavní hvězdě, největší aplaus večera sklidil jak jinak než nejprovařenější hit One Day/Reckoning Song na závěr. Ostatně ani na dotaz, kolik přítomných ho vidělo naživo, se příliš rukou nezvedlo, velkorysý prostor Fora Karlín měl do vyprodání daleko a v hledišti převažovali cizinci. Uzpůsobení sálu k sezení působilo téměř kulturákově-sterilním dojmem, menší sál by sólo akustickému vystoupení slušel přeci jen víc. Konec stížností. Praha měla štěstí, že Avidana zcela nepřemohly bacily a byl schopen odehrát koncert, vždyť ještě před týdnem rušil kvůli nachlazení vystoupení ve Švýcarsku. Do Čech dorazil s pokašláváním, ale kdyby na sebe indispozici nepráskl, těžko by to někdo z jeho výkonu poznal.

V podstatě se jednalo o jakési best of. Hned na úvod My Latest Sin, píseň z doby, kdy hrál ještě s doprovodnou kapelou The Mojos, nejstarších kousků zazělo vícero. Valnou část večera tvořily věci z Different Pulses, úspěšného sólo debutu, produkovaného Tamirem Muskatem z Balkan Beat Box. Tenoulinké tílečko odhalilo nejen slušný počet tetování, ale v podstatě každý sval, Avidan s chechtáním tvrdil, že jeho hlas není zrovna pomocník v balení slečen, jenže bylo jasné, že zasněné pohledy příchozích divaček nepatřily jen poslechu. Tím nesnižujme Izraelcům talent, snad coby člen vyvoleného národa ho dostal vrchovatou porci.

Nadčasové písničkářství, které ho pomalu začíná řadit k hvězdám typu Bob Dylan či Leonard Cohen, energická hra na kytaru i foukací harmoniku a samozřejmě výjimečný hlasový rozsah jeho chrapláku. Reinkarnace Janis Joplin přecházející až do pazvuků tereminu, až vám to nejde na rozum. Čtyřiatřicetiletý hudebník je navíc zdatným komikem. Místy jste nevědeli, zda nejste na stand up show, historky tahal jak kouzelník králíky z klobouku. Ano, i tu omletou story, jak potkal v baru JI, zamilovali se na první pohled, láska šla do kopru, ONA mu zlomila srdce, z animátora se stal najednou muzikant, et voilá, stojí tu před námi v rámci svého rok trvajícího turné, pár měsíců před vydáním nového alba. Fajnšmekři si mohli vychutnat i nepříliš vídané nástroje jako autoharfu nebo kytaru Bohemian z plechovky od oleje, častou hru s loopem a elektrickými perkusemi.

Ať už z kapelou nebo bez, Avidan dokáže koncerty skvěle vypointovat, rozněžnit i kousavě rozesmát („Tady není alkohol? Co je tohle za koncert!“), nenudí, ani nezanechává v hluboké depresi. Standing ovation ho vrátilo zpět na pódium dvakrát, nechal dokonce přítomné, ať si vyberou. Showman, u kterého se nedivíte, že se prodeje alb šplhají do nevídaných výšin. Více, než oprávněně, dodejme na závěr. Vždyť pražský debut Asafa Avidana překonal i ta nejoptimističtější očekávání.

Info

Asaf Avidan (isr)
25. 10. 2014, Forum Karlín, Praha
foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace